Zimní spánek a Monos

I při návštěvě kavárny se můžeme těšit z kvalitního umění. Výstava Kamily Zemkové a Moniky Fryčové v kavárně Spolek je nečekaným setkáním mezi radostnými cestami.

Veronika Vlková

30.11.2009 03:48

Moni

Divokost i záře Monos.

Setkání jsou na cestách jedněmi z nejdobrodružnějších momentů, které nás dokážou zavést do těch nejnepředpokládanějších míst a situací. Jsou to momenty, kdy dokážeme zapomínat na sebe a plány a necháváme se unášet v radostném údivu, v příběhu, který právě prožíváme. Dvě výstavy Moniky Fryčové a Kamily Zemkové, které právě současně probíhají v horní a dolní galerii kavárny Spolek, bychom tak mohli vnímat jako nečekané setkání mezi jejich nekonečnými cestami. I když jsou cesty obou autorek, jak už prozrazují názvy výstav, důležitými chvílemi samoty, jsou takovýchto příběhů o setkání plné.

U Kamily Zemkové jsou tyto cesty mířené do prostoru mezi jejími představami; zimní spánek nechává všechno venku ladem pod studeným sněhem a vede kamsi do sebe. Její kresby olejovými pastely začínají často jako autoportrét a postupně se pod nánosy divoce a hrubě nanášených vrstev barev rozkládají do širších prostorů plných tajemných bytostí. Při setkání s nimi nejde ani tak o to je poznat a umět říci, jestli se s nimi cítíme v bezpečí, nebo se jich bojíme. Důležitější je spíš přijmout to, že prostě jsou s námi.

Kamila Zemková kreslí způsobem, který má v sobě hodně z původního tvoření. Jako by se někam hnala na nejdivočejším a nejstrašidelnějším zvířeti, které dokázala ochočit tak, že je schopné se něžně pohybovat v jemnostech pavučin a křehkých zrcadlových pralesech. Je to především dnes už vzácná radost a vyrovnanost všech proudů, která z obrazů vyzařuje, a proto mnohdy můžou působit až léčivým dojmem.

Ve fotografiích Moniky Fryčové je stejně tak divokost i záře zároveň. Cestuje s fotoaparátem, kamerou a kytarou od severu na jih a zase zpátky, vždy připravena na setkání, dobrodružství a show. Jméno Monos v nás vyvolává zvláštní pocit samoty, která je nutná k tomu, aby cesta mohla jít dál, a zároveň k tomu, aby všichni a všechno, co při cestování potkává, patřilo neoddělitelně k ní. Fotografie nás zvou mezi obrazy z paměti prožitých příběhů, každým zmáčknutím jako by oslavovaly nové a další momenty, které cesty přinášejí, a jako by ke každé fotografii existovala i písnička. Mezi mlhami severských krajin a sluneční září z jihu a mezi autorčinými autoportréty, na kterých je v souladu se všechmi živly, se zjevují postavy žen majících ve tvářích tajemství. Linie autoportrétů jimi přirozeně pokračuje.

Obě výstavy potrvají do konce roku, takže pokud se chcete nasytit nejen kvalitním jídlem a kávou, ale zároveň i kvalitním uměním, neváhejte a zajděte do brněnského Spolku.

Zimní spánek
Kamila Zemková
a
Monos
Monika Fryčová
Kavárna Spolek
27. 11.  –  31. 12. 2009





A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.