Minulý týden v neděli uplynulo na den přesně dvacet let od otevření první provozovny Indies. Od té doby se z Indies stala jedna z nejrenomovanějších hudebních značek u nás, která dává — i v čase klesajících prodejů hudebních nosičů — prostor alternativnějším hudebním projektům.

Za dvacet let vyšlo u Indies bezpočet kvalitních alb: od prvního vydavatelského počinu, alba Meat-House Chicago I.R.A. — Steak! z roku 1991, přes jedno z klíčových alb Ivy Bittové Bíle Inferno (společně s Vladimérem Václavkem, 1997), několik alb Zuzany Navarové, Hradišťanu nebo Gipsy.cz, až po alba dnes již mezi širokou veřejností známých The Frames.

Vybrat šest alb z několika stovek je úkol nelehký, neboť vskutku skvělých desek vydalo Indies nepočítaně. Této šestici jsou společné minimálně dvě věci: originalita a radost z hudby.

Iva Bittová & Vladimír Václavek: Bílé inferno

Jedno z nepochybně zásadních a nadčasových alb vydaných u Indies. Ba co víc, toto album z roku 1997 je klenotem celého katalogu Indies. Podle mého názoru jde současně o nejlepší album, jaké kdy Iva Bittová natočila.

K nahrávání si tu přizvala skvělé hosty: hráče na violoncello Toma Cora, Jaromíra Honzáka hrajícího na kontrabas, Františka Kučeru na trubku a svou sestru Idu Kelarovou hrající na klavír.

Podstatným prvkem alba jsou nádherné texty: pětkrát jde o zhudebnění textů Bohuslava Reynka, ostatní jsou od obou autorů, Jana Skácela a dalších. O výborný zvuk alba Bílé inferno se postaral Ivo Viktorin.

Jde o krásné dvojalbum, jemuž čas neubral nic na originalitě, hravosti a nápaditosti. Deska se prodává v nádherné krabičce s originální knížečkou uvnitř. Každému, kdo toto album neslyšel, jej mohu doporučit, neboť Iva Bittová zde zprostředkovává radost z hudby, která vás potěší a zasáhne.

ČP 8: Čerstvý vzduch

Dalším pozoruhodným vydavatelským počinem Indies je deska Čerstvý vzduch. Taktéž dvojalbum.

ČP 8 je kapela, kterou jsem nikdy neviděl hrát naživo. Nestihl jsem to. Avšak někdy v roce 1987 jsem objevil u svého kamaráda zajímavý záznam koncertu pro mne tehdy neznámé skupiny. Nahrál jsem si jej na kazetu a občas pustil. Přes z počátku sporadický poslech jsem zjistil, že mě ČP 8 stále častěji přitahuje: jde totiž o ten případ hudby, který je s to vás každým dalším poslechem obohatit o nový rozměr, a to jak po stránce hudební, tak po stránce textové.

Až jako vydavatel jsem vypátral, že vůdčí osobností a výhradním skladatelem i textařem byl Jaroslav Ježek, který v roce 1985 podlehl nemoci. Znovu jsem obstaral originální pás se záznamem koncertu. Současně jsem se skrze hudební tisk dotázal zainteresované veřejnosti, zda existuje někdo, kdo vlastní další nahrávky skupiny. Podařilo se. A tak jsem požádal Petra Linharta, jenž v kapele hrál, o sestavení dvojalba.

Na prvním disku je kompletní a remasterovaný koncert z původního pásu. Na druhém jsou pak různé písně z období let 1981 až 1987. Mám za to, že Jaroslav Ježek předběhl dobu minimálně o 20 let a jeho hudba i texty patří do slabikáře.

Ztracený ve světě: A Tribute To Oldřich Janota

Toto album vyšlo v loňském roce. Jde o poctu Oldřichu Janotovi k jeho 60. narozeninám. Janota je u nás absolutně nedoceněný umělec, jenž složil obrovské množství krásných písní. Pro většinu lidí však písní neznámých.

Oslovili jsme spřízněné kapely, zda by se nezhostily tak obtížného úkolu, jakým jsou coververze Janotových věcí. Odezva byla pro mě překvapivá — zájem našich umělců byl nečekaný. O to větší muka jsme zažívali ve dnech, kdy jsme se pokoušeli různorodě pojaté skladby poskládat v kompaktní celek.

Stylová a žánrová pestrost participujících umělců vyžadovala obezřetnost, neboť bylo třeba jednotlivé skladby namíchat tak, aby výsledná podoba alba byla posluchačsky akceptovatelná a zároveň se nezpronevěřila atmosféře Janotovy hudby.

Myslím, že výsledná podoba kompilace je zdařilá a lze ji doporučit každému, kdo se doposud s tvorbou Oldřicha Janoty nesetkal.

The Frames: Breadcrumb Trail

Nemohu opomenout dnes už nejen u nás, nýbrž v podstatě i celosvětově známou kapelu z katalogu Indies: The Frames Glena Hansarda.

Navíc: jde o můj osobní objev pro Indies. Když jsem tohoto úžasného a dnes vlastně už legendárního irského muzikanta viděl prvně naživo, byl jsem okouzlen. Tehdy — nevzpomínám si přesně, kdy to bylo — šlo však o sólo koncert. Hrál sám, bez doprovodu kapely, pouze s kytarou. Nicméně tato deska z roku 2002 je záznamem koncertu The Frames ze Staré Pekárny v Brně.

Hansard je pro mne ztělesněním hudebního génia, který oplývá neobvyklou skromností a pokorou. Je to člověk vpravdě oddaný hudbě, což je směs vlastností u českých muzikantů velmi ojedinělá.

Vítězné tažení za slávou a celosvětovým úspěchem Glena Hansarda a rodačky z Valašského Meziříčí Markéty Irglové zná již každý. O jejich nezpochybnitelném úspěchu není třeba psát…

Toto album zachycuje jejich začátky u nás. Vlastně jde o raritu, kterou by měl mít každý, kdo se považuje za jejich fanouška.

Dva: Fonók

Těžko říct, jak tvorbu východočeského manželského páru Báry a Jana Kratochvílových výstižně a přitom srozumitelně přiblížit. Na tvorbu skupiny Dva jsou slova asi krátká. V každém případě jde o album plné radosti, hravosti, nadhledu, neotřelosti a originality.

Jejich tvorba je ukázkový případ, který vyvrací tvrzení mnoha pochybovačů, že se dnes v hudbě již nedá nic objevit.

Debut Fonók vyšel v roce 2008 — kapely Dva, kde hrají pouze dva a vystačí si. Dva: on a ona.

Výsledkem je moře skvělé a neoposlouchatelné hudby. Pro mne jsou objevem posledních deseti let.

Žamboši: Přituhuje

Jediné folkové album z těchto šesti. A neobávám se napsat, že jde o folkovou desku v původním slova smyslu. Navzdory tomu, že tento žánr bývá zatracován a obviňován ze strnulosti, neboť se v něm údajně neprosazují mladší generace interpretů, je Honza Žamboch důkazem a nadějí, že tomu tak úplně nemusí být.

Zdá se mi, že právě toto je nová folková krev.