Ojedinělý zážitek slibuje premiéra inscenace Časoprostor, kterou uvede v neděli brněnské Studio Marta. Poslední listopadový den se na scéně Divadelní fakulty JAMU odehraje pozoruhodný autorský projekt oboru Výchovná dramatika pro Neslyšící (VDN). V režii Zoji Mikotové se v týmové autorské inscenaci představí šest studentek třetího ročníku bakalářského studia a druhého ročníku magisterského studia zmíněného oboru.

„V této inscenaci se snažíme odbourávat komunikační bariéry mezi slyšícími a Neslyšícími, hledáme souhru mezi vizuálními a audiálními prostředky. Proto významnou roli hrají zvuky i hudba,“ uvedla dramaturgyně neobvyklé inscenace Veronika Broulíková. Jedná se podle ní o pohybově-výtvarnou inscenaci, emocionální výpověď, kde znakový jazyk je řečí i pohybem. „Jevištní znakový projev neslyšících herců je pro slyšícího diváka vizuálním zážitkem, baletem rukou a možností nahlédnout do duše neslyšícího člověka,“ dodala Broulíková.

Hlavními postavami jsou výhradně dívky — v tomto případě čtyři neslyšící dívky. Toto kvarteto studentek třetího ročníku bakalářského studia VDN (Věra Lištvanová, Veronika Mikulová, Nikola Slezáková, Anna Šperková) doplňuje studentka druhého ročníku magisterského studia VDN Jolana Chalupová a v epizodní postavě studentka 1. ročníku bakalářského studia VDN Nika Jáňová. Inscenace Časoprostor je o čtveřici dívek a o jejich přáních, pochybách, hledání, o síle fantazie a nutnosti vnitřní svobody.

Co se odehrává v hlavě dívek, které si přivydělávají v kuchyni mytím nádobí? O čem sní, po čem touží a do jakých světů unikají během drhnutí talířů? Kým byly, kým jsou a kým by chtěly být? I takové otázky bude klást inscenace Časoprostor. „Jazyk Neslyšících tedy znakový jazyk je vizuální a odehrává se tedy v čase a prostoru. Odtud název. V čase a prostoru se odehrává celý náš život. Jsou však i jiné časy a jiné prostory mimo ty běžné,“ poznamenala režisérka Zoja Mikotová. Součástí inscenace bude i autorská tvorba aktérek v podobě vizuálních básní.

„Novinkou inscenace Časoprostor je využití znakového jazyka nejen v jeho jevištní formě v básních a písních či tanci, ale i v čistě hovorové formě. Tvoří tak emocionální charakteristiku dívek bez stylizační formy, jsou eruptivními výpověďmi a dokladem mnohotvárnosti znakového jazyka,“ sdělila Mikotová.

Mnoho situací vznikalo podle inscenátorek společným hledáním všech tvůrců. Nebývalou roli hraje scénografie tedy výtvarná podoba inscenace. Studentky prvního ročníku magisterského studia scénografie Juliána Kvíčalová, Markéta Šlejmarová, Jana Tkáčová jsou také tvůrkyněmi zajímavě použité animace. Spojení animací a světelného designu zahraničního studenta Barucha Shpigelmana bude podle tvůrců překvapivým rámcem celého pohybového dění.

Ateliér Výchovné dramatiky pro Neslyšící uvedl ve studiu Marta od svého vzniku v roce 1992 řadu inscenací, které slavily úspěch i na mezinárodních festivalech. Za všechny lze jmenovat Capricos, Genesis, Bajky a sny, Sem tam, Písně, básně, balady a mnoho dalších.