A jednou také o umění
Táňa FischerováS odchodem Jana Kristoforiho zanikl hlas, který lidi sjednocuje. Forma převažuje nad obsahem a z umění se vytrácí životodárné proudy. To je bohužel případ i mnoha českých divadelních scén.
Ve svých papírech jsem nedávno narazila na útlou brožurku Vox Humana, kterou někdy kolem roku 1997 vydal výtvarník Jan Kristofori, který také stál u zrodu výzvy Vox Humana.
Týkala se výměny názorů a hledání hodnot v oblasti kultury a umění. Jan Kristofori zahájil úvodním slovem k ročence slovy: „Chci se stát kamínkem v mozaice, která vytváří lepší lidství. — Kde v historii byly lidské mravní hodnoty na vysoké úrovni, nastal rozkvět společnosti. Kde zvítězila materiální filosofie, nastal úpadek.“
Jeho aktivita měla tehdy velký ohlas a ozvala se celá řada umělců, tvůrců a lidí mnoha oborů, kteří se k této iniciativě přidávali. Probírám-li se dnes, s odstupem mnoha let jejich slovy, zdají se být zavalena bahnem, které uvolnila průtrž povrchnosti, banálnosti a zábavnosti. Dnes by si snad nikdo ani netroufl přijít s podobnou výzvou. Přesto však nepochybně tato slova dál platí a v menšině působí dál. Za všechny několik citací.