Facebookem připravená akce před pražským magistrátem nesignalizovala jakýkoliv nový přístup či svítání změny. Skupina organizátorů a řečníků se ani v nejmenším nepokusila charakterizovat kořeny současného úpadku. Cílila na  to, že máme být rádi, že není únor jako únor, a nesla se v povšechném duchu politické kritiky. Několikrát bylo posluchačům řečeno, že mají přijít k volbám a tam si správně vybrat.

Požadovat změnu ale znamená požadovat změnu systémovou, jdoucí ke kořenům úpadku. Ne pouze tu, která se zabývá vnějšími příznaky. Cesta řešící vnější příznaky se podobá symptomatické léčbě a většinou nikam nevede. Jsem hluboce přesvědčen, že to, v čem nyní žijeme, má se skutečnou demokracií máloco společného, obdobně jako demokracie athénská, která neváhala otrávit Sokrata, když „kazil“ mládež svými řečmi.

Je to bláhovost českých občanů, když věří tomu, že odstraněním Pavla Béma a jeho kliky přijde lepší jiný primátor a lepší, úplně jiní politici. Jak mohou být jiní, když se dostanou do stejného systému?