Jak si stojí kožešiny ve světové módě? V sezóně 2012/2013 se kožešiny vracely. Oblékaly je celebrity jako Beyoncé nebo Lady Gaga. Supermodelka Naomi Campbell pózovala v devadesátých letech v kampani PETA s heslem „Radši nahá než v kožichu“, před dvěma lety se ale naopak stala tváří reklamní kampaně za víc kožešin v módě návrháře Dennise Bassa.

Situace se neustále mění. Návrháři a módní domy jsou pod obrovským vlivem peněz z kožešnického průmyslu, který samozřejmě vymýšlí nové a nové strategie, jak se na módních molech udržet.

Etablovaní návrháři dostávají „vzorky“ kožešin zdarma. Mladé generaci kožešnický průmysl poskytuje „vzdělávací programy“ či stipendia, organizuje soutěže při kterých dodává kožešiny zdarma, někdy dokonce sponzoruje celé přehlídky návrhářských nováčků…

A jak jste se zmínila, platí se celebrity. Snadno pak vzniká zdání, že kožešiny dominují, že „se nosí“. Nicméně osobně se nedomnívám, že to tak opravdu je.

Jestliže jde část módního průmyslu na ruku kožešnictví, jsou tady i opačné případy?

Ano, stále více firem klade důraz na etickou stránku svého podnikání a kožešin se zříkají. Naposledy tak učinila například značka Hugo Boss, což považujeme za obrovský úspěch.

Existuje také iniciativa Obchod bez kožešin (Fur Free Rateiler), k níž se už přidalo například H&M, Zara, Vero Moda, C&A nebo také třeba Kaufland. Tyto společnosti reagují na požadavky svých zákazníků a proto se rozhodly nepodílet na krutém kožešinovém průmyslu. Je tudíž otázkou, zda kožešiny skutečně vyhrávají. Pokud ano, je to jen díky obrovské reklamě a velkému toku peněz, které do udržení kožešin v módě kožešnické asociace investují. Podle mého názoru se nejedná o přání většinové veřejnosti.

Z toho, co popisujete, to ovšem vypadá, že kožešin se proklamativně vzdávají především značky, které se zaměřují na levnější módu. Není to ale tak, že jde o zboží pro bohatou klientelu, na níž pak má vliv právě marketingová masáž kožešnického průmyslu? Nepřichází tímto způsobem iniciativy jako Obchod bez kožešin trochu vniveč?

V tom bych si vás dovolila poopravit. Kožešiny již dávno nejsou zbožím jen pro bohatou klientelu, což mimo jiné souvisí i s formou, v jaké se do módy dostávají — většinou jde o ozdoby, ornamenty či lemy. Kožešinové kabáty dnes „neletí“. Je proto jenom dobře, že se do iniciativy zapojují hlavně společnosti, které mají potenciál ovlivnit co nejvíce spotřebitelů. Nicméně samozřejmě pracujeme i na oslovování jiných značek, těch „pro bohatší”. Z toho ale nebudu zatím nic prozrazovat.

Kolik je u nás v České republice kožešinových farem?

V současnosti je u nás registrováno celkem deset aktivních chovů kožešinových zvířat, z nichž čtyři lze zařadit mezi „větší“, tedy s chovnou kapacitou nad 1500 zvířat. Zaměřují se převážně na norky a lišky, v menší míře pak na činčily a pravděpodobně i fretky. Každým rokem jsou u nás jedna až dvě farmy uzavřeny, což odpovídá tomu, že u nás kožešinový byznys nekvete.

Nelze nicméně čekat, až kožešinové farmy samy vymizí, jelikož by to opět odnesla především zvířata — v okamžiku, kdy farma krachuje, samozřejmě nemá dost peněz na to, aby zvířatům aspoň poskytla lepší vybavení v podobě například obohacení klecí. O poskytování veterinární a další péče nemluvě.

A jak velká je produkce českých farem ve světovém kontextu? Vyrábí se u nás kožešiny pro tuzemský trh, nebo spíš na vývoz?

Produkce kožešin v České republice je velmi malá, téměř mizivá. Vývoj je však vcelku těžké sledovat v čase, jelikož zařazení kožešin do kategorií Českého statistického úřadu se docela mění. Nicméně mohu s čistým svědomím potvrdit, že produkce kožešin u nás v posledních letech klesá nebo se drží na stejné úrovni. Některé statistiky o kožešinách jsou již tak malé, že pro ně přestala existovat samostatná kategorie, tudíž se nedají dále sledovat.