„Nelze dlouho stát na jedné noze,“ uzavírá Václav Bělohradský svůj esej v sobotním Právu. Obsahem naší nynější krize je podle něj vykročení k poloprezidentskému systému, který by mohl nahradit dlouhodobě nefunkční systém parlamentní.

Parlament byl podle Bělohradského v Československu a České republice většinou obcházen — třeba prvorepublikovou Pětkou nebo opoziční smlouvou z konce devadesátých let. Proto není v české, respektive československé tradici vnímat parlament jako místo, kde by se vedly „otevřené konflikty o alternativní politické programy“.

„Úpadek autority parlamentu,“ píše dále Bělohradský, „lze zastavit jen radikálním posílením reprezentace státu“. Tu by mohl posílit poloprezidentský systém, ke kterému je nakročeno přímou volbou prezidenta. Celý text se zahraničními příklady a související argumentací může čtenář snadno dohledat.

Zmínit je ještě třeba, že Bělohradský nepléduje pro systém prezidentský — kde přímo volený a neodvolatelný prezident stojí v čele vlády, kterou jmenuje, ale pro systém poloprezidentský. Tedy takový, kde těžištěm politického systému je prezident tehdy, když má v parlamentu svou většinu. A premiér jeho roli přebírá, když má v parlamentu většinu (protiprezidentská) opozice.