Chci přispět X

Odpovědná móda, greenwashing a firma H&M

Nadnárodní oděvní korporace H&M se snaží prezentovat jako odpovědná ke svým zaměstnancům. Bohužel důkladnější pohled prozradí, že zůstává jen u slov.

Organizace Clean Clothes Campaing (CCC) 25. března zahájila celoevropskou kampaň zpochybňující odpovědnost společnosti H&M, kterou se v posledních měsících prezentuje veřejnosti. CCC po H&M mimo jiné požaduje, aby společnost zabezpečila vyplácení tzv. „living wage“ ( důstojné mzdy), ve svém dodavatelském řetězci.

Reakce úspěšné oděvní značky na sebe nenechala příliš dlouho čekat. Představitelé H&M v tiskové zprávě tvrdí, že jejich společnost podporuje vyplácení důstojné mzdy a považují kampaň CCC za neoprávněnou. Jak to tedy je?

Společnost H&M se dlouhodobě profiluje jako ta „odpovědnější“ firma. Samozřejmě že ji nelze upřít některé pozitivní kroky v kontextu ekologických i sociálních dopadů výroby v zemích globálního Jihu, kde sídlí většina jejích dodavatelských továren. Jsou však tyto kroky dostačující a opravňují H&M k masivní marketingové kampani, jejímž mottem je odpovědná móda?

Zamyslíme-li se nad odpovědností H&M v kontextu výdělku pracujících v dodavatelských továrnách, odpovědná móda z H&M bude přinejmenším diskutabilní. Samotný výkonný ředitel společnosti H&M Karl-Johan Persson v souvislosti se zmíněnou marketingovou kampaní veřejně prohlásil: „Naši zákazníci by si měli být jistí, že všechno zboží, které si v H&M koupí, je vyrobeno s odpovědností a ohledem k lidem a životnímu prostředí.”

V reakci na aktivity CCC pak poukazuje H&M na vlastní etický kodex, kde je uvedeno, že všichni pracující musí dosáhnout na zákonnou minimální mzdu v dané zemi, která zároveň musí pokrýt náklady na život jejich rodin. Podobná deklarace v rámci firemního kodexu je jistě chvályhodná, nicméně samotným pracujícím nezaručuje vůbec žádnou jistotu.

Jistotu důstojné mzdy bohužel nezaručuje ani skutečnost, že se v září loňského roku výkonný ředitel Persson osobně pokusil vyjednat s bangladéšskou premiérkou Sheikh Hasinovou navýšení minimální mzdy. Představitelé H&M musí vědět, že minimální mzda (na rozdíl od důstojné mzdy) v Bangladéši nezajistí pracujícím dostatečné prostředky na obživu a že navíc k žádnému navýšení v podstatě nedošlo.

Přesto se však neostýchají dále poukazovat na svoji odpovědnost a tvrdit, že kampaň organizace CCC je neoprávněná. Mezi minimální mzdou a tzv. „living wage“ (důstojná mzda) je totiž zásadní rozdíl a například ve zmiňované Bangladéši je „living wage“ téměř pětkrát vyšší než zákonem daná minimální mzda.

Dalším závažným problémem, který je patrný při zevrubnějším prostudování zprávy o udržitelnosti výroby H&M, je skutečnost týkající se transparentnosti společnosti. Nikde totiž není přesně uvedeno, jak si vedení společnosti H&M vlastně představuje optimální výši mzdy. Kromě obecného sdělení, že mzda musí být taková, aby uživila rodiny, nenabízí prakticky nic konkrétnějšího.

Čtenář se bohužel z rozsáhlé zprávy ani nedozví, jaké navýšení minimální mzdy požadoval Persson po premiérce Hasinové a jaký byl konkrétní výsledek jejich jednání. Takové informace veřejnosti neposkytne ani reakce H&M na kampaň CCC. Všechny informace související s výší mezd jsou prezentovány v obecné úrovni, jsou vágní a transparentnosti, na níž si společnost H&M zakládá, se spíše vzdalují.

Společnost H&M v kontextu výše mzdy argumentuje také svým usilovným školením zaměstnanců dodavatelských továren, které tak vede k efektivnějšímu vyjednávání se zaměstnavatelem. Posilování zaměstnaneckého povědomí o pracovních právech, o možnostech kolektivního vyjednávání a o angažovanosti v rámci odborů je jistě na místě, stejně tak jako již zmiňovaná Perssonova podpora zvýšení minimální mzdy legislativní cestou.

Takové posilování povědomí samo o sobě ale opět nevede ke kýženému výsledku, tedy reálnému zvýšení příjmu pracujících. Vezmeme-li v úvahu stabilní obchodní postavení společnosti H&M například v Bangladéši a její budoucí obchodní záměry, jistě si uvědomíme, že její vyjednávací síla je ohromná.

Obchodní podmínky, respektive kvalita, cena a dodací termíny nejsou při vyjednávání proto evidentně problémem. Otázkou tedy je, proč vedení H&M není podobně úspěšné v motivaci majitelů svých dodavatelských továren k vyplácení důstojných mezd, které zajistí základní potřeby rodin pracujících, přestože ve svém etickém kodexu jasně uvádí, že mzda všech pracujících tyto náklady pokrýt musí.

V reakci na kampaň CCC společnost H&M sama přiznává, že palčivý problém nízkých mezd v oděvním průmyslu v zemích globálního Jihu si uvědomuje. Zároveň ale hned na počátku jasně sděluje veřejnosti, že továrny nevlastní a výši mezd nijak nenastavuje.

Takový postoj lze ale v kontextu jejího často zmiňovaného etického kodexu, vyjádření výkonného ředitele Perssona a v neposlední řadě marketingové kampaně akcentující odpovědnost považovat za přinejmenším kontroverzní. Ve své obhajobě tak H&M klesá k výmluvám, které jsou typické i pro další prestižní značky.

Jednání společnosti H&M je proto možné považovat za matení veřejnosti a ryzí greenwashing, a kampaň organizace Clean Clothes Campaing za zcela oprávněnou.

Petici CCC k důstojné mzdě naleznete zde.

Další informace:
Rozhovor s Karl-Johanem Perssonem
Tisková reakce H&M na kampaň CCC
Zpráva Jima Yardleye o situaci v Bangladéši
Apel na zvýšení minimální mzdy v Bangladéši
Asia Floor Wage

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.