Ani za měsíc, jenž uplynul od rusko-ukrajinské schůzky v Ženevě, se nepodařilo situaci na Ukrajině stabilizovat. Právě naopak: u malých, ale dnes všeobecně známých měst jako Kramatorsk či Slavjansk se soustavně bojuje, na východ míří krom armády také polovojenské jednotky a proruské separatistické správy v Doněcké a Luhanské oblasti vyhlásily po víkendových referendech samostatnost.

Rusko si drží formálně odstup — vyzývá především k dialogu, před víkendem apelovalo na odklad referend a separatistické republiky dosud neuznalo. Zároveň ale už dopředu zpochybňuje legitimitu voleb ukrajinského prezidenta chystaných na 25. května a stále nevylučuje možnost připojení východoukrajinských regionů.

„Výsledky referend respektujeme, vysílat vojáky neplánujeme (...) Podstatné ovšem nejsou tyto hypotetické otázky (reportér zde položil také tu, jestli Rusko plánuje přičlenit východoukrajinské území k vlastnímu), ale to, jak se lidé v příslušném státě cítí,“ uvedl pro americkou Bloomberg TV Sergej Lavrov, ruský ministr zahraničí.

Ve střetech mezi jednotkami věrnými vládě v Kyjevě, které provádějí na východě země tzv. protiteroristickou operaci, a separatistickými bojovníky, zahynulo dle odhadů OSN už 127 lidí. Prozatím největší krveprolití se přitom odehrálo mimo oblast hlavních bojů, totiž 2. května v Oděse. Dav národoveckých fotbalových fanoušků tam po předchozí provokaci zapálil Dům odborů, kde se schovala skupina proruských aktivistů. Na místě zahynulo přes čtyřicet lidí, přičemž 38 z nich přímo v plamech.

Plány rozhovorů

Hlavní pozornost médií se jinak v posledních dnech přesouvá z chaotického průběhu střetů na různé plány vyjednávání. Zatím nejnadějnější iniciativou zůstává tzv. cestovní mapa OBSE, která počítá se sérií kulatých stolů, na nichž se má jednat postupně o odzbrojení nezákonných skupin, o amnestii pro separatisty, o decentralizaci správy země, o statusu ruštiny a o organizaci nových voleb.

Tuto iniciativu schválilo symbolicky i Rusko a v rámci ní už také proběhlo ve středu 14. května první jednání. Zúčastnili se jej nejvýznamnější zástupci vlády i opozice, podnikatelských svazů a občanských iniciativ. Zástupci povstalých separatistů však pozvání nebyli.

Právě otázka dialogu přímo s povstalci je přitom dle pozorovatelů v celé záležitosti nejproblematičtější, a zároveň stěžejní: podle režimu v Kyjevě jde stále o „teroristy“ a „zaprodance Kremlu“, o provokatéry, kteří si — slovy prezidenta Turčinova — „nezaslouží dialog, ale trest“. Zástupci separatistů zase považují za „fašistický“ a „pučistický“ režim v Kyjevě a jednat s ním chtějí pouze o vlastních požadavcích a jenom na území, které kontrolují.

Pozorovatelé připomínají, že je pro stabilitu poměrů na Ukrajině nesmírně důležité, aby se podařilo ony prezidentské volby 25. května uspořádat v celé zemi. A že to bez dohody s alespoň částí separatistů nepůjde.

Východisko spatřují někteří analytikové v nepřímých rozhovorech moderovaných třetí stranou, další ve zvláštním kulatém stolu v Doněcku a jiní v nové ženevské konferenci, na níž by jednání vedli zástupci Spojených států a Ruska. Další alternativou je větší angažovanost mezinárodních organizací, kterou prosazuje zejména Německo.

Kromě východní otázky se ukrajinští politikové v posledních dnech zabývají ještě jednáním o dodávkách plynu s Gazpromem, o pomoci, resp. dalších podpůrných půjčkách s Evropskou komisí a v neposledních řadě i kampaní před zmíněnými prezidentskými volbami. V předvolebních průzkumech zatím s obrovským náskokem téměř čtyřiceti procent vede prozápadní pragmatik a známý oligarcha Petro Porošenko.

Angažmá Rusů, vliv Američanů

Krize na východní Ukrajině trvá v podstatě od zimního převratu, teprve od dubna ale přerůstá v ozbrojená střetnutí. Vláda v Kyjevě reagovala na povstání nejprve nabídkou ústupků v podobě posílení provinčních správ, poté ultimatem, a nakonec zmíněnou protiteroristickou operací s nasazením armády, která doposud probíhá. Znalci debatují, zda je trvající odpor na východě země důsledkem obezřetnosti ukrajinských velitelů, kteří se snaží předcházet krveprolití, nebo nevelké loajality ozbrojených sil k novému režimu.

Během celé východoukrajinské krize se vede rovněž debata nad mírou zapojení Ruska. Putin i Lavrov přítomnost jakýchkoliv ruských jednotek, důstojníků nebo vojenských pověřenců na Ukrajině popírají, západní představitelé o ní hovoří jako o jednoznačné věci. Internetem kolují desítky videí, na nichž se různé postavy jako ruští důstojníci identifikují. Podle oficiálních míst se ale nezakládají na pravdě.

Pozorovatelé poukazují na zřejmou organizovanost, kvalitní výzbroj a známky profesionality v postupu separatistických ozbrojenců. V kontrastu s tzv. zelenými mužíčky na Krymu však tito nejsou oblečeni ve stejných maskáčích, zpod provizorních uniforem jim často vyčuhují různé bundy a svetry a také mají jiné obutí.

Někteří analytikové soudí, že ozbrojenci jsou spíše bývalí příslušníci speciálních jednotek, jež nechal nový režim rozpustit. Nevylučují přitom, že lidé z ruských bezpečnostních a speciálních služeb působí na východě Ukrajiny také — nejsou však hlavní ozbrojenou silou separatistů.