Romům jsou dnes upírána základní lidská práva a svobody

Zveřejňujeme projev Františka Kostlána přednesený na pondělním pietním aktu v bývalém koncentračním táboře v Letech.

Nikdy jsem nebyl velkým zastáncem projevů při různých příležitostech. Rapidně se zhoršující situace chudých lidí, především Romů i „bílých“ žijících ve vyloučených lokalitách, mne však k projevu přeci jen dotlačila. Pronesl jsem jej během pondělního pietního aktu v bývalém koncentračním táboře v Letech u Písku. Snad se čtenář Deníku referendum nebude zlobit, že mu svá slova předkládám namísto obvyklého sloupku.

Dámy a pánové, přátelé...

Atmosféra, která panuje ve společnosti, se rapidně mění k horšímu. A to především kvůli rasismu či populismu některých politiků, hlavně na komunální úrovni, a neetické a neprofesionální práci médií. A se změnou prostředí se proměňuje i podoba piety, kterou každý rok projevujeme úctu obětem nacismu. Pozvolna se naplňuje to, před čím dlouhé roky varovali mnozí z nás: neúcta k romským obětem, vyjádřená prasečákem stojícím na území někdejšího koncentračního tábora, se čím dále více začíná promítat do všedního života.

Naše občanské sdružení ROMEA se věnuje medializaci příběhů lidí, kteří žijí v sociálně vyloučených lokalitách. Jezdím po České republice a snažím se ve svých reportážích postihnout alespoň jejich největší problémy. Nejčastěji zveřejňujeme případy násilí z nenávisti a diskriminace, a aktuální informace o podmínkách, v nichž jsou tito lidé nuceni žít.

A na základě této zkušenosti mohu říci, že i dnešní doba má, svým způsobem, své romské oběti. Ty sice nepřicházejí o život, ale je jim upírána jejich lidská důstojnost. A všichni snad víme, že holocaust nezačal v Osvětimi, ale tím, že vybraným lidem a skupinám byla upřena důstojnost.

Listina základních práv a svobod, která je součástí českého ústavního pořádku, přitom stanovuje, že lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody zaručuje všem bez rozdílu rasy, barvy pleti či příslušnosti k etnické menšině. Avšak co je psáno, není, u nás, dáno. Uvedu stručně několik příkladů.

  • V průběhu doby jsme se setkali i s případy napadení Romů, která se nikdo ani nenamáhal vyšetřovat, natož aby pachatelé skončili před soudem.
  • Stát, respektive policie a ministerstvo vnitra, i samosprávy nechávají pochodovat neonacisty a další extremisty romskými sídlišti, přestože ti evidentně porušují ústavou zaručené právo zdejších obyvatel na důstojnost. Ani výkřiky typu „Cikáni do plynu“ nepřimějí příslušné orgány, aby akci rozpustily.
  • Segregace romských dětí v českém školství pokračuje dál, bez ohledu na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva, který České republice určil zjednání nápravy. Soud při tom vynesl rozsudek již před pěti a půl lety.
  • Se zhoršováním společenské atmosféry se prohlubuje i dlouhotrvající diskriminace Romů na pracovním trhu. Sehnat trvalou práci je dnes pro chudé Romy téměř nemožné. A nedávný pokus české vlády zaměstnat je, aniž by za práci dostali náležitou odměnu, byl jedním z projevů pohrdání těmito lidmi.
  • Český parlament umožnil městům a obcím vykázat na tři měsíce ze svého území toho, kdo se opakovaně dopustil vyjmenovaných přestupků, pokud nemá v místě trvalé bydliště. Tento zákon, který je asi protiústavní, je namířen zejména proti Romům.
  • Český stát, města a obce namísto pomoci vytlačují nejchudší lidi na samý okraj, ve falešném domnění, že problém se vyřeší tím, že zmizí z očí. To se týká především bydlení, které již dávno ztratilo právo na označení „důstojné“.
Mezi těmito chudými lidmi je pochopitelně nejvíce Romů. Čím dál více jsou vytěsňováni na periferie, nejčastěji do předražených ubytoven. Podmínky v těchto zařízeních jsou přitom varující. Navštívil jsem více ubytoven na severu Čech, Moravy a ve Slezsku. V pokojích o několika málo čtverečních metrech se většinou tísní celé rodiny. Naprostá ztráta soukromí žene obyvatele ubytoven na ulici, kde jsou trnem v oku sousedům.

Hygienické podmínky jsou zde často katastrofální. Několik desítek lidí má většinou k dispozici jen společná sociální zařízení a kuchyňky. Například v jedné z ostravských ubytoven má čtyřicet až padesát lidí bydlících na jednom na patře k dispozici čtyři záchody, tři umyvadla a tři sprchy, v nichž teče teplá voda jen občas. Na vaření mají všechny rodiny dva elektrické vařiče, dohromady dvě či tři plotýnky. Ministerstvo pro místní rozvoj přesto ve své koncepci sociálního bydlení počítá s tím, že chudé lidi nastrká do ubytoven. V důsledku řečeného prudce narůstá počet lidí žijících v nejbídnějších podmínkách, v beznaději a bez jakékoli životní perspektivy.

Situace je vážná, protože společenská atmosféra se zhoršuje v celé Evropě. Jakoby se náš kontinent vracel do období před druhou světovou válkou, kdy atmosféra v evropských zemích, plná zášti a nepřátelství, proměňovala způsob uvažování běžných lidí v masovém měřítku. Je proto nejvyšší čas vrátit se k naplňování svobody jednotlivců a lidských práv, k nimž se euroamerická civilizace přes vlastní chyby a omyly velmi těžce a velmi dlouho propracovávala.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.