Jihoafričané se loučí s Nelsonem Mandelou - aktivistou, odbojářem i sjednotitelem

Petr Jedlička

První černošský prezident a zřejmě nevýznamnější osobnost v dějinách JAR zemřel ve čtvrtek 5. prosince ve věku 95 let. Jeho památku uctili i všichni přední státníci současnosti.

Tanci a zpěvem se přišly rozloučit již stovky Jihoafričanů s Nelsonem Mandelou — národním hrdinou a zřejmě nejvýznamnější osobností své země. Současný prezident JAR Jacob Zuma oznámil jeho skon v pozdních čtvrtečních hodinách s tím, že oficiální smuteční slavnosti začnou v pondělí. Přesto se ihned v Houghtonu u Johannesburgu, kde Mandela v poslední době žil, i na předměstí Soweto, kde se narodil, začaly srocovat davy lidí a tradičním způsobem smutečně oslavovat.

„Jihoafričané se s Nelsonem Mandelou loučí prostřednictvím protestsongů a kostelních zpěvů. Některé z nich jsou pozměněny tak, aby opěvovaly přímo jeho osobu (...) Mandela je zde skutečným hrdinou, otcem národa, sjednotitelem. I v srdcích těch, kteří ho nikdy neviděli, má své zvláštní místo,“ uvádí Pumza Fihlaniová, jihoafrická dopisovatelka BBC.

Mandela zvládl být za svůj 95letý život jak politickým aktivistou, odbojářem a disidentem, tak regulérním politikem, důstojným prezidentem a mírovým vyjednavačem. V době vstupu do Afrického národního kongresu (1943) vyznával důsledné nenásilí, od něhož se po přitvrzení opresivního rasistického režimu posunul k myšlence nezbytnosti revoluce. V 60. letech dokonce spoluorganizoval ozbrojenou kampaň tvořenou místy bombovými či kvaziteroristickými útoky.

V roce 1990 se ovšem dokázal — navzdory 27 letům stráveným ve vězení — vzepřít volání po pomstě. Bravurně vyjednával, čímž zemi ušetřil občansko-etnické války. Jihoafrickou republiku pak provedl hlubokou politickou, i když jen částečně sociální, transformací. V roce 1994 se stal v zemi proslulé tuhým apartheidním režimem prvním černošským prezidentem.

Odkaz a poslední léta

Většinou Jihoafričanů je dnes Mandela pokládán za otce národa či otce zakladatele. Ctí ho ale i bývalí oponenti. Letitý disident si dokázal podat ruku a smířlivě podebatovat i s Pieterem Bothou, hlavou zřízení, vůči němuž bojoval po většinu života. Tyto zkušenosti a získané renomé využil po odsloužení prezidentského mandátu (1999) v mezinárodní diplomacii, kdy pomáhal při kampaních proti šíření HIV či při mírových jednáních v Burundi a v Demokratické republice Kongo. Když v roce 2004, to jest v 86 letech, odešel do důchodu, jen málokdo pochyboval, zda si Nobelovu cenu míru obdrženou v roce 1993 skutečně zasloužil.

Nelson Mandela trpěl v posledních letech četnými zdravotními obtížemi a na veřejnosti se už téměř neukazoval. Před davy předstoupil naposledy na fotbalovém šampionátu v roce 2010, a to jen malou chvíli.

Ve čtvrtek 5. prosince přibližně v devět hodin večer nakonec podlehl plicní infekci. Lítost nad jeho odchodem vyjádřili záhy i všichni významní státníci současného světa. Památku Neslona Mandely uctila zvláštní minutou ticha také Rada bezpečnosti OSN, a to ve stoje spolu se všemi přítomnými v sídle organizace.

Další informace:

BBC News Nelson Mandela death: South Africa and world mourn

The Guardian Nelson Mandela's death: world leaders mourn inspirational figure

The Guardian Barack Obama: Nelson Mandela was a symbol for justice, equality and dignity

Al-Džazíra Life and times of Nelson Mandela

Al-Dazíra Mandela: The father of the Rainbow Nation

Taz.de „Unser Volk hat einen Vater verloren“