Vláda na svém zasedání poslední zářijovou středu zrušila úkol ministerstva vnitra z listopadu minulého roku připravit do konce října komplexní právní úpravu, která by regulovala problematiku využívání DNA. Neexistence této právní úpravy je přitom kritizována nejen neziskovými organizacemi, jako je Iuridicum Remedium, nýbrž i Úřadem pro ochranu osobních údajů, Radou vlády pro lidská práva nebo Městským soudem v Praze. Situace může totiž v budoucnu vést i k znemožnění využívání údajů z Národní databáze DNA v trestním řízení.

„Prosazení vládního usnesení, které uložilo ministerstvu vnitra právní úpravu připravit, a které vycházelo z bodů, které zpracovalo naše občanské sdružení a přijala je za své Rada vlády pro lidská práva a následně i sama vláda, trvalo zejména kvůli odporu ministerstva vnitra téměř tři roky. Usnesením vlády, které tento úkol ruší, bohužel tato práce padá pod stůl,“ uvedl ředitel Iuridicum Remedium Jan Vobořil. Iuridicum Remedium se prosazení odpovídající právní úpravy provádění analýz DNA věnuje již řadu let, v současnosti s podporou Fondu Otakara Motejla.

Právní úprava měla komplexně upravovat problematiku využívání DNA. Primárně pak měla být zaměřena na využívání DNA policií při vyšetřování trestné činnosti. Policie v současné době provozuje tzv. Národní databázi DNA, v které jsou uloženy DNA profily více než sto tisíc osob. Tato databáze, využívaná zejména k porovnávání genetických profilů z databáze s profily z místa činu, není výslovně nijak právně upravena.

Její existence se opírá pouze o jediný obecný paragraf věnovaný získávání osobních údajů pro účely budoucí identifikace v zákoně o Policii ČR. Podrobnější regulace databáze je provedena pouze tajným pokynem policejního prezidenta, který není veřejnosti přístupný. Občan tak nemá přístup k informacím, jak je v praxi nakládáno s jeho genetickými vzorky a genetickými profily.

Zpracování profilů DNA v Národní databázi je v současné době podle výsledku kontroly Úřadu pro ochranu osobních údajů v rozporu se zákonem. To, že je uložení profilu DNA v této databázi v rozporu s osobnostními právy potvrdil jednoznačně v zatím nepravomocném rozsudku Pivoda proti Ministerstvu vnitra z ledna 2013 i Městský soud v Praze, když nařídil likvidaci údajů žalobce v databázi. Klíčovým nedostatkem byla přitom vždy právě chybějící právní úprava pravidel pro vedení této databáze.

Problémem není jen nízká úroveň ochrany soukromí a informačního sebeurčení osob, jejichž profily se ocitly v databázi. Nedostatečnost právní úpravy může v konečném důsledku paralizovat možnost policie využívat při dokazování srovnávací analýzy DNA.

„Může být někomu prokázána vina na základě srovnávání profilů DNA z místa činu s profily z nelegální policejní databáze? Nezákonně získaný důkaz by měl být v trestním řízení nepřípustný a důkaz využívající údaje z nelegální policejní databáze tímto nezákonným důkazem je. Tento argument v rukou obhajoby může vést k plošnému odmítání důkazů prováděných s využitím DNA v trestních řízeních, a tím i k paralizaci práce policie při dokazování tímto způsobem,“ připomněl Vobořil.

Bohužel se podle něj zdá, že k tomu, aby se věci pohnuly skutečně kupředu, bude nutné, aby sama policie a potažmo i ministerstvo vnitra pocítily, že neřešení problému Národní databáze DNA jim bude práci komplikovat a nikoli ulehčovat.