Nezapomínejme na lidi bez domova...

V zimní čas, kdy s nocí přicházejí dlouhé mrazivé hodiny, myslíme mnohem víc i na lidi, kteří nemají domov. Denně je potkáváme nejen v pražských ulicích. Aktuální průzkum napočítal v padesáti velkých městech ČR 27,5 tisíce bezdomovců.

Nastává zimní čas. Do Vánoc zbývá pár týdnů, města se svítí vánočním osvětlením, ve výlohách se třpytí ozdoby. Ulice se hemží zachumlanými lidmi, kteří shánějí dárky pro své blízké, a zahřívají se punčem u stánku na vánočních trzích.

Jenomže ne každý se může radovat. Je mnoho těch, kteří nemají práci, další ji mají, ale za mzdu, s níž se jen těžko drží nad vodou. V ČR živoří v chudobě 1,6 milionu lidí (15,4 % obyvatel), dalších 1,7 milionu žije těsně nad její hranicí.

Celá třetina národa tak přežívá ze dne na den. Nejvíc nezaměstnaní a rodiny s třemi a více dětmi. Lépe na tom nejsou ani ti, kteří celý život poctivě pracovali a teď, kdy by si měli užívat zasloužilého odpočinku, musí přemýšlet, jak přežít. 2,34 milióny, to je počet seniorů v naší zemi. Jejich průměrný důchod činí 10 963 korun.

Zhruba polovina příjemců však na něj nedosáhne. Jenže i oni by chtěli obdarovat své děti, vnoučata, pravnoučata a ve snaze udělat radost, podlehnou často neseriózním nabídkám finančních společností, které je oberou o všechno, a dovedou je na pokraj zkázy.

Lákadlu rychlé půjčky bez zbytečných formalit však nepodléhají pouze důchodci, ale řada dalších občanů. Mnozí se pak dostávají do dluhových pastí a záchranu hledají ve vyhlášení osobního bankrotu, při němž soud může odpustit až 70 % pohledávek přihlášených do insolventního řízení.

Dlužníci však musí žít pět let na dvojnásobku životního minima (životní minimum je zhruba 3 200 korun) a vše nad to splácí věřitelům. Od roku 2008, co je osobní bankrot uzákoněn, o něj požádalo devadesát tisíc lidí, přičemž soudy ho povolily dvěma třetinám z nich, tedy zhruba šedesát tisícům žadatelů.

Lidí, kteří se dostávají do svízelné finanční situace, přibývá. A nejen před Vánocemi. V ten čas si snad jen více uvědomujeme nespravedlnost režimu, který nahrává boháčům, zlodějům a korupčníkům, jež beze studu berou statisíce a milióny na úkor ostatních.

V ten zimní čas, kdy s nocí přicházejí dlouhé mrazivé hodiny, myslíme mnohem víc i na lidi, kteří nemají domov. Denně je potkáváme nejen v pražských ulicích. Aktuální průzkum napočítal v padesáti velkých městech ČR 27,5 tisíce bezdomovců, dalších sto tisíc lidí má v nejbližších letech jejich řady rozšířit.

Nejhorší situace je v Praze. Podle údajů z roku 2010 tu žije 4 000 lidí bez střechy nad hlavou. Podle trvalého bydliště je asi 40 % z hlavního města, ostatní jsou ze všech krajů ČR, ze Slovenska je to kolem 7 %. Víc než 80 % z nich dřív mělo práci, jen 20 % nikdy nepracovalo.

Za jejich osudy najdeme rozvod, ztrátu zaměstnání a následnou neschopnost splácet hypotéku, úvěry, účty, složenky, ale také neúměrné zvyšování nákladů na bydlení, které je často za hranicí možnosti byt vůbec utáhnout. Stačí okamžik a neúprosný pád do propasti, na samé lidské dno může potkat každého z nás.

V Praze je takto ohroženo pět až deset tisíc pražských domácností. Z „Koncepce návrhu řešení problematiky bezdomovectví v Praze v letech 2013-20“ pak vyplývá, že do roku 2020 vzroste počet bezdomovců na třináct tisíc.

Zmíněný materiál, který považuji za vcelku kvalitní, nepopisuje pouze situaci, ale zabývá se tím, jak ji řešit (pochopitelně v rámci stávajícího systému to zcela vyřešit nelze). Nechybí také prevence, návrhy na vybudování sociálních bytů či azylového domu pro osoby v důchodovém věku a pro osoby invalidní.

Mezi hlavní úkoly pak patří rozšíření kapacit nocleháren, ubytoven a azylových domů, zabezpečení terénních prací, sociálních, poradenských a návazných služeb, začleňování lidí bez přístřeší zpět do společnosti, zdravotní péče. Právě ta bývá podceňována, čímž dochází k zhoršování zdraví a ohrožení života nejen bezdomovců, ale i širší populace.

Zdravotní stav lidí bez domova je většinou velmi špatný, častý je i výskyt závislostí a duševních onemocnění, psychiatrická onemocnění jsou vysoko nad republikovým průměrem. Přijetí do zdravotnického zařízení však bývá složité.

Důležitou oblastí, kterou se koncepce zabývá, je i podpora sítě tréninkových dílen a pracovišť, systému veřejných prací a rozvoj sociálních firem, které by měly s lidmi bez domova pracovat. Koncepce je tedy určitě potřebná. Mám však obavy, aby z nedostatku peněz, nezůstala jen na papíře.

V našem hlavním městě je běžné, že nejdříve se musí zaplatit všechny vícepráce nejrůznějších tunelářů, slovutní právníci soukromých firem najímaných městem, provize a úplatky, bez kterých už to snad v naší metropoli ani nejde, a pak teprve snad přijde na řadu člověk.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.