Zdá se, že naše politické strany před volbami vyhlásily soutěž o nejpitomější formu sebeprezentace. Hitem letošního podzimu jsou hymny; lze jen trnout, co přijde příště.

Nespornou výhodou takového soupeření je to, že vyjeví o autorech podobných dílek víc, než by si sami přáli. Nedovedu si například představit, že po aféře „Metelesku blesku“ může seskupení jisté dámy být něčím víc než jen směšným trpaslíkem s nanejvýš dvouprocentním ziskem.

Kromě zábavy ale přece jen jde i o povolební vládnutí. Zaujal mě plakát jednoho z lídrů pražské lidovecké kandidátky. Jeho heslo zní: Nízké daně, úsporný stát. Zarazil jsem se. Myslel jsem si, že po odchodu Kalouskova křídla a vzniku TOPky neoliberální slogany z lidoveckých luhů a hájů neuslyším.

Zřejmě jsem ale podcenil názorovou rozkročenost KDU-ČSL. Aby se po mimoparlamentní pauze prodrala znovu do Sněmovny, potřebuje využít všech prostředků, od ostré kritiky sKaret a dalších vylomenin Nečasovy vlády přes antikomunismus ztělesněný odvolaným šéfem ÚSTRu Hermanem až po nízké daně a úsporný stát. To lze chápat. Jinou věcí je, jak věrohodným partnerem strana takto velkorysá po volbách bude.

Opodál onoho plakátu rozbalili svůj stan svobodní. Ti zase horují pro „štíhlý stát“ a pro jistotu by většinu daní zcela zrušili. Stejně jako Úřad práce a dvacet pět dalších chapadel byrokratického zla. Napadlo mě, jestli je v praxi nějaký rozdíl mezi štíhlým státem a státem úsporným.

Pravděpodobně bude menší než mezi oběma a státem fungujícím, který slibuje ČSSD. Fungující stát bez vysokých daní si (bohužel) nedovedu představit; stát fungující špatně nebo nefunkční s vysokým zdaněním (rovněž bohužel) ano.

I kdyby nakonec možnost spolupráce sociální demokracie s KDU-ČSL a případnými dalšími partnery středo-levé části spektra byla k mání, což se dnes nejeví příliš pravděpodobné, nebude to nic jednoduchého. Lidovci nebyli a zřejmě ani nebudou vzorovým příkladem klidné síly. Spíš jsou a zůstanou silou mírně nevypočitatelnou. V tom ale nejsou o nic horší než jiní.

Na rozdíl od latentně neklidných zelených, kteří se před volbami pro jistotu rozdvojili, zřejmě v představě, že týž program ve dvojím provedení bude mít i dvojí účinek, lidovci, zdá se, v příští Sněmovně budou. Přeju jim to a držím palce, ať ve stopách svých velikánů Šrámka a Luxe statečně snášejí nálepky hadů a povětrnic, které jdou s každým.