Dejte utržit místnímu obchodníkovi
Jan BeránekPodpora drobných živnostníků je otázkou volby. Pokud u nich nebudeme nakupovat, ztratíme možnost výběru a nezbude nám než jezdit do supermarketů.
Nedávno jsem zde psal o nepěkných věcech, které Tesco dělá: svým zaměstnancům, svým zákazníkům, i místním komunitám. Člověka to pak otráví a naštve, ale co s tím může udělat?
Jedna z možností, kterou se řídím, je dávat utržit místnímu obchodníkovi. Líbilo se mi odjakživa, jak malebně tenhle obrat zní — trochu archaicky, ale zároveň výstižně. Protože můžeme mít sice potěšení, že v naší obci pořád ještě fungují malé soukromé obchody, ale když budeme za svou výplatu nakupovat v supermarketech, peníze skončí jako příjem jejich zahraničního majitele, namísto aby pomohly uživit místní obchod.
Vím, že je to jen jedno z hledisek — není totiž místní obchodník jako místní obchodník, a když některý podvádí nebo svoji živnost zanedbává, moje peníze si nezaslouží. Na druhou stranu si musíme uvědomit, v jakých podmínkách je nucen fungovat a to pak zohlednit ve svých očekáváních.
Před lety, když jsem byl členem obecního zastupitelstva, jsme se mimo jiné zabývali prodejnou potravin v naší obci. Třeba dodat, že v ní žije asi stovka obyvatel, což představuje několik desítek domácností. Obecní úřad pronajímal část budovy jedné ženě, která byla ochotná zde aspoň pár hodin týdně provozovat krámek. Při minimálním obratu pochopitelně mohla mít jen omezenou nabídku pečiva, běžných potravin a základních domácích potřeb. Usilovali jsme o udržení obchodu, protože byl pro osamoceně žijící důchodce jedinou dostupnou možností, kde nakoupit.
Někteří lidé žehrali, že oni tam nakupovat nebudou a že raději pojednou pětatřicet kilometrů autem do brněnského Globusu, kde mají lepší nabídku a nižší ceny. Je-li ale důsledkem zánik jediného obchodu v obci, jsou toto špatná kritéria!
S vědomím toho chodím záměrně čas od času nakupovat do prodejny na rohu naší ulice — je mi jasné, že chci-li ji tam najít otevřenou ve chvíli, kdy to budu potřebovat, musím v ní nakupovat častěji. Odměnou mi teď je, že mne prodavač s úsměvem zdraví pokaždé, když jdu kolem. Znám také kočku, která k obchodu patří, a radostně sleduji, jak se náš podnik zvelebuje. Zkuste to také!