Deník Referendum Svět

S koncem roku na dosah se zdá přirozené, že se mnozí Američané ptají, jak letos fungovaly jejich vládní instituce. V době, kdy republikáni veřejnost přesvědčují – do značné míry s úspěchem – že vláda je v podstatě nástroj na co největší omezování, resp. potlačování jejich osobní svobody, jsou takové otázky tím samozřejmější.

K institucím s velmi malou důvěrou veřejnosti patří v první řadě současný Kongres, v historii už sto třináctý. Z průzkumu Gallupova ústavu v letošním červnu vyplynulo, že pouze 10 procent dotázaných Kongresu věří (mimochodem nejúspěšnější byly ozbrojené síly se 78 procenty, následovány policií – 57 procenty a náboženskými organizacemi – 48 procent). „Američané jsou frustrováni neschopností Kongresu vykazovat lepší pracovní výsledky,“ shrnovala zpráva o výsledcích průzkumu. Gallup přitom důvěru veřejnosti ve federální parlament sleduje od svého založení v roce 1973. Tehdy dosahovala 42 procent. Poté klesala, jenom v polovině let 80. minulého století opět stoupla, v roce 2007 vykázala však už jenom pouhých 20 procent, aby se v době finanční krize zcela propadla: letos v létě prohlásilo 71 procent dotazovaných, že neschvalují způsob, jímž zvolené zástupkyně a zástupci vykonávají svou práci.

Výrazně prokazují „činnost“ Kongresu následující čísla. Například Sněmovna reprezentantů ukončila svá letošní zasedání 13. prosince a odročila se na leden 2014. Druhý prosincový týden tak byl letos poslední, kdy obě komory zasedaly současně – jinými slovy, letos už nemůže být schválen žádný zákon. Přitom jich bylo letos přijato za 11 měsíců 55, o sedm méně než schválil kongres předchozí, dosud považovaný za nejméně produktivní vůbec. Zde se nabízí srovnání s rokem 1995, kdy byl prezidentem Bill Clinton a republikáni získali většinu v obou komorách Kongresu: tehdy bylo přijato 88 zákonů – nejméně za celé období po 2. světové válce.

Nedokončených (neprojednaných) návrhů zákonů za sebou nezanechává letos Kongres mnoho, jsou ovšem všechny důležité. Uveďme některé z nich.

Senátoři obou stran se po předchozím dlouhém handrkování na poslední chvíli dohodli na celkovém rozpočtu pro příští dva roky, zákon tedy může být odeslán k prezidentově podpisu. Zbývá ovšem tzv. zákon o výdajích na národní obranu, tedy rozpočet ozbrojených sil. Senát jej hodlá odhlasovat do konce tohoto týdne. Zákon ovšem neobsahuje sporný návrh demokratické senátorky ze státu New York Kirsten Gillibrandové, která prosazuje – vzhledem k množícím se případům – aby sexuální delikty v armádě už nesměli soudit armádní činitelé, kteří prý nejsou nezaujatí. Předseda Senátu, demokrat Harry Reid, sice senátorce Gillibrandové slíbil, že její návrh bude předmětem zvláštního zákona v roce příštím, pokud by však senátorka odmítla hlasovat pro zákon o výdajích na obranu – k jehož schválení je zapotřebí 60 hlasů – zákon by neprošel.

Ve stavu návrhu – tj. neschválen – zůstane i zákon o zemědělství (Farm Bill). Ani v Senátu ani ve Sněmovně nebyla dosažena dohoda zejména pro spor o výši státních subvencí pro zemědělce, jakož i o velikosti škrtů v programu tzv. potravinových známek pro nejchudší rodiny. Republikáni totiž požadují škrty desetkrát vyšší než demokraté. Schválen nebude ani zákon o podpoře v nezaměstnanosti. Platnost dosavadního vyprší 28. prosince, čímž o tuto dávku přijde 1,4 milionu osob. Důležitá, ale sporná zůstala také reforma přistěhovalectví. Senát ji sice přijal už v létě, ve Sněmovně však narazila na odpor republikánů, kteří požadují, aby byla prováděna krok za krokem.

Kde vězí důvody neobvykle pomalého zákonodárného procesu? Chris Van Hollen, demokratický poslanec ze státu Maryland a přední zástupce demokratů ve sněmovním rozpočtovém výboru, to vidí takto: „Republikáni používají politické útoky na zdravotnický zákon, aby tak skryli, že nic nedělají.“ Jeho republikánský kolega z Pensylvánie Charlie Dent tvrdí: „Vypovídá to o tom, jak v současnosti v širším smyslu Washington nefunguje. Washington je většinou na zemi.“ Sarah Binderová z politologického ústavu Brookings Insttution se snažila zjistit účinnost kongresové práce tím, že srovnávala vztah schválených zákonů k závažným problémům dané doby. Nejčerstvější údaje má o 112. Kongresu, tj. o období od ledna 2011 do ledna 2013. 72 procent celostátních problémů této doby uvízlo nevyřešeno v legislativních postupech, čímž se vyrovná 106. kongresu, jehož zákonodárná práce byla blokována obviněním prezidenta Clintona z „poškozování prezidentské funkce“ (impeachment). V současné Sněmovně reprezentantů mají naprostou většinu republikáni. Jsou zákonodárně čilí – jenže návrhy zákonů, které předkládají, se často chtějí spíš zalíbit své voličské základně, než aby se věnovali seriózním problémům. Demokraté kritizují tuto praxi jako „vládnutí prostřednictvím tiskového sdělení“. „Tento Kongres je velkým plýtváním času“, prohlásil 12. prosince poslanec Hebry A. Waxman, demokrat z Kalifornie. Republikán z Oklahomy Tom Cole je rovněž realista: „Jsme americkému lidu dlužni víc, než jsme mu dali,“ tvrdil.

Nakonec jen poznámka pro domov: na první pohled se zdá, že český parlament je „dělnější“. Jestli i na pohled druhý, podrobnější, tím si už jist nejsem.