Zlomový rok?

Podle slov prezidenta Spojených států zaznělých ve zprávě o stavu Unie bude tento rok „zlomový“ a „rokem činu“. Konkrétních plánů však Obama mnoho nepředstavil. K letošním záměrům hlavy USA a tradičnímu programovému projevu se vrací Štěpán Steiger.

S koncem minulého měsíce přednesl Barack Obama svou zprávu o stavu Unie – The State of the Union address. Byla to jeho šestá, takže do konce svého úřadování podá ještě dvě. Tyto zprávy mají dlouhou tradici – první svého druhu přednesl George Washington v roce 1790, i když dosti krátkou, měla jen 1089 slov –; svůj původ má ovšem zpráva v ústavě Spojených států, která v článku II, třetí části, prvním odstavci předepisuje: „Prezident ať čas od času podá Kongresu informaci o stavu Unie a doporučí k jeho úvaze taková opatření, jež považuje za nutná a vhodná.“

Novodobí prezidenti komunikují s Kongresem – a veřejností – soustavně, poselství o stavu Unie však poskytuje hlavě státu ojedinělou příležitost, jak v jednom projevu představit úplný politický program. Formát a přednes poselství se v průběhu času pochopitelně změnily, značně kolísala i jeho délka. Výrazný vliv měla (a má) samozřejmě technika: rozhlas, posléze zejména televize, dnes také internet. Televizí byla Zpráva o stavu Unie vysílána poprvé v roce 1966, dnes – ve věku podívané – má tato forma striktní pravidla a okamžitě zjišťovaný počet diváků je zpravidla předmětem úvah a komentářů jak o prezidentově oblibě, tak o jeho politických záměrech. Větší než obvyklé pozornosti se poselství zpravidla těší, jde-li o projev prezidenta nastupujícího, resp. odcházejícího.

Letos si komentátoři pospíšili se srovnáním zájmu televizních diváků: zatímco v roce 2010 sledovalo Obamovu zprávu 48 milionů osob a v roce následujícím 42,8 milionu, v roce 2012 to bylo již 37,8 milionu, v roce 2013 33,5 milionu a letos sotva 31,5 milionu. Jedním z důvodů nízkého zájmu byla tentokrát ovšem i skutečnost, že v čase projevu probíhal finálový zápas fotbalové ligy.

Obama pošesté
Na šestém Obamově poselství bylo možná nejpozoruhodnější, že mohlo být předneseno téměř kdykoliv dříve v době jeho úřadování. Hlavní témata – ekonomická nerovnost, podpora ozbrojených sil, kompromis obou politických stran, změny klimatu, problémy zdravotnictví, zahraniční politika, kvalita vzdělání a mezery v daňových zákonech – jsou všem známa, sotva lze přijít s něčím novým. V minulých letech mohl prezident přednést obvykle i něco čerstvého: výsledek voleb, popravu Usama bin Ládina, stažení vojsk z Iráku, podpis zákona o přístupné zdravotní péči, záchranu automobilového průmyslu. Letos se zaměřil s největším důrazem na oživení hospodářství, a to dosti obecně.

Zabýval se jím brzy na začátku projevu. „(Máme) nejnižší míru nezaměstnanosti za více než pět let. Vzestupnou bytovou výstavbu. Zpracovatelský průmysl, jenž poprvé od 90. let přidává nová pracovní místa. Produkujeme doma více ropy, než kupujeme od zbytku světa – to se děje poprvé za téměř dvacet let. Naše deficity – sníženy o více než polovinu,“ řekl Obama doslova. Potíž je v tom, že až příliš mnoho občanů se necítí v lepším postavení a spíše než jako hlavu státu, která „oživuje“ ekonomiku, vnímají prezidenta jako politika, který zápasí s mnoha krizemi – od problémů bezpečnosti až po technické potíže nově zaváděné zdravotní péče.

Poselství mělo i jasné chvilky. Pokud jde o klimatické změny, neustoupil prezident protivníkům ani o píď. „Debata je skončena. Klimatická změna je fakt. A když se nám děti našich dětí podívají do očí a zeptají se, zda jsme učinili všecko, co jsme mohli, abychom jim zanechali bezpečnější, stabilnější svět, s novými zdroji energie, byl bych rád, abychom mohli říci ano, to jsme udělali.“

Energický byl Obama také ve věci rovné mzdy. „Je načase zbavit se takové politiky pracovního místa, jež patří do příběhů televizního seriálu Šílení muži. Sejděme se letos všichni – Kongres, Bílý dům a podnikatelé, od Wall Streetu až po Hlavní třídu – abychom poskytli každé ženě příležitost, která jí patří. Protože pevně věřím, že uspějí-li ženy, uspěje Amerika.“ Zde byla pozoruhodná reakce republikánských kongresmanů, příznačná pro jejich „zásadní“ protiobamovskou politiku: když prezident hovořil o rovnosti mezd pro ženy, vyšších mzdách pro chudé, zdravotní péči pro nemocné či jiných obdobných opatřeních, nejenže netleskali jako většina přítomných – zůstávali sedět bez pohnutí. A na twitteru republikána z Texasu se objevila věta: „Čekám na půdě Sněmovny na Vrchního Komandanta ... socialistického diktátora, který Státy čímsi krmí – nebo přímo Lží?“.

Obama mluvil o letošku jako „zlomovém roku“ – „Ať je tento rok rokem činu,“ říkal a napůl vyhrožoval: „Kdekoliv a kdykoliv mohu podniknout kroky bez legislativy, abych rozšířil možnosti pro více amerických rodin, pak to učiním.“ Přitom si je prezident vědom, že bez podpory Kongresu jsou jeho pravomoci velmi omezené. Může například, jak slíbil, bez Kongresu o něco zvýšit platy zaměstnanců federální vlády – nemůže je však samovolně zvýšit nikomu jinému.

Vžitou odpovědí strany, k níž nepatří prezident pronášející zprávu o stavu Unie, je okamžitá reakce na projev. Předák republikánské většiny ve Sněmovně reprezentantů John Boehner – jenž podle daného pořadí seděl během projevu za prezidentovými zády střídavě s pohledem upřeným do prázdna a s rozmrzelou grimasou – nakonec prohlásil: „Po pěti letech zřejmě došly prezidentu Obamovi myšlenky. Až na několik návrhů pro obě strany slyšeli Američané prezidenta, jenž se více zajímal o ideologický postup než o řešení problémů, o nichž hovoří obyčejní lidé.“

A pozadí?
Pozadí projevu a Obamových slov ovšem utváří skutečnost, o níž se ještě příliš nemluvilo – letošní volby. Budou se konat v listopadu. Jde o volby v polovině funkčního prezidentského období, zvané proto „midterm“.

Republikáni dnes ovládají Sněmovnu reprezentantů – ta je na podzim volena celá s dvouletým obdobím. Kdyby se jim podařilo udržet tuto většinu a získat většinu i v Senátu, jenž bude volen z jedné třetiny, stal by se prezident na zbytek svého funkčního období proslulou chromou kachnou – takřka bezmocnou hlavou státu.

I v tomto smyslu jde o zlomový rok. V tomto okamžiku je ve hře mnohem více než prezidentské plány nebo sliby. Jelikož i ekonomický vývoj je v USA – navzdory některým příznivým ukazatelům – dosti nejistý, můžeme jenom s napětím sledovat vnitropolitickou situaci velmoci, která zvolna upadá.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.