Úvod tohoto sloupku je trochu osobní. Jeho autor je členem sociální demokracie na Praze 4. Ano, tam, kde před letošními komunálními volbami vzbudily pozornost plakáty slibující vyhánění živlů. Ale také tam, kde sociální demokraté až do těchto voleb vládli s odpadlíky s ODS v čele se starostou Pavlem Caldrem, kteří nejprve zkoušeli ve sněmovních volbách štěstí v dresu uskupení Hlavu vzhůru Jany Bobošíkové a v těch komunálních pak vsadili na miliony Zbyňka Passera a jeho hnutí Pro Prahu.

Ze společného vládnutí, které se neslo v duchu hesla „důležité je být vždy tam, kde se rozhoduje, je jedno s kým a za jakou cenu“, se do obecného povědomí asi nejvíce vryla společná cesta starosty Caldra a dalších představitelů městské části spolu s lokálním kmotrem Ondřejem Palounkem do severokyperské Turecké republiky. Místní média pak referovala o oficiální návštěvě pražského primátora.

Jedním ze společníků starosty Caldra a podnikatele Palounka na jejich misi byl místostarosta za ČSSD a její předseda na Praze 4 Jiří Bodenlos. Není výstižnější ilustrace bídy sociální demokracie největší pražské části, jejíž špičky ochotně podporovaly šíbry a kmotry rozkládající se místní pravice, jen aby jim neuniklo rozhodování a pozice ve vedení čtvrti.

Letošní volební výsledek tomu po zásluze odpovídal. Ztráta přesné poloviny hlasů a mandátů oproti volbám v roce 2010, pouhých 11,11 % a 5 mandátů oproti 22,22 % a deset mandátům. Představitelům soc. dem. na čtyřce v čele s Jiřím Bodenlosem příliš nepomůže ani to, že do zastupitelstva proklouzl na Passerově kandidátce i dosavadní starosta Caldr ještě s jedním někdejším perspektivním členem ODS Janem Schneidrem. Pohodlnému spoluvládnutí je v každém případě konec.

Vnitřní a vnější sociální demokraté

Vnitřní život místních organizací ČSSD na čtyřce tomuto bídnému obrazu, alespoň podle mých zkušeností, odpovídá. Za více než čtyři roky mého členství jsem stále znovu sledoval, jak jsou do mé místní organizace přijímáni noví členové, mnozí z nich mladí a vzdělaní, a jak pak po kratší či delší době téměř všichni opět kamsi mizí a zanechávají stále stejně malou či ještě se zmenšující skupinku věrných, většinou jen s potížemi dávající dohromady minimální počet nutný pro hlasování.

Nelze se tomu příliš divit. Program schůzí jako by dával vzpomenout na Orwellovo rozlišení mezi Vnitřní a Vnější stranou, tedy těmi, kdo mají předem dohodnuté rozdělení pozic ve vedení, a těmi ostatními, kteří se hodí jako pomocníci ve volební kampani, výplň na zadní místa kandidátek a hlasy pro ta méně důležitá hlasování. U těch opravdu důležitých, jako třeba volbě vedení místní organizace, se na schůzi náhle objevili lidé, které tam dlouho nikdo neviděl, pomohli správné straně a zase se odebrali zpět do stínové existence.

↗

Asi nejznámější tváří, kterou sociální demokracie ztratila, je ostravský primátor Petr Kajnar, který po vyloučení z ČSSD svoji bývalou stranu dokonce zažaloval. Foto repro ČT

Podobný obraz, často v ještě temnějších barvách, poskytují mnohé organizace ČSSD po celé republice. Ještě o poznání drsnější praktiky na sousední Praze 11 popsal před dvěma lety tamní, dnes již bývalý, sociální demokrat Jiří Beránek. Na Jižním Městě se z vůle místního oranžového bosse Drahoslava Matonohy praktikovalo bez zábran upřednostňování rodinných příslušníků, podvody při volbách, odstavování kritiků a nepohodlných osob.

Ti, kdo svůj zápas o setrvání v ČSSD vzdali, líčí podobnými slovy, co bylo hlavní příčinou toho, že po mnohaletém aktivním členství stranu opustili. Namísto idejí, programu, je převažující a mnohdy hlavní náplní boj o pozice, vliv a funkce, často vedený bezskrupulózními metodami, intrikami i podvody. Ti, kdo na tento způsob fungování nechtějí přistoupit, nemají příliš na výběr. Odchod se mnohým jeví jako nejlepší řešení.

Kajnar a ti druzí

Asi nejznámější tváří, kterou takto sociální demokracie ztratila, je ostravský primátor Petr Kajnar, který po vyloučení z ČSSD svoji bývalou stranu dokonce zažaloval.

V Ostravě ale nešlo jen o Kajnara, perličkou dění v tamní sociální demokracii bylo nezvolení stínového ministra kultury a uznávaného divadelního režiséra Ivana Krejčího ani na poslední místo kandidátky před posledními sněmovními volbami. Krejčího, stejně jako Kajnara či místopředsedu Zaorálka, porazila asistentka exposlance Adama Rykaly, skutečného vládce ostravské sociální demokracie. 

Z dalších známých lokálních politiků opustil ČSSD již v loňském roce místostarosta Prahy 5 Petr Lachnit. Těsně po volbách pak svůj odchod oznámil starosta Příbrami Pavel Pikrt, který byl podle svých vlastních slov obcházen vlastními spolustraníky a vynechán i z povolebních vyjednávání. Zřejmě proto, že v počtu preferenčních hlasů předstihl svého předchůdce a lídra kandidátky i příbramské sociální demokracie Josefa Řiháka.

Asi nepřekvapí, že v Příbrami ČSSD získala pouhé čtyři mandáty oproti minulým sedmi. Ve volbách výrazně ztratila, tak jako v Ostravě, tak jako v Brně, tak jako na pražském Jižním Městě i na Praze 4. Odchod členů, těch mediálně viditelných i těch méně známých, je spolehlivým vedlejším projevem odlivu hlasů. Oranžové krvácení je skutečností, a pacient je ve vážném stavu.

Jak zastavit krvácení

Co se dá udělat, aby úplně nevykrvácel? Na první pohled se zdá, že velmi málo. Jakmile jsou již místní struktury natolik zasaženy mocenskou manipulací, soustředěním vlivu a moci v rukou úzké skupinky funkcionářů či ještě hůře jednoho muže a jeho kliky, je velmi těžké s tím cokoli udělat. A to především proto, že v daných organizacích stále ubývá těch, kteří by chtěli poměry změnit, a úměrně tomu přibývá těch, jejichž jediným úkolem je změně zabránit.

Změna může, paradoxně, přijít jedině tehdy, pokud bude Česká strana sociálně demokratická věrohodně zastupovat a nabízet sociálně demokratickou politickou ideu, spojující důraz na solidaritu a ohled na ty nejslabší se svobodou, humanismem a širokým pojetím lidských práv, a dokáže své základní ideje co nejvíce v praktické politice uvádět do života.

Je celkem jedno, bude-li to na úrovni vlády, některých měst a obcí, či třeba některých krajů. Bez sociálně demokratické ideje zůstane jen nedemokratická a asociální manipulace.

Česká sociální demokracie musí být schopna krvácení způsobené vnitřními neduhy a zraněními vyrovnávat stálým navracením se ke svým základním hodnotám, díky němuž bude schopna přitahovat a především udržet a znovu neztratit nové členy, kteří ji postupně, pokud budou dostatečně trpěliví a vynalézaví, mohou i přes odpor manipulátorů a cyniků moci postupně proměňovat a činit takovou, jakou by měla být.