Deník Referendum Domov

Potkávala jsem se s Valtrem Komárkem v osmdesátých letech při projednávání některých hospodářských problémů, v rámci akcí ekonomického výzkumu. Dokonce jsem v druhé polovině osmdesátých let dostala nabídku pracovat v Prognostickém ústavu. Bohužel z toho sešlo v důsledků negativního stanoviska stranických orgánů tohoto ústavu. Již tehdy jsem Valtra poznala jako zapáleného odborníka, velkého diskutéra a řekla bych až renesančního člověka.

Jaké bylo naše společné překvapení, když jsme se v prosinci 1989, po bouřlivých listopadových dnech, oba sešli ve federální vládě, on jako místopředseda pro hospodářskou politiku a já měla na starosti přípravu nového kontrolního systému v tržní ekonomice, včetně ustavení Nejvyššího kontrolního úřadu.

V paměti mi zůstalo jeho řízení a vystupování na Hospodářské radě vlády, s kterým ne všichni členové Rady souhlasili. Vždy byl otevřený k výměně názorů při přípravě a zpracovávání zásad přechodu z centrálního plánování na tržní ekonomiku a díky svému sociálnímu cítění vždy dával přednost tržní ekonomice s přívlastky, jak tomu říkal, tj. zejména se sociálními a ekologickými aspekty. Přes velké diskuze se mu nepodařilo přesvědčit své bývalé kolegy z Prognostického ústavu, rovněž členy federální nebo české vlády, o správnosti těchto názorů. Podobně se mu nepodařilo prosadit zásady privatizace státního majetku připravované v bývalé NDR, tj vytvoření akciových společností ze státních podniků a systém prodávání akcií. Vyhrála varianta rychlé privatizace, pokud možno bez kontrolních nástrojů obvyklých v demokratických státech s tržní ekonomikou. Právě pro uvedené rozdílné názory odešel z federální vlády a dnes s odstupem času lze konstatovat, že pravda byla spíše na jeho straně.

On však s úsměvem pozoroval dál úsilí svých bývalých kolegů a vtipnými články a odbornými vystoupeními glosoval klady a zápory dalšího ekonomického vývoje.

Není proto divu, že již v parlamentních volbách v roce 1992 kandidoval za ČSSD a nikoliv za některou z liberálních nebo konzervativních stran svých kolegů z Prognostického ústavu. Do konce svého života byl aktivním členem ČSSD a v závěru své politické kariery působil nejdříve jako stranický ombudsman a později byl zvolen čestným předsedou strany.

Valtra jsem měla ráda, vážila jsem si jeho odborných názorů a zejména schopnosti vést dialog se svým protivníkem , i když jsme se později v některých zájmech rozcházeli . Nezapomenu na jeho vystoupení uvnitř ČSSD, která vždy dokázala jasně definovat problémy a navrhovat řešení, a to nejen v politice, ekonomice ale i v krizových politických a životních situacích. Myslím , že spolu s kolegy si budeme dlouho pamatovat jeho poslední vystoupení v Ostravě na jaře tohoto roku.