Mediální sebeobrana pro českou levici

Českou levici čeká před volbami dost možná (ne)zamýšlená mediální ofenzíva. Může se jí ale bránit. V prvé řadě se vymezit vůči možným manipulacím Miloše Zemana.

Na podzim se s největší pravděpodobností dočkáme předčasných voleb do Poslanecké sněmovny. Strany mají tentokrát na přípravu jen dva až tři měsíce, takže je velmi pravděpodobné, že i předvolební kampaň v klasické podobně plakátů, billboardů a mítinků nebude tak velká jako v případě voleb řádných. O to důležitější však bude artikulace politických cílů, ale i identit voličstva u té nebo oné politické strany, a pochopitelně intervence médií.

Nenápadný půvab české mediální krajiny
Česká média promluvila výrazným způsobem do sněmovních voleb jak v roce 2006, kdy masivně varovala před nebezpečím vzniku koalice mezi KSČM a ČSSD (podrobnou analýzu antikomunismu v médích si lze přečíst například zde), tak v roce 2010, kdy přijala pravicovou rétoriku utahování opasků a v hodnocení levice dominoval zejména estetický aspekt v podobě silných antipatií k osobě Jiřího Paroubka.

Koneckonců poznámka Petra Honzejka o „konci vědeckého populisty“ v Mladé frontě DNES ze dne 31. května 2010 celkem věrně odráží obraz tehdejšího lídra sociální demokracie zejména ve vztahu s obrazem pravicových stran TOP 09 a ODS. „Lidé ve volbách ukázali, že chtějí vůdce, který nabízí vlastní řešení; ne toho, kdo jen destiluje svou politiku z jejich přání a pocitů. Zdá se, že společnost svému mínění ve skutečnosti příliš nedůvěřuje; chce, aby její problémy administroval „odborník“.

Nesmíme zapomenout ani na zatím poslední volby – prezidentské, u kterých se média také přikláněla spíš k pravicovým kandidátům, zejména ke Karlu Schwarzenbergovi (o tom jsem koneckonců psala zde). Nehodlám bez kontextu dokolečka opakovat kritiku toho, že většina médií píše tak, jak píše, jelikož mám za to, že z valné většiny nejde ani tak o úmysl, jako spíš naplňování představy o dobrém uspořádání vlády i myšlenkách, které by měly být prosazovány. 

Určitý vhled do sebechápání českých novinářů a novinářek přinesl několik let starý výzkum dvojice mediálních teoretiků Jaromíra Volka a Jana Jiráka. Mimo jiné zde můžeme najít opakující se motiv dominantního liberálně-neutrálního paradigmatu v sebepojetí, které zejména u mladších novinářů vede k explicitnímu odmítání vědomého „aktivistického“ uchopení profese novináře.

Volek s Jirákem také poukazují na zajímavý fenomén racionalizace vlivu, který novináři mají, ale nesouzní tak úplně s dominantním pojetím, jako „přirozené“ součásti jejich profese (strana 36). Co tím chci v tomto kontextu říct?

Novináři v mediální prezentaci politických témat v duchu liberálního paradigmatu prostě a jednoduše kopírují argumentaci pravice, které se daří témata a politiky rámovat daleko více v souznění s tímto paradigmatem. Svoji roli určitě může hrát i to, že v redakcích velkých celostátních médií se nacházejí lidé se spíše nadprůměrnými příjmy, poněkud stranou od problémů sužujících chudší regiony. Není to kritika, spíš vysvětlení.

Kdo destiluje politiku?
Pokud před i po volbách Honzejk, ale i další vyčetli Jiřímu Paroubkovi, že „destiloval“ politiku z přání voličů, pustí se do něčeho podobného i před těmito volbami? Nálepkování levice jako populistické už tak nějak patří ke koloritu předvolební kampaně (ó jaká hrůza, když se někdo tváří, že by mu možná i mohlo jít o lidi) a to i přesto, že se na české politické scéně objevují také subjekty s naprosto zřetelnou populistickou strategií – příkladem byl projekt Věcí veřejných a v současné době zase Okamurův Úsvit přímé demokracie nebo Babišovo ANO 2011. O vlastníkovi vydavatelství MAFRA i populismu jako takovém napsali skvělý, a velmi aktuální, článek Radek Buben a Jan Bíba. 

Jen amatér by za současné situace silné a nebezpečné nespokojenosti s politikou jako takovou, ekonomickou situací (růst v kladných číslech po roce a půl nelze v žádném případě brát jako jasné znamení, že se karta obrací), případně otázkou korupce a transparentnosti vůbec nebral ohled na názory a pocity lidí, ať už s dobrými nebo špatnými úmysly.

Koneckonců bude to muset udělat i skomírající bývalá největší pravicová strana ODS, která se mimo personální krize potýká i se silnou programovou vyprázdněností (pokud ovšem za program nebereme podporu regionálních podnikatelských zájmů velmi konkrétních podnikatelů). Na rozdíl od bývalého spojence a nyní otevřeného rivala v boji o pravicové voličstvo se totiž nemůže ohánět aristokratickým maskotem.

Domnívám se, že bude celkem zajímavé, jakým způsobem budou média psát právě o šéfovi uskupení ANO 2011, který se zatím prezentoval spíše výčtem osobností, které hodlají do politiky vstoupit pod jeho značkou, než programem. Má se snad Babiš v úmyslu stát populistou par excellence, když hodlá být ve svém programu tak obecný, že si pod ním představí kdokoliv cokoliv? Zabere nakonec představa, že zemi je možné řídit jako firmu?

Co na tom, že firma je v obecné rovině spíše organizací založenou na jiných než demokratických rozhodovacích principech. Je pravděpodobné, že u médií skupiny MAFRA zafunguje u mnohých redaktorů preemptivní autocenzura a pro další vydavatele bude samozřejmě snazší kopat do levice, protože jednoduše představuje něco údajně zpátečnického, rozhazovačného a vůbec se nějak nehodícího do 21. století.

Poučení z minulého vývoje
Nejen pro stranickou levici by bylo pochopitelně nejlepší na pravděpodobnou (ne)zamýšlenou mediální ofenzivu zareagovat aktivním způsobem. V prvé řadě se dostatečně vymezit vůči možným manipulacím Miloše Zemana, který koneckonců může levici škodit zejména tím, že ji spojuje s autoritářstvím, napojením na různé druhy lobby či prostým hulvátstvím, jak včera ve svém textu poznamenala Saša Uhlová.

Takové vymezení by mohlo dát naději, že levice a levicové strany skutečně nejsou synonymem pro styl Miloše Zemana. Zároveň by dostatečně ostré ohrazení mohlo vyslat aspoň částečně signál, že to na politické scéně není s lídrovstvím zase tak špatné. Domnívám se, že vítězství Miloše Zemana mimo jiné zapříčinila právě poptávka po lídrovství, které se po odchodu kohoutů Topolánka a Paroubka z čelních pozic jaksi vytratilo.

Druhou strategií, kterou by si měla česká levice v sebeobraně před mediálním mainstreamem osvojit, je legitimizace vlastních cílů ve smyslu progresivity. Některé kroky, které především pravice a v širší rovině neoliberální diskurz prezentuje jako nutné, mohou koneckonců vést k destrukci nejen sociálního státu, ale vůbec sociálních a pracovních práv jako takových. Už dnes přibývá neplnohodnotných úvazků, u kterých je radikálně snížena ochrana pracovníka, pochopitelně ve jménu flexibility trhu práce. Progresivní pravice? Spíš návrat do zlaté éry kapitalismu 19. století.

Pokud před minulými volbami dokázala pravice vtisknout slovu zodpovědnost jednoznačné propojení s programem masivních škrtů a omezování státních výdajů, pak by si v této kampani měla levice tento pojem vzít pro sebe – třeba ve smyslu zodpovědnosti vůči budoucnosti země, která se úspěšně proškrtala do recese, vůči jejím obyvatelům, na které mimo Prahu dopadla ekonomická situace docela tvrdým způsobem.

Třetí strategií by mělo být jednoznačné odmítnutí hledání snadných cílů, ať už jimi jsou Romové nebo sociálně slabí obecně. Ti za recesi opravdu nemůžou. Levice by měla celkem jasně ukázat, že politický zápas nestojí na boji mezi slabými a ještě slabšími. Ekonomickou situaci už není možné svádět pouze na krizi, protože okolní ekonomiky rostou, viníkem je tedy v mnohém předchozí vláda nebo spíše vlády pravice, proti kterým by se měla levice, pochopitelně vybavena příslušnými daty, jasně a zřetelně vymezit.

A co si myslíte vy? Diskuse (12 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

dobrý směr úvah, ale ... Čtvrtek, 15.Srpna 2013, 10:29:21

V zásadě s autorkou souhlasím, jen myslím, že na prvním místě by se sociální demokracie neměla vymezovat vůči Miloši Zemanovi, to ostatně bude dělat TOP 09, ale vůči neoliberalismu a současné pravici. Odlišení od Zemana, který ač se definuje jako levicový prezident, tak je nacionální populista, tu pravicový, tu levicový, podle nálady a situace. Tedy odlišení od Zemana by mělo být programové, tedy v důrazu na občany, ekologii, sociální situaci, deliberativní demokracii, tedy sociálně demokratickou evropskou domácí i zahraniční politiku.

Přílišné vymezování vůči Miloši Zemanovi mu fakticky pomáhá, v tom se rýsuje nová nebezpečná dominanta: Zeman x TOP 09. To, že TOP 09 bere jako svého hlavního "nepřítele" Zemana a ne sociální demokracii, není dobrá zpráva pro sociální demokracii. Měla by se nad tím zamyslet. Jen na to už nemá přiliš mnoho času.

Kateřina Kňapová - studentka

Re: Čtvrtek, 15.Srpna 2013, 11:15:55

Jasně, vymezení vůči pravici a neoliberalismu naznačuji, uznávám, že ne nutně zřetelně, v tom posledním bodu. Vymezování se TOP09 vůči Zemanovi a ne socdem nebo levici obecně vidím právě v tom, že Zeman a levice může být chápáno jako jedno, což je pochopitelně velmi nebezpečné.

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

Kritická poznámka Čtvrtek, 15.Srpna 2013, 19:30:22

Začínám mít s podobnými příspěvky v Deníku Referendum problém: Nezpochybňuji jejich kvalitu (a nemluvím jen o tomto textu!), ovšem ve všech těchto úvahách, které se zabývají předvolební strategií, taktikou, politickým vymezováním, mediálním kontextem apod. se jaksi vytrácí – volič. Jaké jsou jeho preference, úvahy či směřování?

A: V čem konkrétně by bylo "velmi nebezpečné", kdyby se levice a Zeman chápalo jako jedno? Pro koho nebezpečné? A kdo ztělesňuje levici?

Nejste sám p. Kanda. Čtvrtek, 15.Srpna 2013, 19:47:54

Ale zkusím Vám odpovědět za levou intelektuální mládež. Zeman je přece macho a nemá rád homosexuály a islamisty. Že téhož názoru je patrně větší část voličů soc. demokracie (jsou přece, jak nás přesvědčují pravicová média ,méně vzdělaní, starší a sociálně slabší) je jim celkem jedno. Jde přece hlavně o "neposkvrněné početí p. Marie". Za tu čistotu obětují i ty sociálně slabé. A kdo stělesňuje levici ? No přece program a lidé kteří ho jsou schopni definovat a prezentovat (teď nemyslím Sobotku ani Haška). Kde je podpora a spolupráce soc.dem. s lidmi jako Keller, Švihlíková, Lautrbachová, Veronika Sušová-Salminen ?

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

Čtvrtek, 15.Srpna 2013, 20:17:55

Souhlasím, pane Kuchejdo. Ta Vaše závěrečná otázka ťala do živého a díky za ni.

Vážně už chvílemi nevidím rozdíl mezi některými příspěvky DR a např. Hospodářskými novinami: http://dialog.ihned.cz/komentare/c1-60432040-prezidentovy-obehrane-pisne

Tady je něco špatně, řekl bych.

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

Čtvrtek, 15.Srpna 2013, 20:19:1

P.S. Jinak samozřejmě nevím, že by měl M. Zeman něco proti homosexuálům. Asi mi něco uniklo.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Čtvrtek, 15.Srpna 2013, 20:39:32

Já bych se taky už ráda dověděla, kdo je vlastně ta "levice", o které tady spousta lidí ví co musí a co nesmí. A taky mě zajímá, jestli je totožná s "levicovým lidem", o kterém píše pan Pleva pod článkem Lámání hole.

Ale, ale p. Kanda. Čtvrtek, 15.Srpna 2013, 21:24:16

Vy nevíte že ten zatracený homofob ( míním Zemana), odmítal homosexuála, xenofoba, rusofoba a vůbec nechutného člověka Putnu jmenovat profesorem ?

http://www.blisty.cz/art/69686.html

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

PK + EH Pátek, 16.Srpna 2013, 10:22:45

Ale pane Kuchejdo, dosti ironie. Svůj názor na "kauzu Putna" jsem psal už jinde, takže asi víte, jaký je.

Paní Hájková zde položila důležité otázky, s nimiž se tady obvykle lehkovážně háže. Jako by bylo automatické, že soc.dem. je arbitrem levicovosti (a to ještě její určitá, dokonce menšinová část), zatímco všichni ostatní (a samozřejmě především Zeman!) si na levici jen hrají.

To je, s odpuštěním, vlastně zpupnost.

Kateřina Kňapová - studentka

Reakce Pátek, 16.Srpna 2013, 11:05:20

Tak já bych se taky s dovolením vyjádřila - především to, že by byl Zeman a levice chápané jako jedno je pro mě nebezpečné z hlediska zploštění toho pojmu na jeden možný výklad. Je to asi stejné, jako kdyby byla synonymem levice komunistická strana - celkem bez ohledu na program, ale s velkým ohledem na pluralitu. Koneckonců v tom, co píšu na konci článku, nepíšu nic víc, než že je potřeba se vymezit proti tomuto zploštění. Levice (a opravdu ne jen sociální demokracie, kdybych myslela ji, tak to napíšu) je už tak v defenzívě, tak nevidím nic špatného na tom, že bych byla ráda, aby se z ní dostala třeba i tím, že ukáže vnitřní diferenci. A do této diference patří pochopitelně různé skupiny voličů, to taky nikde nezpochybňuji. Pro mě bohužel mám pocit, že se skupinou voličů jako jsou třeba mladí lidé se u, a teď už konkrétněji, levicových stran příliš nepočítá, což je, myslím, škoda a hlavně potenciální problém do budoucna. A opravdu neříkám, že by mělo dojít k opačnému zploštění právě směrem k nim.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Milí přátelé, kteří si myslíte, že patříte k levici, Pátek, 16.Srpna 2013, 16:30:8

zeptejte se sami sebe, proč jste vlastně levicoví? A co je to vlastně ta levice? Levice - to nejsou jen levicové politické strany a levicoví aktivisté, případně nějaké komunity občanské společnosti. Ani když k nim přičteme všechny voliče, kteří volí levicové strany, tak pořád to nebude ten správný obraz levice. Řekla bych, že levice má objekt a subjekt. Kdysi byl tím objektem proletariát, který se měl postupně přetvořit v subjekt přeměny společnosti. Dnes, kdy klasický proletariát v podstatě neexistuje, můžeme za objekt levice považovat veškeré neprivilegované obyvatelstvo, které se živí vlastní prací, ale i takové, které se tou prací z různých důvodů živit nemůže. Patří sem dělníci, zaměstnanci, drobní živnostníci i inteligence (většinou ta méně úspěšná), lidé kteří nejsou nijak do budoucna zajištění, lidé, kteří v určitém smyslu potřebují emancipaci, lidé, kteří doplácejí na systém, který přeje bohatým a mocným, kteří v jeho důsledku nemohou uspokojovat své potřeby, nemohou se realizovat nebo přímo trpí. Ti všichni jsou objektivní levicí, protože v jejich zájmu je vytvořit spravedlivější systém, než je ten, který máme dnes. Je úplně jedno, jaké jsou jejich politické či nepolitické názory a zda se dnes k levici hlásí nebo ne. Objektem levice naopak nejsou úspěšní a vlivní podnikatelé a lidé, kteří se umí o sebe dobře postarat, ti, kteří ze systému profitují, jakkoli levicově by se cítili. Ti totiž nepotřebují emancipaci ani pomoc. To, že nejsou objektem levice, samozřejmě neznamená, že jsou nějakým způsobem zavržení. Záleží pouze na jejich postoji.
A kdo je subjektivní levicí nebo subjektem levice? Jsou to všichni ti, kteří chtějí pro lidi, které jsem nazvala objektem levice AKTIVNĚ pracovat a kdo se k tomu cítí být povoláni, ať už budou aktivní amatérsky či profesionálně. Pokud objekt levice nazveme lidem, pak bychom tu práci mohli nazvat "službou lidu", ale není nutné používat takových slov, pokud se to někomu nelíbí. Lid se nedělí na levicový a pravicový. Lid je prostě lid a slouží se mu, i když nás nemá rád, i když volí Zemana, i když je buranský a i jinak nám nevoní. Sloužit - to neznamená, že jen bez rozmyslu plníme, co kdo požaduje. Znamená to, že chceme pro lidi něco dobrého dělat (především v politickém smyslu, protože jinak budeme jenom charita, i když na té samozřejmě není nic špatného), že jim zkrátka chceme prospět. A to i tehdy, když jejich prospěch není zároveň naším prospěchem. A i tehdy, když přitom musíme spolupracovat se Zemanem nebo s KSČM, ve kterém jsou bývalí bachaři (nevím, proč si pan Vyleťal myslí, že všichni bachaři musejí být nutně špatní, copak ve vězeních neseděli i lidé, kteří byli zavření právem?). Spolupracovat s někým, s nímž úplně ve všem nesouhlasíme, případně se cítíme být morálně lepší, přece nutně neznamená splynout s nim. Vždy je možné držet si odstup a myslet vlastní hlavou, jaká spolupráce bude pro lidi užitečná a jaká už ne.
Tož tak to vidím já.

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

Paní Hájková, Pátek, 16.Srpna 2013, 17:32:53

mně nezbývá než sejmout imaginární klobouk, uctivě se zvednout ze židle a tleskat.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.