Do České strany sociálně demokratické jsem vstoupila mimo jiné proto, že jako levicově smýšlející člověk jsem přesvědčena o rovnosti všech lidí bez ohledu na jejich pohlaví, národnost, náboženské vyznání a mnohé další charakteristiky.

Jestli něco nemám ráda, jsou to stereotypy založené na nepravdách a tvrzeních bez důkazů. Poslední dobou mi ovšem začalo docházet, že v ČSSD bohužel některé samotné členky — ať již úmyslně, či nikoliv — šíří genderové stereotypy. Nejvíc vypovídající mi přišly tyto čtyři situace:

1. Před březnovým sjezdem některá velká média interpretovala boj o místopředsednická křesla tak, že o ženské místo se utkají Alena Gajdůšková a Marie Benešová. Že může být ve vedení strany více než jedna žena, novináři v potaz nebrali, i tak se jim ale ze strany ČSSD dostalo mlčení ohledně této záležitosti. Při samotné nominační řeči zdůraznila Alena Gajdůšková, že bude „dobrou ženskou tváří“ a bude využívat svoji „ženskou empatii“ k řešení interpersonálních problémů. Poté sklidila potlesk. Jak se již v Britských listech vyjádřila Radka Janebová, Alena Gajdůšková si tím sama ublížila, protože se tak pasovala do role jiné a marginální kandidátky. 

2. Na jedné konferenci týkající se rovnosti genderů a pohlaví vyprávěla jedna sociální demokratka o svých problémech v rámci strany, přičemž se cítila diskriminovaná kvůli tomu, že je žena. Když přešla ke komentování nízkého zastoupení žen v nejvyšších patrech politiky, zmínila mimo jiné toto: „…jsou tam víceméně jen muži a ta paní, co v té komisi sedí, no to snad ani není žena…“