Snad v souvislosti s připomenutím dvaceti let od vypuknutí genocidy ve Rwandě unikla nejen českým médiím jedna dobrá zpráva z afrického kontinentu; je jí hladký průběh prezidentských a parlamentních voleb v malém, portugalsky mluvícím státě Guinea-Bissau. Dobré zprávy právě z tohoto místa si přitom prostor rozhodně zaslouží.

Bývalá portugalská kolonie Guinea-Bissau měla od své samostatnosti vyhlášené roku 1974 historii plnou vojenských převratů a nestability. Zatím poslední proběhl v roce 2012 před druhým kolem prezidentských voleb, kdy armáda uvěznila favorizovaného kandidáta Carlose Gomese Júniora. Záminkou měl být připravovaný vpád vojsk z Angoly. Na dva roky se v zemi zastavily veškeré demokratické instituce, než se armáda po dlouhých průtazích konečně uvolila ke konání nových voleb. I ty dvakrát odložila s ohledem na údajné finanční a organizační důvody.

Jak bylo naznačeno, vojenský převrat není v zemi o rozloze Belgie nic nového; armáda působí jako samozvaný strážce pořádku, který svou prestiž odvozuje od úspěšné války za osvobození proti Portugalsku a také z údajné schopnosti chránit stát před silnějšími sousedy. Ve skutečnosti armáda dlouhodobě působí jako destabilizační prvek a jeden z převratů přivedl zemi do krvavé občanské války.

Nyní se zdá, že volby v Guinea-Bissau proběhnou bez vojenských zásahů. A zatím jsou plné úspěchů. Volby do parlamentu a první kolo prezidentských voleb se uskutečnily 13. dubna za mimořádného zájmu voličů. Více než 75procentní účast je v zemi historické číslo, do parlamentu podle všeho volilo ještě o několik procent lidí více. Kandidovalo celkem třináct jednotlivců a patnáct stran, na volby dohlíželo na pět set pozorovatelů z celého světa a co je nejdůležitější, celý proces se obešel bez incidentů. Strany a kandidáti se navzájem neobviňovali, nedošlo ani k oblíbenému sportu strašení Portugalskem nebo Angolou a k vytahování etnické karty.

Bývalý prezident Východního Timoru a zvláštní vyslanec Spojených národů José Ramos Horta komentoval překvapivý úspěch takto: „Volby ze 13. dubna mají potenciál zapsat se do historie země jako bod obratu od období chronické politické nestability, která trápila zemi od jejího vzniku, k období míru, stability a rozvoje.“

Sám José Ramos Horta, mimo jiné nositel Nobelovy ceny míru, symbolizuje jeden z klíčových faktorů prozatímního úspěchu a naděje, že se věci nevrátí do starých kolejí. Portugalsky mluvící státy se ve volbách v Guinea-Bissau angažovaly dosud nevídaným způsobem a vyslaly do této jinak opomíjené země elitní státníky. Kromě východotimorského exprezidenta byl přítomen například Joaquim Chissano v čele mise Africké unie. Chissano dovedl Mosambik od diktatury k poměrně dobře fungující demokracii, zasadil se o konec strašlivé občanské války v zemi a v neposlední řadě dokázal včas odstoupit, takže se na rozdíl od angolského protějšku nestal věčně vládnoucím autokratem. Přestože mu to ústava umožňovala, nekandidoval potřetí na svoji pozici a místo toho se vrhl na kariéru diplomata a bojovníka za lidská práva. Je třeba autorem v afrických poměrech zcela výjimečného dopisu africkým státníkům, ve kterém je vyzývá k zastavení diskriminace sexuálních menšin.

Brazílie zase na uskutečnění voleb spolupracovala významně technicky; tým jejich expertů se podílel na vytvoření moderního elektronického registru voličů, díky kterému bylo možné účinněji zamezit manipulacím a podvodům. Je třeba připomenout, že Společenství portugalsky mluvících zemí (CPLP) se aktivně podílelo na demokratickém tranzitu už od vojenského puče a podařilo se mu mimo jiné vyjednat návrat civilní vlády, takže současná aktivita je jen pokračováním dlouhodobého procesu.

Kromě upozadění role armády a aktivit portugalsky mluvících zemí dává naději ještě jeden, poněkud morbidní faktor. Volbami nemůže zamíchat matador politické nestability Kumba Yalá, který 4. dubna nečekaně zemřel. Tento bývalý prezident se stal symbolem toho, co pronásleduje Guineu-Bissau: korupce, rozkladu státních institucí a nestability. Za jeho tříleté vlády ukončené přirozeně vojenským převratem, došlo k otevření země drogovým kartelům a k pokusu o převzetí absolutní moci, když Yalá v roce 2002 rozpustil parlament. I po zbavení úřadu Kumba Yalá působil jako zdroj problémů; například v roce 2009 okupoval prezidentský palác a nevynechal žádné volby, kterých se mohl jako lídr druhé nejsilnější politické strany zúčastnit.

Předpoklady pro klidnější budoucnost tedy existují a o jejich naplnění částečně rozhodne už druhé kolo prezidentských voleb 18. května, ve kterém se o nejvyšší post utkají bývalý ministr financí José Mario Vaz a nezávislý Nuno Gomes Nabiam. Klíčový nebude jen vítěz, ale také poražený; tedy jestli svou prohru uzná. I kdyby ano, budoucí prezident to nebude mít jednoduché. Země je extrémně chudá, zkorumpovaná a armáda ještě neřekla poslední slovo. Ale přítomnost Chissana a Ramose Horty, dvou bývalých prezidentů podobně chudých, rozdělených a navíc válkou zničených portugalsky mluvících zemí, které prošly radikální změnou k lepšímu, dává naději. Také Guinea-Bissau se může vydat touto cestou.