Česká televize má nový zpravodajský web, dostupný na všech mobilních zařízeních bez výjimek. Zbrusu nový design ulehčí návštěvníkům webu orientaci ve zprávách. „Chceme, abyste na stránkách jednoduše našli nejnovější informace a sami si zvolili, jestli budete sledovat televizní vysílání nebo si přečtete podrobnější článek. Web jsme koncipovali tak, aby Vám už nic podstatného z denního zpravodajství neuniklo a abyste svá oblíbená témata mohli sledovat dlouhodobě,“ píše ČT.
Zpravodajství zdraví nebezpečné
Skvělé, držím České televizi všechny palce, mám radost, že někdo u nás využívá moderní technologie ve prospěch konzumentů. Zbývá už jen taková prkotina – a sice aby se „lehce dostupné zpravodajství“ stalo skutečným zpravodajstvím, nikoli pouhým povrchním pidlikáním. Jestli tohle jednou ČT dokáže, rád jí odpustím, že její zprávy nejsou dostupné na všech mobilních zařízeních.
Třeba potom budeme ušetřeni převratných zjištění, z jejichž hlubokého záběru se člověku hlava točí tak mocně, až je to zdraví nebezpečné, viz třeba tato zpráva ČT: „V dnešních vedrech, která se blíží 40 stupňům, je na koupalištích větší počet návštěvníků než loni touhle dobou, kdy byla zima.“
Pohádali jsme se kvůli tomu s manželkou, zatímco ona ČT věřila, mně se zdálo velmi nepravděpodobné, že by pouhé čtyřicetistupňové vedro přimělo lidi jít na koupaliště.
Česká televize má nový zpravodajský web, dostupný na všech mobilních zařízeních bez výjimek. Zbrusu nový design ulehčí návštěvníkům webu orientaci ve zprávách. Repro DR
Migranti nejsou uprchlíci
Také neustálého matení diváků volnou záměnou pojmů (ekonomičtí) „migranti“ a „uprchlíci“, které svědčí o neznalosti problematiky, je takzvané zpravodajství ČT plné. Migrovat se dá z mnoha důvodů, třeba i kvůli studiu či práci, utíká se však před nějakým nebezpečím, nejčastěji
- před osobním pronásledováním totalitním či autoritářským režimem,
- před válkou, ozbrojeným konfliktem či terorismem,
- před velkou bídou, kvůli které se umírá.
Vzkaz redaktorům ČT: Útěk před bídou, kvůli níž se umírá, není pouhou ekonomickou migrací, v níž jde o touhu žít lépe než dosud, jde v prvé řadě o záchranu holého života.
„Uprchlík a ekonomický migrant jsou odlišné kategorie. Uprchlík je velmi konkrétně definován Úmluvou o právním postavení uprchlíků (respektive následně v zákoně o azylu), potřebuje pomoc, a české zákony mu umožňují ji dostat, pokud se samozřejmě nachází na české území. Ekonomické migranty si stát vpouští na území dobrovolně na základě vydání víza, nemá však povinnost vízum vydat,“ píše JUDr. Věra Honusková, Ph.D. z Katedry mezinárodního práva Právnické fakulty UK v Praze, na serveru Právní prostor.cz. Zde mohou redaktoři ČT a další novináři najít právní podrobnosti k této tématice.
Člověk, který utíká před válkou nebo bídou ještě nemusí z právního hlediska spadat pod pojem uprchlík, protože v tomto případě musí prokázat, že má odůvodněný strach z pronásledování v zemi původu z důvodu rasy, národnosti, náboženství, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů. Někteří z těchto lidí však mohou namísto azylu dostat doplňkovou ochranu.
Nelegální uprchlík neexistuje
A ještě jedno sdělení pro redaktory ČT, jejichž zpravodajství nyní každý může vyhledat na kterémkoli mobilním zařízení: uprchlík (žadatel o mezinárodní ochranu) není „nelegální“. Tento pojem se sice používá, ale nesprávně.
Právnička Věra Honusková k tomu píše: „V debatě se setkáváme i s dalšími pojmy, kupříkladu nelegální/ilegální/neregulérní migranti, váleční uprchlíci, ekonomičtí migranti, političtí uprchlíci, zaregistrovala jsem i pojem sňatkový uprchlík. Pojem ilegální migrace označuje fakt, že nějaké osoby přijdou bez platného víza či povolení k pobytu, tedy bez povolení České republiky na její území vejít. Tyto osoby budou vyhoštěny, neboť porušily cizinecký zákon. Bez povolení či víza mohou vstoupit pouze uprchlíci či osoby, kterým bude udělena doplňková ochrana, těm je z důvodů, že opravdu potřebují ochranu a není pro ně často možné vízum získat, ,právně odpuštěno´.“
Je to samozřejmě trochu složitější, než zde píšu, ale vše se do sloupku bohužel nevejde. Pokud se chcete podrobněji seznámit i s touto částí uprchlické problematiky, využijte prosím odkazů, které dávám výše – na článek Věry Honuskové a text Úmluvy o právním postavení uprchlíků.
V žádném případě to ale není tak, že zlý uprchlík, který sem přišel za lepším životem, se sem vloudil nelegálně.
Uprchlík (žadatel o mezinárodní ochranu) není „nelegální“. Tento pojem se používá nesprávně. Repro DRNelze vybírat pouze křesťany
No a třeba by redaktory ČT, kteří využívají ty nejmodernější technologie, zajímalo i to, že výběr uprchlíků podle víry je diskriminační. Pokud politik, kardinál Duka či kdokoli jiný hovoří o tom, že máme vybrat pouze křesťanské uprchlíky, dostává se do rozporu s úmluvami, kterými je Česká republika vázána. Konkrétně v Úmluvě o právním postavení uprchlíků se píše: „Smluvní státy se zavazují dodržovat ustanovení této úmluvy vůči uprchlíkům bez rozlišování rasy, náboženství nebo země původu.“
„Základním principem v oblasti ochrany lidských práv je nediskriminace, Úmluvou o právním postavení uprchlíků je vůči uprchlíkům navíc zakázána. Takovýmto prohlášením popíráme základ pomoci, kořeny humanity, vnímáme utrpení osoby, která je určitého vyznání, jako menší jen proto, že je určitého vyznání. Jinak řečeno mučení křesťanského dítěte nám přijde horší než mučení muslimského dítěte. Jakkoli lze pochopit strach z jinakosti, z jiné víry, z jiné kultury, před právem jsou si osoby potřebné ochrany rovny. Lze si představit různé druhy pomoci pro různé skupiny osob, ale není možné odmítat pomoc jedné skupině osob kvůli jejímu vyznání,“ píše k tomu Věra Honusková.
Vedle vzniku (skutečného) zpravodajství by mohla veřejnoprávní televize také dávat více prostoru názorům, které stojí mimo mainstream. Ve společnosti žije dost lidí, jimž vadí „zprůměrované“ debaty o ničem, které i přes zdánlivou kritičnost vždy stojí na straně „systému“ (který se úporně tváří jako demokratický).
Redakce by mohla začít častějším zvaním odborníků, kteří se uprchlickou tématikou zabývají dlouhodobě v nevládních organizacích. Třeba by se tak o základech této problematiky poučili i ti, kdo tak skvěle využívají nejmodernější technologie k šíření svého kvazi-zpravodajství.
