Na označeném přechodu pro chodce kdysi všichni čekali na zelenou, zejména když to vypadalo, že zpoza rohu vykoukne příslušník SNB. Někdy se našel odvážlivec, který zjistil, že v přehledném terénu stovky metrů na obě strany nic nejede, a vykročil dřív, než mu to semafor dovolil. Pak ovšem vykročili všichni. V prvním případě se jednotlivec nechtěl vymykat drzostí a svévolí, v druhém případě nechtěl vypadat jako hlupák, který dobrovolně dodržuje zákony. Dnes se každý rozhoduje za sebe. Vždy v příhodných situacích někdo vykročí a někdo čeká. Každý vzal odpovědnost za své bezpečí do vlastních rukou. Kolektivismus pominul a případné sdílení se mezi svobodnými jednotlivci děje dobrovolně.

Kdekoli, často při nastupování a vystupování do dopravních prostředků, všude, kde je hodně spěchajících lidí, vidím nový projev. Každý se valí svým směrem bez rozhlížení a předpokládá, že všichni ostatní ustoupí. To se jistě dělo vždy. Ale jako pamětník si vybavuji archaické doby, kdy jsme takového člověka pokládali za hulváta. Dnes se snížená sociální inteligence stala pandemií. Nejde mi o moralizování. Spíše o vzorce chování tam, kde o tom člověk ani nepřemýšlí, kdy jen mechanicky přenáší do drobných každodenností velká témata struktury a dynamiky společnosti a odpovídající životní filozofii. Svoboda zde znamená uchvátit si svůj podíl a podržet kořist pevně ve spárech.