Vědci, zástupci zaměstnavatelských svazů a průmysloví magnáti předpovídají průmyslovou revoluci s miliardovým tržním potenciálem, jakou jsme prý ještě neviděli. V éře průmyslu 4.0 dojde k totálnímu propojení strojů a jejich ovládání pomocí softwarových programů bez nutnosti lidské obsluhy. Slibuje však technologický pokrok také více životní a pracovní kvality pro člověka?

„Podle předpokladu odborníků spolu bude v roce 2020 dobrých padesát miliard přístrojů a věcí komunikovat prostřednictvím internetu, tento fenomén se nazývá internet věcí. Předzvěsti toho, co zní jako science fiction, je přitom možné již dnes vidět v automobilové výrobě nebo v logistických centrech. A jedno je jasné: Pokud bude v budoucnu zboží samo nejlépe vědět, jak má být zpracováno, pak to nezůstane bez dopadů na lidskou pracovní sílu. (…)

Už to není stroj, kdo říká, co se má dít, nýbrž samotný produktový polotovar ví, jak chce být zpracován“, tak základní myšlenku průmyslu 4.0 vysvětluje Wolfgang Wahlster, předseda vedení německého Výzkumného centra pro umělou inteligenci. A pokračuje: „Obráběná část nebo její nosič mají čip, na kterém jsou uloženy všechny požadavky na výrobu a který jako digitální produktová paměť také zaznamenává všechny kroky ve zpracování.“

Poskytovatelé softwarových a hardwarových technologií, IT služeb, stejně jako startupy chtějí pracovní svět překopat a proměnit ho ve svět bezdrátové komunikace a informací, ve „flexibilní a inteligentní továrnu budoucnosti“. K tomu bude zapotřebí méně lidí. Ti zbývající mají být mladí, inovativní a orientovaní na výkon. Profesor Bauernhansl říká: „Zaměstnanec ve výrobě se stane dirigentem řetězce tvorby hodnoty, jeho pracovní obsahy budou náročnější a zajímavější.“

Průmysl 4.0 má být spásnou „čtvrtou průmyslovou revolucí“. V „inteligentní továrně“ mají lidé, stroje a suroviny společně komunikovat. Každý jednotlivý produkt, vybaven informacemi o sobě samém, má umět optimalizovat svůj vlastní výrobní proces.

Digitální práce znamená revolučně hluboký řez v organizaci práce, protože zaměstnanci vykonaná práce je nyní na síti transparentně kvantitativně a kvalitativně měřitelná.

Každý se musí naučit najít psychickou rovnováhu v situaci, když je úroveň jeho výkonu viditelná. Tomu však úmyslně brání management svými agresivními pokusy o srovnávání výkonů za účelem pohánění zaměstnanců, plynoucí z ekonomických úvah. Člověk přece MUSÍ mít vždy špatné svědomí ze svého výkonu! Tento enormní psychický tlak v důsledku transparentnosti digitálního světa stále stoupá.

Dalekosáhlá digitalizace, vizualizace a nové uspořádání výrobních procesů vyžadují novou formu přístupu k technice. Lidé však jsou a zůstanou průsečíkem úspěchu a neúspěchu těchto moderních průmyslových konceptů.

Aktuální kniha „Bezohledně proti zdraví a životu“ (Rücksichtslos gegen Gesundheit und Leben) od Klause Pickshause, vynálezce konceptu „Dobrá práce“ jako prostředku k humanizaci světa práce, se podrobně zabývá současnými přemrštěnými nároky na zaměstnance. Jejich příčinu vidí v nové ekonomické bezuzdnosti, která je poháněna tím, že finanční trhy očekávají extrémní výnosnost investic.

Podle autora knihy je bilance stávajícího hospodářského systému, respektive systému kapitalismu finančních trhů z hlediska zdravotních dopadů prekérní. Čím větší je pracovní rychlost, tím dále postupuje plíživé vyčerpání lidských sil a s ním také nebezpečí vyhoření. Dilema mezi potřebami trhu a zdravím lidí tím tedy přetrvává.

Tyto staré problémy ještě nejsou vyřešeny a už na zaměstnance doléhají výzvy nové. Mantinely, které by zaručily humánní pracovní podmínky, jsou nedostačující, a tak jsou zaměstnanci už jen jedním malým kolečkem ve virtuální síti, odlidštěné kybertovárně — stále řízeni a jednoho dne také odhozeni. Chceme být opravdu už jen instruováni rozkazy počítačů, neustále podrobeni kontrole našeho chování, pracovního výkonu a doby reakce?

Průmysl 4.0 musí přinést společenskou harmonizaci. To však znamená, že současné nedostatky jako například neohraničená pracovní doba, nejisté pracovní poměry a patrné zvýšení zátěže u zaměstnanců musí být odstraněny. Dále musí být posílena práva volených zástupců lidu na spolurozhodování o výrobních procesech a co možná nejrychleji musí být povinně zavedeny návrhy řešení pro „humanizaci práce 2.0“, pro „dobrou digitální práci“.

Potřebujeme evaluaci důsledků zavádění nových technologií a zajištění zaměstnanosti, zakotvené v kolektivních smlouvách nebo podnikových dohodách. V budoucnosti mají být lidé sto plnit nároky digitálního pracovního světa a ve zdraví odejít do důchodu. Alarmující údaje o jejich zdravotním stavu však neslibují příliš nadějné vyhlídky.

IG Metall (pozn. největší německý odborový svaz, sdružující pracující v KOVO průmyslu) proto vidí velkou potřebu jednat a proces spoluutvářet: uspořádáním práce přizpůsobené věku zaměstnanců, rozvojem možností další kvalifikace a vzdělání, využíváním a rozšířením organizačně-pracovních inovačních kompetencí, vyjasněním podmínek pro flexibilitu a flexibilizaci, ochranou zdraví. V neposlední řadě jde také o obsáhlou ochranu dat zaměstnanců, ochranu osobnosti a širší práva spolurozhodování v podnicích.

Zaměstnanci, odborové rady a odbory musí mnohem více přijít ke slovu. Musí mnohem více participovat, jinak budou obcházeny a převálcovány stejně jako v minulosti. Stroje, komunikační systémy a softwarové programy neznají žádný odpočinek a neberou ohledy na člověka. Nestačí, aby management jen diskutoval o příležitostech a globálních výzvách a větřil miliardový obchod, zatímco pracovní podmínky zaměstnanců se stále více destabilizují.

V plné verzi článek vyšel na portálu Německého odborového svazu DGB Gegenblende.

Text vychází ve spolupráci s časopisem Sondy revue.