Chci přispět X

Bydlení až na prvním místě

Program „housing first“ je pokusem, jak z bydlení učinit systémovou prioritu, a jak předejít nárůstu bezdomovectví z formálních či zanedbatelných příčin. Štěpán Ripka z Platformy pro sociální bydlení vysvětluje principy tohoto programu.

Ripka

Štěpán Ripka

08.04.2015 08:00

Související

Řada čtenářů se ptá, za jakých podmínek je možné ukončit spolupráci s domácností, která dostala byt v rámci takzvaného „programu housing first“. Objevují se názory, že pokud bychom začali dávat lidem v bytové nouzi byty, povede to k tomu, že je zničí, že je nebudeme je moci vystěhovat, a že celý „experiment“ nakonec ještě zaplatíme z peněz daňových poplatníků.

V jiných článcích jsem již poukázal na to, že poskytnutí bydlení a podpory podle potřeb a preferencí domácnosti je jediným opravdu funkčním řešením bezdomovectví. Úspěšnost těchto programů v ukončování bezdomovectví se většinou pohybuje nad 90 %.

V tomto článku se zaměřím na proces ukončování spolupráce s klienty programů housing first a na jejich vystěhování. Na pomoc si beru příručku organizace Abode Services, která v Kalifornii spolupracuje s více než pěti sty soukromými majiteli při poskytování bydlení především rodinám s dětmi. Navazuji tak na dříve publikovaný rozhovor s ředitelkou této organizace.

Praxe Abode Services může být inspirací pro plánovanou sociální práci s domácnostmi, které mají v budoucnu dostat sociální byt. Abode Services provozuje model housing first pro domácnosti. Základní teze jejich přístupu se dají shrnout následovně:

1. Bydlení je nutnou podmínkou pro to, aby se lidé byli schopni vypořádat s příčinami jejich bezdomovectví. Pokud někdo například bojuje se závislostí na návykových látkách, je zde větší šance, že zvládne tento problém řešit z pozice stabilního bydlení. Neočekáváme, že lidé budou čistí a střízliví před tím, než dostanou bydlení.

2. Lidé s bariérami bydlení budou možná potřebovat několik pokusů, než se v bydlení stabilizují. To, že bydlení v jednom bytě nefunguje, neznamená, že nebude fungovat v žádném bytě.

3. Pokud klient neporušuje podmínky své nájemní smlouvy, nebude s ním ukončována spolupráce, a to ani v případě, že nečerpá aktivně podpůrné služby.

4. Ukončení spolupráce je až poslední možností. Rozumíme tomu, že lidé, se kterými pracujeme, budou pravděpodobně čelit různým výzvám v bydlení. K jejich vypovězení z programu však přistupujeme až ve chvíli, kdy byly vyčerpány všechny ostatní možnosti.

V rámci těchto mantinelů končíme spolupráci s lidmi, pokud dojdeme k závěru, že to je rozumná poslední možnost. Mezi situacemi, které vedou k ukončení spolupráce, figurují například násilí či výhružky proti zaměstnancům nebo ostatním účastníkům programu, opuštění bytu či úplné ukončení komunikace se zaměstnanci, opakované, vážné a neřešitelné porušování nájemní smlouvy, jako například neplacení nájemného, nepřijatelné výtržnosti v bytě, porušování regulace návštěv či jiné události, které vedly majitele nemovitosti ke stížnostem a u kterých nebyly pokusy o řešení úspěšné, případně pokud má být klient institucionalizován (ve vězení či hospitalizován) na delší dobu, než je dispoziční právo Abode k bytu, nebo konečně pokud klient dosáhl maximální délky programu.


K vypovězení z programu však přistupujeme až ve chvíli, kdy byly vyčerpány všechny ostatní možnosti. Foto Archiv redakce

Individuální přístup především
Některé z těchto situací jsou jasné, mnoho jiných situací však může být subjektivních (třeba zda byly opravdu vyčerpány všechny možnosti, nebo pokud někdo například platí nájemné jen částečně, ale majitel dosud nepodnikl žádné právní kroky). V některých případech tyto situace povedou k výstupu z programu, jindy ne.

Pokud vznikne problém s účastníkem programu, musíme se ptát, zda je tato situace porušením nájemní smlouvy. Domácnosti, které se programu účastní, mohou vykazovat problematické chování. Toto chování by však mělo vést k ukončení programu, pouze pokud je toto chování porušením nájemní smlouvy. Nejčastějším případem je odmítnutí podpůrných služeb. Pokud někdo odmítá řešit svoji situaci s case managerem, ale jinak plní všechny podmínky nájemní smlouvy, neměla by být jeho účast v programu ukončována. Pokud je někdo nepříjemný a těžko se s ním vychází, nemělo by to být důvodem pro jeho vyhození.

Nicméně pokud odmítnutí spolupráce se zaměstnanci programu vedlo k porušení pravidel programu, pokud například nebyla umožněna inspekce bytu, anebo klient nedoložil příjmy, ukončení může pro nás být nutností pro to, abychom dodrželi pravidla programu.

Je možné tuto situaci vyřešit? Některé situace (včetně porušení nájemní smlouvy) lze vyřešit, a v ukončení vyústit nemusejí. Například pokud je něčí chování tak rušivé, že je to považováno za porušení smlouvy, zaměstnanci programu mohou s klientem pracovat na zmírnění tohoto chování a na usmíření s majitelem. Případně může takové chování být méně rušivé v jiném bytě, a proto může být řešením přestěhování klienta bez nutnosti ukončení spolupráce. Řešení problému má vždy přednost před ukončením spolupráce.

Byly předchozí pokusy řešení této situace neúspěšné? Zatímco některé situace mohou být vyřešeny na první či druhý pokus, neočekáváme, že zaměstnanci programu budou pokračovat v řešení problémů, které nekončí. Pokud měl například někdo opakované problémy se sousedy, které nebylo možné vyřešit, může být řešením přestěhovat ho do jiného bytu. Pokud má nicméně tato domácnost problémy se sousedy i po několika přestěhováních, je na místě hledat jiný typ bydlení či program.

Může být klient vystěhován, aniž by ukončil spolupráci s programem? Některé programy dovolují vystěhování klienta při zachování další spolupráce. Není třeba trestat účastníky programu dvakrát: pokud jsou vystěhováni, stále pro ně mohou být prospěšné další podpůrné služby.

Má tato osoba jakékoliv jiné možnosti? I když se program rozhodne ukončit s někým spolupráci, je dobré hledat jiná řešení, aby klient neskončil v bezdomovectví. Má přátele či rodinné příslušníky, kteří by ho mohli ubytovat na nějaký čas? Nepotřebuje vyšší intenzitu péče?

Proces vystěhování klienta
Vystěhování z bydlení, jehož nájemcem je Abode Services, by mělo být opravdu krajní variantou. Než se k němu přistoupí, je nutné vyzkoušet všechny přiměřené kroky, které by mohly pomoci klientovi udržet bydlení. Pro vystěhování je nutné dodržovat velmi specifické právní procedury. Za žádných okolností není možné nájemci změnit zámek, nebo ho vystěhovat bez soudního příkazu. Pravidla pro vystěhování se řídí místní legislativou.

V případě, že tým dojde k závěru, že vystěhování je jedinou možností, programový manažer je povinen informovat ředitele programů bydlení. Ředitel programů bydlení se spojí se svým nadřízeným a ředitelem služeb. Pokud se tým ředitelů shodne na tom, že vystěhování je nutné, programový manažer kontaktuje právníka Abode Services, aby učinil potřebné právní kroky a zajistil, že proces bude legální a přiměřený situaci. Právník vyřídí potřebné formality a vypracuje specifický plán úkolů pro zaměstnance programu. Zaměstnanci programu se nesmějí od těchto pokynů za žádných okolností odchýlit.

Vystěhování je tou poslední variantou, která musí být autorizována několika řediteli, a může trvat několik týdnů. Během tohoto času je důležité, aby programový manažer udržoval komunikaci s právníkem a majitelem nemovitosti.

Převzato z manuálu Abode Services, překlad a úprava Štěpán Ripka

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.