Včerejší rozhodnutí německého Ústavního soudu znamená těžký úder neoliberální reformě sociálního státu Hartz IV, kterou v roce 2004 prosadila SPD s tehdejším kancléřem Gerhardem Schröderem v čele a která znamenala zásadní otřes pro německý sociální stát.

Soud rozhodl, že stávající podoba sociálního zabezpečení neumožňuje zajistit minimální životní standard třem rodinám, které si podaly stížnost kvůli sociálním dávkám, a srdce Schröderovy nepopulární reformy zrušil. Rozhodnutí soudu znamená, že sociální dávky se budou muset zvýšit.

I po pěti letech své platnosti byl Hartz IV v Německu velmi nepopulární: Podle výzkumu magazínu Stern z minulého týdne považovalo 61% Němců příspěvek v nezaměstnanosti ve výši 359 euro měsíčně za příliš nízký a pouze 30% za dostatečný.

Ještě předtím, než vstoupil v platnost, způsobil Hartz IV sérii statisícových demonstrací zejména ve východní části Německa, kde v té době dosahovala nezaměstnanost 18 procent. Od Schrödera a jeho doprava mířící SPD se také definitivně odtrhl někdejší šéf strany Oskar Lafontaine, který pak společně s východními postkomunisty zformoval novou a úspěšnou levicovou stranu Die Linke (Levice). Pokud by se tato strana dostala k moci a pokud by nebyl zrušen, stal by se Hartz IV pravděpodobně první obětí nové vlády.

Při prosazování reformy totiž Schröder nešetřil neoliberální rétorikou: „V budoucnu nikdo nebude moci lenošit na náklady společnosti. Každý, kdo odmítne akceptovatelnou práci, může očekávat sankce,“ prohlásil tehdejší německý kancléř před sedmi lety při prezentaci plánu, který byl součástí takzvané Agendy 2010, údajně „největší sociální reformy od 2. světové války".

Série reforem Hartz, pojmenovaná po svém autorovi, personálním šéfovi automobilky Volkswagen Peteru Hartzovi, měla čtyři kroky: Hartz I měl zatraktivnit místa se zkrácenou pracovním dobou, Harz II upravil regulaci dávek v nezaměstnanosti, Hartz III změnil název německého pracovního úřadu i celý jeho byrokratický systém. Hartz IV, který byl závěrečnou a nejradikálnější fází těchto reforem, pak shrnul všechny dosavadní jednotlivé sociální příspěvky do jednoho paušálního „příspěvku v nezaměstnanosti č. 2“, který stát začal nezaměstnaným vyplácet poté, co vypršel časově omezený „příspěvek v nezaměstnanosti č. 1“, jehož výše byla stanovena na základě předešlého příjmu.

Cílem reformy bylo vrátit lidi do zaměstnání, a to prakticky jakéhokoliv — i dočasného nebo jen na část pracovní doby. Příspěvek č. 1 se proto snižoval na paušální příspěvek č. 2 po 18 měsících a de facto tím nutil lidi vzít téměř jakoukoliv práci. V rámci velké koalice SPD a CDU byla tato hranice pro lidi nad 58 let zvýšena na 24 měsíců.

Soud jako neústavní označil tu pasáž reformy, podle které měly děti nezaměstnaných ve věku od 7 do 13 let dostávat 60 procent původní výše přídavků a děti ve věku 14 až 17 let 80 procent — což je výrazné snížení oproti minulosti. Už dříve bylo toto opatření terčem kritiky, podle které byly věkové hranice i výše příspěvků stanoveny arbitrárně a nebraly v úvahu potřeby dítěte. Ústavní soud nyní potvrdil rozsudky nižších soudů, podle kterých byla tato pasáž Hartzu IV neústavní.

Rozsudek nyní donutí vládu vypočítávat výši dávek jiným způsobem a vyplácet nezaměstnaným více.

Další informace:

Bundesverfassungsgericht — rozhodnutí Spolkového ústavního soudu

Deutsche Welle The much-hated Hartz IV