Letošní rok se mohl u nás stát rokem referend. Už na jaře bylo evidentní, že lidé usilují o vypsání rekordního počtu referend. Doposud se jich konalo jedenáct. To hlavní mělo ale přijít až na podzim v termínu komunálních voleb.

Nejpatrnější a nejhlasitěji zaznívající hlasy ve veřejném prostoru byly ty, které volaly po referendech o zrušení hazardu. V polovině února totiž iniciativa Občané proti hazardu zahájila sběr podpisů pro vyvolání místních referend o zákazu hazardních automatů kromě jiného v Praze 1, 7, 8, 9, 13, Náchodě, Znojmě, Ústí nad Labem, v Karlových Varech a v Teplicích.

Aktivisté tehdy avizovali, že chtějí vyvolat více než deset referend, a to v termínu konání podzimních komunálních voleb, kdy je nejvyšší pravděpodobnost, že se k urnám dostaví dostatečný počet voličů.

Jak to dopadlo? Tento týden oznámili, že se jim podařilo referendum vyvolat v pouhých pěti případech. „V mnoha případech zhatily konání referenda obstrukce politiků, úřadu a ministerstva vnitra,“ uvedli v úterý.

Z šestnácti pokusů vyvolat referendum o hazardu se v souběhu s volbami budou konat čtyři, z toho pouze jedno bez rozhodnutí soudu. Příkladně se zachovali politici ve Žďáru nad Sázavou a v Chomutově, tamní zastupitelstva totiž namísto vyhlášení referenda schválila vyhlášku, kterou s okamžitou platností provoz automatů ve městě zakázala. Problémem nicméně může být, že vyhlášku lze narozdíl od výsledků referenda, které by byly pro zastupitele závazné, kdykoliv změnit.

Jedno referendum — v Ústí nad Orlicí — vyhlásilo město samo. Celkově se tedy bude o hazardu spolu s komunálními volbami hlasovat v Ústí nad Orlicí, v Ústí nad Labem, ve Štětí, v Lovosicích a na Praze 8.

Občanských pokusů vyvolat referendum byla ovšem celá řada i k jiným tématům. Bohužel neexistuje instituce, která by tu vedla centrální evidenci zmařených referend. Ministerstvo vnitra evidenci vede, avšak pouze od roku 2006 a pouze u těch případů, kdy se referendum konalo.

Obsáhlá rešerše Deníku Referendum ukázala, že ze sedmatřiceti letošních pokusů vyvolat referendum spolu s komunálními volbami se to proti vůli místního zastupitelstva podařilo pouze ve čtyřech případech. Jednou měli lidé podpisy už na jaře a v dalších třech případech zvolilo zastupitelstvo chybnou obstrukční strategii.

Jen s mírnou nadsázkou by bylo možné říct, že zastupitelé v Ústí nad Labem, ve Štětí a v Lovosicích jsou tak nekompetentní, že nedokážou ani zmařit referendum. Příklady napříč republikou totiž ukazují, že je to ve skutečnosti hračka.

Důležitým faktorem ale také mohlo být, že o ve všech třech případech rozhodoval ústecký krajský soud, který zřejmě byl v posuzování sporů mezi občany a zastupitelstvy občanům nakloněn více nežli soudy v jiných krajích.

Tak vy byste chtěli rozhodovat, holoubkové?

Celkový obraz dostaneme ale teprve tehdy, prozkoumáme-li všechny případy, nikoli pouze ty úspěšné. Bohužel se potvrdilo, že tam, kde zastupitelé referendum odmítali, takřka vždy dosáhli obstrukčním jednáním svého cíle. Buď vypsání referenda zcela zmařili, případně se jim podařilo zdržovací taktikou jeho vypsání posunout na termín po komunálních volbách.

Spolu s volbami mohlo být vyhlášeno celkem sedmatřicet referend. Konat se jich nakonec ale bude jen patnáct, dvaadvacet jich z rozličných důvodů vypsáno v souběhu s volbami nebylo.

Obce, v nichž se budou konaz referenda souběžně s volbami, v závorce uvádíme téma referenda:

• Blansko (zbourání hotelu Dukla),
• Černá Hora (vystoupení ze Svazku vodovodů a kanalizací),
• Klánovice (napojení nové výstavby v Horních Počernicích na klánovické silnice),
• Mikulov (využití bývalé hasičské zbrojnice),
• Lovosice (hazard),
• Jenišov (těžba kaolinu),
• Bystřice pod Pernštejnem (umístění závodu na výrobu jaderného paliva),
• Vranov u Brna (územní plán),
• Praha-Satalice (třídírna odpadů),
• Praha 8 (hazard),
• Praha 3 (Parukářka),
• Praha 10 (jde o případ, kde radnice vyhlásila tři referenda ve třech termínech, témata: 1. hazard a hospic, 2. nová radnice a fotbalový stadion, 3. privatizace bytů, opravy silnic, stavba parkovacího domu a kamerový systém),
• Štětí (hazard),
• Ústí nad Labem (hazard),
• Ústí nad Orlicí (hazard).

Jak jednotlivé radnice postupovaly?

V Blansku referendum o případném zbourání hotelu Dukla vyhlásili usnesením na doporučení Rady sami zastupitelé.

V sousední Černé Hoře budou lidé hlasovat o tom, zda jejich městys vystoupí ze Svazku vodovodů a kanalizací měst a obcí okresu Blansko, nebo v něm zůstane. Rovněž zde zastupitelé vypsání referenda nebránili. Naopak je považovali za odůvodněné.

To samé platí o Klánovicích, kde lidé rozhodnou o napojení nové výstavby v Horních Počernicích na klánovické silnice.

Naopak v Mikulově o referendu rozhodl soud, lidé v něm budou rozhodovat o využití bývalé hasičské zbrojnice. „Zastupitelstvo bylo povinno předmětné referendum vyhlásit, a jelikož tak neučinilo, je na soudu, aby ho sám vyhlásil," stojí v usnesení soudu vedeného soudcem Milanem Procházkou.

Také v Lovosicích o konání referenda (o hazardu) v termínu komunálních voleb rozhodl soud. Původně přitom městské zastupitelstvo vyhlásilo referendum na 20. září. Ústecký soud se ale přiklonil k názoru, že hlavním zájmem při vyhlášení referenda má být co nejširší účast občanů.

To samé platí o Štětí, kde se mělo referendum konat už 5. září, soud ale termín odsunul stejně jako v Lovosicích na říjnové komunální volby.

V Jenišově na Karlovarsku se zastupitelé referendu nejprve bránili. Karlovarský deník uvádí, že vypsání referenda předcházely ostré hádky zastupitelů, přesto lidé budou v termínu komunálních voleb hlasovat o tom, zda v obci chtějí těžbu kaolinu v nedalekém lomu. Starosta proti referendu brojil, ale nakonec v zastupitelstvu hlasoval pro jeho vyhlášení.

Opačným případem je Bystřice pod Pernštejnem. Zastupitelé tu schválili referendum, ve kterém budou voliči odpovídat na otázku „Chcete v Bystřici nad Pernštejnem závod na výrobu jaderného paliva, likvidaci radioaktivních odpadů a slévárnu uranových slitin?" Zastupitelé s projektem nejprve souhlasili, postupně nicméně i pod vlivem veřejného mínění otočili.

Ve Vranově u Brna budou lidé rozhodovat o územním plánu, konkrétně o tom, zda jejich obec nadále zůstane unikátní vesnicí nebo se změní v brněnský satelit. V současné době je ve Vranově před koncem zpracování nového územního plánu, který má charakter vesnice změnit a výrazně ji zvětšit. Zastupitelé se vypsání referenda bránit zřejmě nijak aktivně nepokoušeli.

Podobně rozhodli zastupitelé Prahy-Satalic. V termínu komunálních voleb se tu uskuteční referendum o třídírně odpadů. Zastupitelstvo přijalo návrh přípravného výboru jednomyslně.

Na Praze 8 referendum o hazardu vyhlásilo na návrh přípravného výboru také zastupitelstvo. Aktivisté tu sesbírali dostatek podpisů již v červnu. Na Praze 8 přitom už předtím jedno neplatné referendum vyhlášené radnicí na jaře proběhlo. Bude se tedy opakovat a očekává se daleko větší účast.

Také na Praze 3 vyhlásila referendum o Parukářce sama městská část. Pro se vyjádřilo dvaadvacet zastupitelů z přítomných čtyřiatřiceti. Proti bylo sedm zastupitelů z klubu ODS a dva nezařazení.

Praha 10 je specifickým případem. Navzdory okolnostem se tu bude konat hned několik referend, a to celkem ve třech termínech. Jádrem sporu tu je výstavba nové radnice, proti jejíž výstavbě sesbírali obyvatelé Prahy 10 podpisy. Proti obstrukčnímu postupu radnice se jim podařilo uspět jen zčásti.

Zbývají poslední dvě města, Ústí nad Labem a Ústí nad Orlicí. Zatímco ve druhém jmenovaném referendum vyhlásili zastupitelé, o prvním rozhodl soud.

Resumé: z patnácti v termínu komunálních voleb vyhlášených referendech rozhodl ve čtyřech případech soud (Mikulov, Lovosice, Štětí a Ústí nad Labem), poněvadž zastupitelstva zvolila slabou obstrukční strategii, ve zbylých jedenácti případech bylo referendum vyhlášeno jen díky vstřícnému přístupu zastupitelů.

Neúspěšná referenda

Ukazuje se tak, že klíčovým předpokladem úspěšného vyvolání referenda je vstřícnost zastupitelů. Tam, kde se rozhodli vypsání referenda bojkotovat, byli politici většinou úspěšní. Neuspěli jen se zjevně obstrukčními pokusy vyhlásit referendum o stejné otázce v dřívějším termínu či jinou svou neobratností jako v Mikulově a v Ústí nad Labem.

Dvaadvacet případů, kde se referendum vyhlásit nepodařilo, naopak nabízí celou plejádu metod a technik, jimiž lze pokusy vyhlásit referenda občanskou akcí zmařit vcelku pohodlně. Netřeba přitom popisovat každý případ zvlášť. Postačí stručný přehled.

Dva případy (Chomutov a Žďár nad Sázavou) ani nelze za maření referenda pokládat: zastupitelé tu sice odmítli referendum vypsat, avšak zároveň schválili vyhlášku, která omezuje hazard. Což byl také cíl aktivistů za vypsání referend.

Šest případů (Hodonín, Jeseník, Karlovy Vary, Litoměřice, Plzeň, Zlín) z dvaadvaceti jde na vrub aktivistů: většinou se jim nepodařilo sesbírat včas dostatečný počet podpisů. O všech zbylých případech více méně platí, že za nevypsáním referenda je obstrukční a zdržovací taktika zastupitelů. Přitom nelze vyloučit, že v některých případech referendum ještě nakonec vypsáno bude, avšak mimo termín voleb.

Aktivisté Matěj Hollan a Martin Marek, kteří se pokoušeli vyvolat vlnu referend k hazardu, na úterní tiskové konferenci upozornili na šest největších obstrukcí proti vypsání všelidových hlasování:

1. Praha 1, starosta Oldřich Lomecký (TOP 09): Navrhovatelé referenda odevzdali v srpnu dostatek podpisů pro vyvolání referenda o hazardu, starosta Lomecký následně přesvědčil Radu městské části, aby přesunula termín zastupitelstva na 16. září, kdy už není o jeden den referendum možné vyhlásit.
2. Jihlava (starosta Jaroslav Vymazal, ODS): Navrhovatelé s velkým předstihem sebrali dostatek podpisů pro referendum o spalovně, magistrát však požadoval neustále různá absurdní doplnění, jako vysvětlit co znamená pojem „kroky v samostatné působnosti“ a podobně. Proti těmto obstrukcím byla podána žaloba, u soudu 5. září vyhrána, na zastupitelstvu 15. 9. však zastupitelé uvedli, že jim ještě nebyl doručen rozsudek, tudíž referendum nevyhlásili.
3. Holešov (starosta Pavel Svoboda, ODS): Navrhovatelé vybrali dostatek podpisů. Ještě před konstatováním bezvadnosti návrhu ale zastupitelé vyhlásili vlastní referendum na zářijový víkend, k referendu pak přišlo pouhých šest procent voličů. Navrhovatelé se domáhali vyhlášení skutečného referenda, avšak narazili na krajský soudu v Brně, který v rozporu s judikáty jiných správních soudů rozhodl, že zastupitelstvo může vyhlásit referendum, kdy chce. V praxi by tento výrok krajského soudu znamenal, že ve větších městech v České republice už nikdy nebude možno uspořádat platné referendum proti vůli místní samosprávy.
4. Znojmo (starosta Vlastimil Gabrhel, ČSSD): Dostatek podpisů k referendu o hazardu byl předán během letních prázdnin, v obavě před konáním referenda však již na červnové schůzi schválili zastupitelé přesun zářijového jednání zastupitelstva na termín, kdy už nebylo možné referendum vyhlásit. Nenašla se ani třetina zastupitelů, kteří by požadovali svolání mimořádného zastupitelstva, které by referendum vyhlásit mohlo.
5. Olomouc (primátor Martin Major, ODS): Olomoucké zastupitelstvo se konalo v poslední možný termín, 15. září. Magistrát potvrdil, že podpisů je dostatek. Avšak olomoucké zastupitelstvo se opřelo o proti judikatuře jdoucí názor ministerstva vnitra, že referenda o hazardu nelze konat. V tentýž den, což olomoučtí zastupitelé věděli, přitom vyhlásil sám Krajský soud v Ústí nad Labem o stejné otázce referendum.
6. Brno (primátor Roman Onderka, ČSSD): Vedení města referendum o nádraží nechtělo, podjatý magistrát proto vyškrtal nezákonně o 1100 podpisů víc, než podle soudu měl. Soud rozhodl o nezákonném vyškrtání podpisů až v době, kdy nemohlo být svoláno mimořádné zastupitelstvo na termín, kdy by bylo možné referendum na volby vyhlásit. Primátor Onderka se odmítl sám přesvědčit o tom, jak magistrát v rozporu se zákonem v podpisových arších škrtal (ze zákona do podpisových archů nahlížet může) a i po rozhodnutí soudu nezákonně škrtající úředníky obhajuje.

„Šokoval mě rozsudek Krajského soudu v Brně ohledně Holešova, kdy soud řekl, že zastupitelstvo může vyhlásit vlastní referendum a tím podle soudu zanikne právo přípravného výboru na referendum v termínu voleb. To by znamenalo fakticky konec referend  u nás. Proti rozsudku sepíšeme kasační stížnost a budeme požadovat jeho zrušení,“ uvedl Martin Marek.

Namísto demokracie frustrace

Je tedy evidentní, že se tu politici referend bojí. Angažovaná veřejnost čelí obstrukcím zastupitelů a soudy jim evidentně nejsou schopny nebo ochotny — s čestnou výjimkou Ústeckého kraje — poskytnout dostatečnou oporu. Politici si většinou za žádnou cenu nepřejí, aby občané, kteří je přitom zvolili do zastupitelských lavic, o něčem rozhodovali přímo, přestože to Ústava předpokládá.

Namísto toho, abychom se pohybovali po trajektorii směrem k prohlubování demokratických pravidel, letošní vlna občanského aktivismu může vyústit spíše v prohloubení frustrace veřejnosti. Obrovské množství energie, které musela řada lidí v několika desítkách měst vynaložit na sběr podpisů, ukázala krom jiného to, že je tu v praxi referendum bez kooperace samosprávy prakticky nevyvolatelné.

Ukazuje se, že bude třeba vyvinout tlak na zákonodárce a donutit je k tomu, aby stávající úpravu novelizovali způsobem, který lidem umožní domoci se svého ústavního práva. Existuje-li totiž potřebné množství lidí, kteří chtějí o konkrétních opatřeních nechat hlasovat voliče v referendu souběžně s volbami, nemělo by být pravidlem, že se jim ho nepodaří vyvolat.

Ostatně suverénem je lid, nikoli politik jednající v rozporu s většinovou vůli veřejnosti. Alespoň pokud žijeme v politickém systému, který chceme i do budoucna označovat za demokratický.