O Miloši Zemanovi, jeho provokativních krocích, názorech a nápadech, lze psát pořád dokola. Čerstvě například o výroku, že velvyslanec USA Schapiro má - kvůli opatrné kritice Zemanovy plánované cesty do Moskvy - na Hrad dveře zavřené, který po několika dnech šéf zahraničního odboru prezidentské kanceláře Hynek Kmoníček mírnil: prý se zavřené dveře týkají jen těchto dnů a kontroverzního Zemanova výletu.

Také se dají rozebírat potíže, do kterých Zeman dostal slovenského premiéra Roberta Fica. Prezident se nechal slyšet, že na výbušnou vojenskou přehlídku v Rusku nepůjde, prototože má na stejný čas naplánovanou schůzku s Ficem. Kancelář slovenského ministerského předsedy to nepotvrdila, jeho spolupracovníci obracejí oči v sloup a noviny v zemi pod Tatrami píší o Zemanovi coby mluvkovi. Jde o to, že i Fico si potřebuje pořádně připravit aranžmá cesty do Moskvy - po svém, nikoli podle Zemanova návodu.

Do toho přišla zpráva, že Sobotkův kabinet Zemanovu cestu, při níž bude přehlídka Putinovy armády vynechána, ve středu schválil. Nevyslyšel tak volání pravicové opozice a některých médií, aby Zeman cestoval za své, bez státního kapesného. Dobře udělal.

Těžko si představit něco absurdnějšího než vládní pokus hlavu státu „vyhladovět“. I Jiří Paroubek měl v roli premiéra tendenci počínat si promyšleněji: zvažoval, že by byly v rozpočtu prezidentovi Klausovi seškrtány výdaje na zahraniční cesty jako takové. Handrkovat se o jednu konkrétní pouť, byť sebeskandálnější, působí dětinsky.

Pokud se Zemanovi odpůrci mezi zákonodárci domnívají, že se dopouští velezrady, nechť využijí platné ústavní nástroje. Myslím, že by vyrazili s dělem na komára, ale budiž, šlo by o postup legitimní i legální.

↗

Prezident na vojenskou přehlídku v Rusku nepůjde, má údajně na stejný čas naplánovanou schůzku s Ficem. Kancelář slovenského ministerského předsedy to nepotvrdila, a o Zemanovi se teď pod Tatrami píše jako o mluvkovi. Foto Hrad.cz

Právě proto, že pokládám Miloše Zemana za prezidenta špatného, úmyslně štěpícího společnost, se mi nelíbí zvyk dělat kolem každého jeho počinu vlny. Zeman touží po pozornosti, a tu k němu jeho odpůrci pomáhají přitahovat. Přitom pravomoci prezidenta, třebaže přímo zvoleného, jsou nicotné. Nikde nestojí, že by si nemohl říkat, co chce, ovšem politice domácí i zahraniční udává dle ústavy tempo vláda. Buď s ní ústavně neodpovědný prezident souzní, nebo by měl být ignorován.

Například Miroslav Kalousek a celá TOP 09 by udělali lépe, kdyby místo neúnavné palby po Zemanovi vysvětlovali napříč Evropou, politikům i novinářům, že český prezident je v rámci zdejšího ústavního systému pátým kolem u vozu a nemá tudíž smysl každý jeho proslov nafukovat.

V tom okamžiku by ale pravice přišla o jedno ze svých stěžejních témat. Pak by už zbýval jen Andrej Babiš, preference jehož hnutí ale dál rostou. Proto nejspíš bude i v souvislosti s novou koncepcí zahraniční politiky chtít po vládě, aby zaručila sladěnost s prezidentem. Na to ale Zeman nikdy nepřistoupí. Má kvůli tomu vláda padnout? Vyhlásit nové volby? Nebo obsadit Hrad?

Pakliže je ale Zemanovi vyčítáno, že není „prezidentem všech“ a mezi občany hloubí příkopy, měli by jeho političtí oponenti naopak pracovat na svojí přitažlivosti u většiny populace a na budování mostů mezi rozdělenými lidmi. Proč v tom nejsou úspěšní? A snaží se vůbec o to? Nevystačí si s tou částí národa, kterou Zeman štve?

Tím větší očekávání se potom pojí se Sobotkovou vládou a sociální demokracií, jejíž voliči patří vůči prezidentovi k nejsmířlivějším. Miloš Zeman České republice dobré jméno nadělá. V tom případě je dělat musí někdo jiný. Zahraničněpolitickými postoji, střetem s korupcí a klientelismem nebo hájením sociálních zájmů občanů. Od vysílené pravice, která druhdy nedokázala vynést na Hrad ani Karla Schwarzenberga, se podobné výkony očekávat nedají.