Na zásah policie, ke kterému došlo 6. května na statku Cibulka, podal 5. července advokát poškozených správní žalobu. Policie usedlost vyklidila na základě trestního oznámení, které podal vlastník nemovitosti večer před tím. Obyvatelé Cibulky s ním měli uzavřenou smlouvu, kterou se majitel objektu pokusil vypovědět. Právní zástupce poškozených advokát Pavel Uhl jejich jménem žaluje Ministerstvo vnitra a Obvodní ředitelství police Praha II. Žaloba, kterou má Deník Referendum k dispozici, napadá nezákonnost celého zásahu.

Ta má podle žalobců řadu příčin. Policie za prvé nemá pravomoc řešit otázky, které spadají výhradně do oblasti civilního práva. Za druhé, nemá pravomoc vyklízet nemovitosti, ani k tomu jiné donucovat. Za třetí, policie zasáhla do nedotknutelnosti obydlí, což je v rozporu s Listinou základní práv a svobod. Za čtvrté, zásah jako takový byl nepřiměřený. Za páté policie zabránila pořizovat dokumentace své činnosti. Za šesté, bez zákonného důvodu a úmyslně způsobila zranění jednomu ze žalobců.

Policie neměla zasahovat, spor byl soukromoprávní

Žalobci v prvé řadě zpochybňují vůbec důvod policie k zásahu. „Věcným důvodem zásahu byl spor mezi vlastníkem nemovitosti a těmi, kdo v ní bydleli,“ stojí v žalobě. Podle advokáta žalobců se však jednalo o typicky soukromoprávní spor, kdy jedna ze stran tvrdila, že smlouva mezi nimi byla ukončena, kdežto druhá to odmítala. Tento spor neohrožoval bezpečnost osob, majetku, ani veřejný pořádek, proto policie zasahovat neměla.

I kdyby policie měla podezření, že je páchán trestný čin, neměla podle Pavla Uhla oprávnění k zásahu, ale měla zahájit trestní stíhání. „Pokud by policie předvolala žalobce k podání vysvětlení a poté mu sdělila zahájení trestního stíhání, bylo by to pochopitelné,“ tvrdí advokát. Policie si podle něj přisvojila pravomoc řešit soukromoprávní spor a uzurpovala si pravomoc, která přísluší pouze soudům v civilním, tedy v občanskoprávním řízení.

Pavel Uhl v textu žaloby také připomněl, že v minulých letech, kdy otázku trestnosti podobného jednání řešily soudy v Praze a jiné orgány činné v trestním řízení, vždy dospěly k závěru, že se nejedná o trestný čin. Advokát zmínil případ obsazení objektu v Apolinářské ulici (tzv. squat na Albertově), domu v Hálkově ulici, squat v Neklanově ulici či tzv. Kliniku.

Zásah, který policie na Cibulce provedla, byl podle Pavla Uhla vyklizením nemovitosti, odpovídá totiž tomu, jak je vyklizení definováno v občanském soudním řádu. Tuto pravomoc má ale policie pouze tehdy, pokud běží exekuční řízení, což však nebyl tento případ. „V souzené věci nic nebránilo vlastníkovi nemovitosti, pokud měl dojem, že je užívána protiprávně, obrátit se na soud s žalobou na vyklizení. Mohl požádat o vydání předběžného opatření, které by soud byl povinen vydat do sedmi dnů,“ vysvětluje Pavel Uhl.

„Obydlí je chráněno, a to bez ohledu na civilněprávní rozměr jeho užívání, na úrovni ústavního pořádku. Čl. 12 Listiny dokonce konstatuje, že obydlí je nedotknutelné,“ zdůrazňuje Pavel Uhl. Platné právo podle něho umožňuje zásah do domovní svobody jen výjimečně, a to pouze na základě souhlasu soudu či soudce.

Bít člověka, který se nebrání, je podlost

Žaloba také popisuje, jakým způsobem došlo ke zranění, které utrpěl jeden ze žalobců: „Když policie násilím vyvedla žalobce z místa, kde setrvával, tak jej vyzvala, aby dal ruce za hlavu a otočil se čelem ke zdi. To žalobce učinil. Následně jej policista udeřil tonfou a způsobil mu zranění.“ To, že police uhodila žalobce v situaci, kdy nekladl odpor, kdy poslouchal pokyny, nemá podle žaloby oporu v zákoně. Skutečnost, že tak učinil policista zezadu bez varování, označuje žaloba za podlé jednání.

Zásah byl podle žalobců nepřiměřený už svoji podstatou: „Na jedné straně zde byla uplatněna žádost vlastníka nechat protiprávně chátrat svou nemovitost, která je památkově chráněna, a na druhé straně bylo násilně zasaženo do práva bydlet, do práva na soukromí, přičemž ti, kdo na statku bydleli, se museli vystěhovat do jedné hodiny, a to vše za situace, kdy platné právo ukládá v případě vyklizení, aby byl povinný uvědomen čtrnáct dní před exekucí.“

Zásah byl podle žaloby nepřiměřený i svým provedením, k tomu, aby se policie dostala do věžičky, kde zásah vrcholil, zničila část památkově chráněné podlahy a použila slzný plyn.

Také zákaz pořizování záznamu a násilné zabránění v jeho pořizování nemá žádnou oporu v zákoně. „Ten, kdo policii dokumentuje, jí v podstatě poskytuje svým způsobem neocenitelnou službu, protože vytváří jinak vždy chybějící dokumentaci, která může shora uvedené spory ohledně toho, zda policie postupovala zákonně, odstranit,“ upozorňuje Pavel Uhl.

Žalobci soudu mimo jiné navrhují, aby vydal rozsudek, ve kterém žalovanému zakáže, aby Policie České republiky vyklízela domy, byty nebo jiné nemovitosti bez soudního rozhodnutí a žádosti o součinnost ze strany exekutora nebo bez vykonatelného rozhodnutí o vykázání.