Facebookem připravená akce před pražským magistrátem nesignalizovala jakýkoliv nový přístup či svítání změny. Skupina organizátorů a řečníků se ani v nejmenším nepokusila charakterizovat kořeny současného úpadku. Cílila na  to, že máme být rádi, že není únor jako únor, a nesla se v povšechném duchu politické kritiky. Několikrát bylo posluchačům řečeno, že mají přijít k volbám a tam si správně vybrat.

Požadovat změnu ale znamená požadovat změnu systémovou, jdoucí ke kořenům úpadku. Ne pouze tu, která se zabývá vnějšími příznaky. Cesta řešící vnější příznaky se podobá symptomatické léčbě a většinou nikam nevede. Jsem hluboce přesvědčen, že to, v čem nyní žijeme, má se skutečnou demokracií máloco společného, obdobně jako demokracie athénská, která neváhala otrávit Sokrata, když „kazil“ mládež svými řečmi.

Je to bláhovost českých občanů, když věří tomu, že odstraněním Pavla Béma a jeho kliky přijde lepší jiný primátor a lepší, úplně jiní politici. Jak mohou být jiní, když se dostanou do stejného systému?

Budou to sice jiní lidé, ale budou vybraní stejnými politickými sekretariáty; jiní lidé propojení se stejnými  lobbisty a finančními skupinami; budou to jiné strany, do nichž v předtuše „veliké změny“ vlezli již dopředu ti, co již předvedli své zájmy jinde. To všechno v zemi, kde dvacet let po změně, netroufám si použít slova revoluce, chybí přes zájem občanů institut referenda. A politici stále dokola opakují, že když jednou byli zvoleni, tak budou vládnout a my do toho nemáme co mluvit. A ještě říkají, že se politika nedělá na ulicích. A kde ji dělají oni před volbami? Kde vylepují své povětšinou odpudivé volební billboardy, zcela v intencích analýz Christiny Grofové, zneužívající silně působící transpersonální struktury našeho myšlení a vnímání.

Mottem současné politiky, které opovážlivě říkáme demokracie, je  kořistnický systém, který parazituje a vykrádá prakticky na všech úrovních. Opovážlivě proto, že toto pojmenování není jenom nepravdivé, ale současně velmi nebezpečné, obdobně, jako když se černé říká bílá, bezpráví právo a válce mír.

Proč je kořistnický? Protože vykrádá obrovským průměrným podílem ceny zboží, kterým se splácejí úroky úvěrů na výrobu, distribuci a prodej tohoto zboží. V SRN činí tento podíl v průměru čtyřicet procent z kterékoliv ceny zboží. Tato procenta míří zpět do úvěrových ústavů. V Německu je to miliarda Euro denně. U nás tomu analogicky nebude jinak. Magistrátní Blanky jsou proti tomu dětskými tunýlky v pískovišti.

Proč je kořistnický? Protože vykrádá země třetího světa, kterým opět poskytl úvěry a učinil je stále závislejšími na svých chlebodárcích. Tak úspěšně pokračuje v neokolonialistické politice, když se již zbavil byť i stop formální politické odpovědnosti.

Proč je kořistnický? Protože se v případě získávání potřebné energie chová jako ti nejhorší, všeobecného opovržení hodní hospodáři, kteří prožírají nashromážděný nenahraditelný kapitál (fosilní paliva a jaderná paliva — kterými by si snad směli vypomoci v nouzi, než naleznou lepší a udržitelnější systém), místo aby se soustředili na aktuální, případně několik sezón ukládanou energii sluneční a všechny její formy.

Potřebujeme fundamentální proměnu. A navíc ji potřebujeme provést tak, aby nevedla ke zvratům a dramatům.

Potřebujeme participativní demokracii, která bude chápat politiky jako administrátory veřejného zájmu. Politiky s vizí budoucnosti. Politiky, kteří se budou v každém okamžiku svých občanů nejenom ptát, ale jejich slovo akceptovat a jejich slovem se i  řídit; potřebujeme veřejnost, která pochopí, že bez jejího angažovaného zájmu, překračujícího zásadní měrou volební místnosti, se dostaneme brzy do pěkné šlamastyky; potřebujeme lokální ekonomické okruhy; zdanění kapitálových transakcí; potřebujeme se inspirovat moudrostí přírody a mnohdy i v sociálním uspořádání přírodně žijících komunit, které ve svém životním prostředí žily po desítky a stovky generací, aniž by jej devastovali.

Potřebujeme lokální peníze v lokálních okruzích, které posílí sociální kohezi, sníží nezaměstnanost a vyprodukují veliký obrat zboží a služeb, aniž by  se stále dokola jejich podstatná část odevzdávala kreditním ústavům.

Potřebujeme v život uvést schumacherovské „Small is beautiful”. Potřebujeme využívat lokální zdroje potravin, lokální stavební suroviny a lokální energie, ne samozřejmě výlučně, ale převážně. To co je v každém regionu. Tam, kde žijí lidé, nemůže nebýt práce.

To na náměstí nezaznělo. Počkáme co příště.