Mirek Topolánek, ministr životního prostředí

Pokud můžeme soudit podle první velké ekologické legislativy, kterou tato sněmovna projednává, koaličním ministrem životního prostředí je nejspíš expředseda ODS.

Několikaměsíční pochyby, čí ekologické plány bude plnit koaliční vláda – program ČSSD? ANO? Agrofertu? – možná končí. Ministr životního prostředí se patrně jmenuje Mirek Topolánek. Alespoň pokud můžeme soudit podle první velké legislativní debaty.

Někde mezi obstrukcemi, superúředníky a daněmi sněmovna v tomto týdnu patrně schválí několik změn v zákoně o odpadech. Ponejvíce by byly ku prospěchu věci. Česká republika recykluje necelou třetinu odpadků – přitom v belgickém Vlámsku jsou to skoro tři čtvrtiny. Proto každý rok na skládkách končí recyklovatelné suroviny za tři miliardy korun. Naprosto zbytečně. Stát s tím léta nic nedělal.

Chystané změny mohly být prvním malým krůčkem dopředu. Není to sice nový zákon, na který se léta čeká. Nicméně obsahuje několik dílčích prospěšných bodů. Například pravidlo, jež Hnutí DUHA navrhlo před devíti lety a podle něhož obce musí rodinám umožnit třídění hlavních druhů odpadu. Proto a nejen proto by byl užitečný.

Jenomže návrh obsahuje také nastraženou bombu, která může jeho přínosy anulovat. Nenápadná klauzule prakticky nutí obce, aby velkou část komunálního odpadu spalovaly. Pokud by byla schválena, tlačí na vyloučení speciálních dotřiďovacích zařízení, jež lépe využívají recyklovatelné suroviny. Obce budou nuceny si objednávat dražší spalování. Průměrná česká domácnost kvůli téhle restrikci zaplatí za vyvážení popelnic o 210 až 550 korun ročně navíc.


Teplárenské sdružení, jemuž předsedá expremiér Topolánek, je snad jediné, kdo sporný bod hlasitě hájí. Foto Flickr.com

Problém by přitom šlo snadno opravit. Stačí v jediném paragrafu vyměnit doslova několik slov a použít formulaci, jakou už začátkem července do unijní legislativy navrhla Evropská komise. Sociální demokraté se o to pokusili už v červnovém prvním kole jednání o zákoně. Tehdy to neprošlo koalicí a při druhém projednávání v červenci – které spadlo do doby, kdy je sociálně demokratický předseda sněmovního výboru pro životní prostředí na služební cestě – už kapitulovala také ČSSD.

Šéfové ministerstva životního prostředí hodně stojí o přijetí návrhu, aby mohli do Bruselu ukázat, že Česká republika po letech neplnění evropské legislativy něco dělá. Nicméně zároveň tvrdí, že oni ho také nesestavili.

Pak se nabízí otázka, kdo vlastně udává tón koaliční politice v ekologické legislativě? ČSSD to už není, ministerstvo se k ní nehlásí a lidovci prozatím nic zásadního neřekli.

Jeden kandidát by tu byl. Klauzuli vehementně prosazují velké teplárenské společnosti, kterým by povinné pálení přineslo lukrativní zakázky. A Teplárenské sdružení, jemuž předsedá expremiér Topolánek, je také snad jediné, kdo sporný bod hlasitě hájí.

Dává to docela pitoreskní obrázek. Návrh zbytečně zdraží popelnice a poškodí recyklaci. Šlo by ho snadno opravit. Koaliční politici se k jeho autorství nehlásí. Přitom za ním loajálně stojí. Možná by si koalice měla rozmyslet, kdo vlastně řídí její ekologickou politiku.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.