Nejsem ekolog. Třídím sice odpad, chovám lehkou nedůvěru k jaderné energetice a za mlada jsem zasadil i pár stromků, zato o biomase, solární energii či dalších obnovitelných zdrojích nevím vůbec nic. Přiznám se, že mne to vlastně ani nijak zvlášť nezajímá. Rozumím internetu a tajně spoléhám na to, že lidé, kterým v tomto smyslu důvěřuji, rozumí zase ekologickým otázkám. Debata o prolomení těžebních limitů a s ním spojené likvidaci obce Horní Jiřetín má pro mne proto trochu jinou příchuť. Ze všeho nejvíc mi připomíná Goethova Fausta.

Legenda o učenci, který upsal svou duši ďáblu, nalezla u německého génia zvláštní interpretaci. Faust tu upisuje duši, protože nemůže najít spočinutí. Stále touží po dalším a dalším poznání. Je poháněn neklidem. Vše je mu málo a smlouva s ďáblem má pro něj jediný účel: Mefistofeles mu má dopomoci k tomu, aby zažil okamžik, který by chtěl pozdržet navěky. Celé dva díly se to ďáblu nedaří. Teprve na konci objeví to NĚCO. Faust se rozhodne změnit krajinu. Tam, kde byly močály, mají být úrodné pláně atd. K tomu musí ovšem překonat jednu maličkost: Manželský pár stařečků Filemon a Baukis sídlí přesně v místech, kde se mají realizovat Faustovy smělé plány. A odmítají se stěhovat.

Jak to s nimi dopadne? „Tak jděte jen a odstraňte je! Vždyť krásný stateček jsi zhlíd, jímž starochy chci odškodnit," řekne Faust Rohatému a ten už se postará. Jenže ne všechno jde tak hladce a stařečci při přesídlování umřou hrůzou. O několik výjevů později  se slepý Faust nechává unášet svou představou další a další proměny světa: „Zde uvnitř bude krajina jak ráj..."  Na konci této jeho nadšené vize zazní osudová slova: „Okamžik chtěl bych osloviti: jsi tolik krásný, prodli jen!" Faust tedy zakusí pocit uspokojení stvořitele, jenže s pomocí ďábla, kterému tímto propadá.

Faustova duše je nakonec zachráněna. Na hřbitově se zjeví chór andělů, zaženou satanáše a je to. Snad se v Hospodinovi přece jen pohnulo svědomí, protože sázet se o lidskou duši není příliš fér. Nicméně o spasení duší Filemona a Baukis se už nic nedozvíme. Tak si na ně alespoň vzpomeňme, až se budeme v zimě zahřívat teplem, které bude pocházet z těžebné oblasti bývalého Horního Jiřetína.