Nejzajímavější knihy roku 2012

Spolupracovník redakce Deníku Referendum Jakub Vaníček sestavil bilanční žebříček nejpozoruhodnějších titulů vzešlých z českých nakladatelství v roce 2012.

Jakub3

Jakub Vaníček

26.12.2012 08:00

Vachal

Edice faksimile Kázání proti hříchu spěšnosti z roku 1939 zahrnuje celý text se všemi, autorem kolorovanými, dřevoryty. Foto pragma.cz

Knižní trh bují, knižní trh metastázuje. Jsme svědky poměrně zajímavého úkazu: zatímco v jiných oblastech lidského konání se už naprosto bezskrupulózně uctívá baudrillarovsky dynamický fetiš efektivity, tedy komerční úspěšnosti, a jeho vyznavači se všemi možnými i nemožnými prostředky snaží alespoň na chvíli zmagnetizovat pozornost mas, v nakladatelské branži se dosud pracuje na pozadí konzervativních měřítek kvalit.

Jistě, výjimky najdeme i mezi vydavateli, neb před klausovským imperativem Na kvalitní kulturu je třeba si nejprve vydělat! není úniku; a i v tomto prostoru operují nejrůznější výrobci blockbusterů, detektivkářští mágové (třebas k našemu společnému smutku dnes už zcela jistě upadlé nakladatelství Host) a lepiči parciálně laminovaných knižních desek.

Vybrat šestici knih, které stojí za pozornost, není práce těžká – kvalitních a dobře udělaných knih napočítáme daleko více. Stanovit pořadí šesti příček je úkol vyžadující pevnou teoretickou konstrukci. Vezmu to proto jen tak namátkou.

1. Josef Váchal: Kázání proti hříchu spěšnosti
V závěru roku vydalo nakladatelství Pragma knihu Josefa Váchala nazvanou Kázání proti hříchu spěšnosti. Jedná se o faksimili originálu z roku 1939, ve které Váchal účtuje s vášnivým automobilismem, k čemuž si ve svém svatém zápalu přibral kritiku zpitomělého českého národa, levičáckých krys, Prahy – a vůbec všeho, co leželo jeho moralistickému duchu odjakživa v žaludku.

Jak známo, Váchal byl takořka fanatickým sběratelem antikvárních tisků. Ve své knihovně soustředil nejrůznější knihy počínaje krvavým brakem a konče barokními postilami. Kázání proti hříchu spěšnosti je možné považovat za vyvrcholení jeho autorských aktivit tyto postily parodujících. Je už jen takovým váchalovským dovětkem, že nedlouho po sepsání srazil jeho matku náklaďák... Ďábelská odplata...

Pragma pojala vydání velkoryse. Kniha vychází v barevném provedení, na velkém formátu a doplňuje ji přepis textu – četbu originálu sázeného Váchalovými štočky totiž nejspíš podstoupí jen vyznavači. Jediné, co nepotěší, je cena knihy, čítající čtyři cifry.

2. Jan Zábrana: Povídky

Jiným titulem připomínajícím český literární odkaz minulého století, je kniha povídek Jana Zábrany, vypravená pod hlavičkou nakladatelství Torst. K sedmi textům, které v minulosti vydalo nakladatelství Atlantis, přibyla jedna povídka dříve uveřejněná časopisecky a pět dosud nepublikovaných textů.

Zábrana je všechny napsal v padesátých letech, v době, kdy se učil zámečníkem a kdy pracoval jako brusič družstva Smalt. Je s podivem, že jeho povídkové texty dosud nepronikly mezi kanonická díla české literatury – zatímco Bohumil Hrabal stále patří ke jménům, s nimiž se navzdory nepřízni doby setkáváme i jinde než na intelektuálních pavlačích, o Janu Zábranovi se rozhodně tak často nemluví. Možná si své vybral hned z počátku 90. let, kdy vyšly legendární deníky Celý život.

Nedávno vydaný povídkový soubor stojí za pozornost každému, kdo má slabost pro realistickou literaturu, která je stejně tak uměleckým projevem jako snahou zaznamenat, podat svědectví o době, o lidech anebo i o tom, jaké to je, když pohraničník pustí ostrého psa na zkušeného exulanta...

3. Dora Čechova: Nechtěl jsem být Leninem
Ze současné české prózy nutno vyzvednout z temnot předčasného zapomnění povídkovou knihu, tentokrát z pera Dory Čechovy. Cyklus vyšel pod hlavičkou nakladatelství Labyrint a nese název Nechtěl jsem být Leninem.

Čechova jím debutuje na poli realistických žánrů – v několika kusech vypráví historky ze života dnešní Moskvy. Podobně jako v případě Zábrany se vyloženě orientuje na společenskou periferii a na prudké spodní sociální proudy. Místo, v němž se její povídky odehrávají, nemohlo být zvoleno lépe – ze spletence boháčů a chudáků se tu vymotáme jen stěží.

Ponurou atmosféru hlavního města Ruské federace Čechova zachytila na rastru panelových sídlišť, v jejichž zdech se dějí tuctové lidské osudy; a je známkou tvůrčího nadání Čechovy, že tento každodenní humus dokáže prožít a vykreslit v širokém rejstříku citů, banalit a vzletných frází. Učinila tak s invencí hodnou povídkáře: třebaže se nejedná o jazykový skvost, jako je tomu u Zábrany, až na pár výjimek krátké prózy Dory Čechovy napnou pozornost čtenáře – jsou totiž veskrze dobře napsané.

4. Milan Kozelka: Semeniště zmrdů

V kontextu současné české literatury vyniká i kniha Milana Kozelky vydaná pod hlavičkou JT's, nakladatelství Jana Těsnohlídka ml. Semeniště zmrdů, tak zní název této sbírky ostrých satirických textů, které je však docela obstojně číst jako poezii, namířenou v první řadě k našim čelným politikům, v druhé řadě pak k odkazu undergroundu, resp. jeho současné proestablishmentové deviace.

Z Kozelky se tu stává vizionář, který si dovolí říct to, na co se jiní ostýchají i pomyslet – systematicky například buduje představu jakéhosi jáchymovského lágru, ve kterém najdeme celou dnešní politickou eskadru, v čele s Václavem Klausem. A aby bylo učiněno provokaci zadost, zdatně tu sekunduje i jeho prezidentský předchůdce.

Nutno podotknout, že Kozelka nevydal žádné připitomělé tlachání, jehož účel by byl beze zbytku určen potřebou za každou cenu pobavit čtenáře poťouchlými obrázky ze života slavných. Naopak, autor periferie zobrazené v Životě na Kdysissippi se zdatně protlouká životem a taktéž se orientuje v současném umění; dokonce je schopen soudržného názoru na umělecký var v našich zemích – což je jev v dnešní době takřka nevídaný.

5. Meir Šalev: Ruský román
Ze světové literatury by čtenářům, kteří očekávají od umění i něco jiného než nezkrocenou imaginaci navždy osvobozených umělců, nemělo uniknout dílo izraelského prozaika Meir Šaleva s titulem Ruský román (nakladatelství Garamond).

Poněkud divoce komponovaný příběh, neustále těkající v několika časových rovinách, zachycuje jen stěží uvěřitelná dobrodružství lidí, kteří přišli v rámci druhé a třetí aliji do Izraele – jde většinou o pionýry, otce zakladatele, jejichž duchovní výbava transportovaná z carského Ruska neustále podněcuje k tvorbě socialistických buněk a družstevních vesnic v zemi, kde by sotva obstál člověk bez pomoci přátel a soudruhů.

Šalev, který si z této velké historie Izraele očividně dělá legraci, neb destruuje jeho mýtus, nás obloukem přivádí k důležitému poznání: je to soudržnost lidí a zvířat, z níž může vyvstat velký příběh o nové zemi a v tomto příběhu pak krystalizují osudy podivínů, hrdinů a bláznů, které přežijí nápor dějin. Šalevova družstevní vesnice je sice už jen literárním zpodobněním onoho mýtu, formálně však dokonalým. Tak dokonalým, že tváří v tvář Ruskému románu se literární kritika na chvíli zalkla a zmohla se jen na klasické pindy o dědictví magického realismu.

6. Neviditelný výbor: Vzpoura přichází
Jako poslední titul bych zařadil knihu sepsanou Neviditelným výborem – Vzpoura přichází (nakladatelství Rubato). Podrobněji jsem o ní psal pro Deník Referendum už dříve.


A co si myslíte vy? Diskuse (1 příspěvek)

Petrasek Milan - penzista

Politicky zdůrazněná recepce anarchismu a komunismu Čtvrtek, 27.Prosince 2012, 21:53:12

i v duchu kritiky levičáckých krys Prahy (ach Váchale) je bilanční žebříček nejpozoruhodnějších titulů vzešlých z českých nakladatelství v roce 2012.
To bohužel souhlasí....posteskl jsem si.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.