Ani po třech týdnech strávených v Palestině vás nic nepřipraví na šok, který zcela jistě zažijete v Hebronu. Dokud nenavštívíte Hebron, jediné město na Západním břehu, kde se nelegální židovské osady nacházejí přímo v centru města, nedokážete si plně představit realitu života v systému apartheidu.

Ani zrůdná betonová zeď, která v mnohých oblastech nekompromisně rozděluje palestinské čtvrti, ani nesčetná kontrolní stanoviště, kde ponižování Palestinců očividně patří do popisu práce izraelských teenagerů, jejichž ega vzrostla nad hranice kontroly, když jim armáda dala do ruky zbraň větší, než jsou oni sami. Ba ani rychlostní silnice sloužící nelegálním osadníkům, na které je Palestincům zamezen přístup, se nedají srovnat s podmínkami, ve kterých žijí palestinští obyvatelé Hebronu, zejména jeho starého centra. Smutnou skutečností je i to, že v Hebron se začíná měnit stále více palestinských oblastí ve Východním Jeruzalémě.

Hebron je druhým největším palestinským městem na Západním břehu Jordánu. Obývá ho na sto sedmdesát tisíc Palestinců, kteří jsou nuceni žít v systému apartheidu, které na ně uvalili izraelské úřady, za účelem ,zajištění bezpečnosti' pro osm set izraelských osadníků žijících v několika nelegálních koloniích přímo ve starém centru Hebronu.

Na jednoho osadníka připadají dva až tři izraelští vojáci, kteří systém segregace udržují. Nejen, že příslušníci ozbrojených složek cíleně neposkytují ochranu Palestincům, kteří jsou mnohdy násilnými osadníky napadáni, ale sami svým jednáním přispívají k tomu, že velká část Palestinců staré město opustila. Ti, kteří zůstali, opevnili svoje domy drátěnkami, ve snaze ochránit okna a sami sebe před kameny, odpadky i starými vejci, které na ně osadníci, často děti pod čtrnáct let, házejí.

Rozšiřování osad v Hebronu