Dobře, že tu pořád jsou neakademičtí filosofové a slavíci bez pozlátka. - Na Kubice, Šloufy či Klause to sice zdánlivě jsou lehké váhy - ale když rána sedí....

Co bolestně chybí, jsou lidé jako V+W, Škvorecký, Kundera etc. -- takoví se nerodí zrovna často. Takže až se objeví, přičiňme se, aby nebyli zardoušeni českými křupany.,,

Co řeknete na Plébs blues Jaromíra Nohavici ?

http://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=cCpUY2KdQJo

Když poprvé jsem spatřil pyramidy,
proklel jsem všechny Cheopse a Ramsese,
jsem totiž jeden z téhle miliardy lidí,
který to za ně vždycky odnese,
oni si projektují pískovcové sfingy,
aby snad historie nezapomněla,
a já pak kroutím šroubky na peršingy,
a kdyby snad ne tak mi dají do těla,
tohle je plébs blues, plébs blues, plébs blues,
tohle je plébs blues, plébs blues, plébs blues.

Za svazek ředkviček a taky za cibuli,
jsem šašek dějin, bezejmenný muž,
rohožka Césara a kopí Caliguly,
negativ dějin připravený na retuš,
zvedal jsem často hlavu vždycky přišla rána,
ač v různých formách demokracie,
přestávám věřit v dobro Krista Pána,
v to že snad vůbec nějaký je,
tohle je plébs blues, plébs blues, plébs blues,
tohle je plébs blues, plébs blues, plébs blues.

V novinách o mně píšou, že jsem páteř světa,
a já jsem jenom jeho unavený sval,
k měsíci co půl roku raketa létá,
a já se plazím jako brouk hovnivál,
mám přeci také srdce, srdce které bouchá,
a nemyslete, že furt myslím na žrádlo,
proč mne však na tom světě nikdo neposlouchá,
proč mám být jenom malé hloupé děladlo?
tohle je plébs blues, plébs blues, plébs blues,
tohle je plébs blues, plébs blues, plébs blues.

Nevěřím v žádný kecy, věřím už jen v sebe,
a to co neurvu to nebudu mít,
pročpak mi slibujete po mý smrti nebe,
když jsem se jednou narodil tak chci i žít,
jsem jenom jeden z téhle miliardy lidí,
kolečko v soukolí co krásně zapadá,
já nechci stavět vaše blbé pyramidy,
dejte mi pokoj a vlezte mi na záda,
i s tímhle plébs blues, plébs blues, plébs blues,
i s tímhle plébs blues, plébs blues, plébs blues.

napsat článek, který by odpověděl. I když už nestavíme sfingy ani Stalinovy pomníky, máme Pandury a nepotřebná "éra" - a také demokracii. Jak to, že si politika udělala z nestoudnosti živnost? Snad to napíšu.

Vážený pane Vyšohlíde,

na ten slíbený článek jsem zvědav. O vztahu politiky a nestoudnosti toho v minulosti bylo napsáno poměrně dost (počínaje Aristotelem přes Machiavelliho až po Karla Kosíka, jehož jste - jak jsem si stačil všimnout - pozorným čtenářem a žákem).

Otázkou ale je, zda je Deník Referendum tím opravdu tím optimálním místem pro takové texty.

Nechci se tím probůh dotknout ani redakce ani čtenářů. - Mám spíše na mysli prostou skutečnost, že tu články na podobné úrovni přece jen nenajdou patřičný ohlas, a hrozí jim, že neprávem "zapadnou".

Všiml jsem si, že sem už delší dobu nedává nové texty například M. Hauser. Neznám důvody, které ho k tomu vedly - může to být jeho pracovním vytížením, ale může v tom být také něco jiného (?)

Na Váš článek se nicméně docela těším

S pozdravem
jz

Děkuji za vložený Nohavicův text.

Při čtení slov "pískovcové sfingy" jsem si vybavil rozkošnou scénu z filmu "Berlusconiana":


Michail Gorbačov s (dnes již zesnulou) manželkou Raisou jsou na návštěvě u Berlusconiho a ten je provází svou majestátní vilou a velikou zahradou.

V zahradě má krom jiného vybudovanou podzemní ("underground") hrobku připomínající egyptský styl. Gorbačov jde s hostitelem dolů sám, a když vyjde ven, říká Raise s úsměvem: "Raiso, běž se podívat dovnitř - stojí to za to" (-- necituji větu doslovně, ale smysl zachovávám--).

(Pozn.: Je to táž vila poblíž Milána, kterou Silvio koupil za směšnou cenu od mladé dědičky místního patriciátu, a kde mu v oněch letech ještě dělal "podkoního" příslušník organisace Cosa Nostra nejčastěji ne zcela přesně nazývané Mafie.)

Při četbě všelijaké literatury jsem si nemohla nevšimnout, pane Vyšohlíde, že pánbůh si někdy z toho "prostého lidu" zcela iracionálně (což mu asi sedí) vybere určité jedince, které pak trestá ještě mnohem více, než samotný "prostý lid". Ba dokonce takové, kteří by tomu "prostému lidu" rádi nějak pomohli. A ze všeho nejčastěji je trestá právě tím "prostým lidem", totiž zejména tím, jak je tento "nestatečný a mdlého ducha".
Ivan Olbracht připomíná v jednom ze svých "Biblických příběhů" starozákonního proroka Mojžíše:
,Tehdy se Mojžíš, zoufalý nad nestatečností toho lidu, modlil k Hospodinu: ,Proč jsi vložil břímě všeho toho lidu na mne? Zdaliž jsem já všechen tento lid počal? Zdali já jsem jej zplodil, že mi díš: "Nes jej na rukou svých, jako nosí chůva děťátko, do země, kterou jsi zaslíbil jejich otcům?"