Když Nejvyšší soud v nejchudší — a nejnebezpečnější — zemi Latinské Ameriky v roce 2009 nařídil svržení tehdejšího prezidenta Manuela Zelayi, jeho zatčení a nucený exil v sousední Kostarice, zněl oficiální příběh následovně: Zelaya měl v úmyslu vyhlásit lidové referendum o změně ústavy a jednou z nejdůležitějších uskutečněných změn mělo být zrušení článku znemožňujícího znovuzvolení do čela země. Odstraněný levicový prezident si měl chtít tímto způsobem zajistit své pokračování ve funkci a začít postupně budovat bolívarský autoritativní režim podobný tomu ve Venezuele.

Na konci letošního dubna potvrdil ten samý Nejvyšší soud tehdejší kritiku z celé Latinské Ameriky a dokončil rozehranou frašku. Prohlásil totiž za neplatný právě článek 239 ústavy znemožňující opětovnou kandidaturu na úřad hlavy státu, a dal tak možnost současnému pravicovému prezidentovi Juanu Orlandu Hernándezovi opětovně kandidovat. Ten přitom na podzim roku 2013 těsně zvítězil v kontroverzních volbách.