Mediálními produkty jsou Fischer a Zeman po všech stránkách, včetně divadelních gest, mediálních týmů, které kolem nich skáčou a průzkumů veřejného mínění, které jim jdou na ruku. Víceméně k tomu, že se to děje, přitakal i Václav Klaus, protože pravil, že prezidenta vyberou média. Je smutné, že se do tohoto cirkusu podle některých známek zapojila i Transparency International.

Šancí pro občany jsou Dienstbier, Fischerová a možná i Franz. Média je odsouvají stranou, průzkumy veřejného mínění ani TI jim nepřejí.

Když však po zkušenostech s průzkumy veřejného mínění z posledních voleb odečteme Zemanovi a Fisherovi 10 % a ty přidáme našim médii nemilovaným kandidátům, můžeme se těšit na vyrovnaný zápas, ve kterém promluví voliči - občané, zvláště ti voliči - občané, kteří se nenechají oblbnout našimi médii.

Na nominaci Jiřího Dienstbiera mě překvapuje jedna věc. Ještě v r. 2010 Dienstbier nebyl dost dobrý na to, aby ho ČSSD umístila na volitelné místo do sněmovny, natož jako lídra kandidátky v některém kraji. Avšak už o rok později byl Dienstbier dost dobrý dokonce na funkci prezidenta republiky. Nabízím 2 vysvětlení:

1) ČSSD nikdy předtím nenominovala Dienstbiera na významnější funkci, protože by prokázal svoji neschopnost. Vytasili ho až těsně před volbou, aby nestihl nic zkazit. Dienstbier byl poslancem 90-92 a pak už nikdy na celostátní úrovni nekandidoval, zřejmě se jako poslanec neosvědčil.

2) Starý Dienstbier a Zeman měli vcelku korektní, přátelský vztah. Myslím, že by se starému Dienstbierovi nemusely líbit synovy útoky na Zemana a přehnané prezidentské ambice. Kandidatuta mladšího Dienstbiera je založena na pokračování působení jeho otce a neměla by smysl, kdyby se setkala s němými rozpaky, ne-li vyslovenou kritikou jeho otce. Nástup mladšího Dienstbiera logicky nastal přesně po úmrtí staršího.

Dienstbier a Fischerová vytvářejí atmosféru nevraživého, až nečestného prezidentského souboje. Zavázali se, že v kampani nebudou používat kritiku a útoky na protikandidáty. Přitom kampaň všech kandidátů je dosud klidná a seriózní, s výjimkou právě Dienstbiera, který nejvíc útočí na protikandidáty, hlavně na Zemana. V diskuzích při projevu Zemana se Dienstbier jen šklebí a vrtí hlavou. Dienstbier evidentně zdědil Grossovu upřímnost, kterou vyjádřil ve svém etickém kodexu, a Paroubkovu zlomyslnost, vyjádřenou následnými samolibými útoky a úšklebky. Dienstbier je tak další z dlouhé řady politiků, kteří zprofanovali pojmy slušnost a morálka.

Dienstbier obhajuje vládní spolupráci s KSČM tím, že tato strana nebyla zakázána a soudem zrušena. Pak ale není jasné, proč mu tak vadí korupční opoziční smlouva a korupční koalice v Praze, když je zákony a soudy nezakazují. V prvním případě účelově deleguje svoje svědomí na soud, ve druhém případě mluví o politické kultuře. Dienstbier odmítnul korupční koalici v Praze pouze proto, aby se měl čím chlubit při volbě prezidenta, dokonce i v textu nominační petice. Odmítnul malé korýtko v komunální politice proto, aby následně vykalkuloval velké koryto v podobě prezidentské funkce.

Dienstbier tvrdí, že na antikomunismus byl čas před rokem 1989, když byli komunisté u moci, zatímco teď už antikomunismus není na místě, a z toho důvodu Dienstbier připouští, aby se komunisté znovu podíleli na vládní moci. Dienstbier však sám používá antizemanovství, na které analogicky měl být čas v době Zemanovy vlády, když byl Zeman u moci, nikoliv teď, kdy se Zeman znovu o moc uchází. Je s podivem, jak Dienstbier jako politik účelově nakládá s přirozeným vyjádřením politických preferencí.

1. Zeman (dobrý), 2. Bobošíková (neutrální), 3.-4. Sobotka, Schwarzenberg (nepřijatelní), 5.-6. Fischer, Fischerová (absolutně nepřijatelní), 7.-9. Roithová, Dienstbier, Franz (lidské zrůdy)

Za tu dobu prodělal několik cholerových stanic a zvykl si plným právem po všech manipulacích, které s ním jako cholerou podezřelým zaváděli, že už počal zcela nevědomky neustále pouštět do kalhot. Až se konečné dostal do rukou na jedné takové pozorovací stanici nějakému odborníkovi, který v jeho výmětech nezjistil cholerových bacilů, utužil mu střeva taninem jako švec dratví rozbité čochty a poslal ho na nejbližší etapní velitelství, uznav kadeta Bieglera, který byl jako pára nad hrncem, frontdiensttauglich.
Byl to srdečný člověk. "
Když ho kadet Biegler upozorňoval, že se cítí velice slabým, řekl k němu s úsměvem: "Zlatou medaili za statečnost ještě unesete. Vždyť jste se přihlásil přece dobrovolně na vojnu."
A tak se kadet Biegler vydal za zlatou medailí.
Jeho utužená střeva nevrhala již řídkou tekutinu do kalhot, ale zůstalo mu přece jen časté nucení."

***

Obávám se jen trochu, zda ten návrat ze své nejoblíbenější místnosti náš kadet neuspěchal ... ale to je jeho věc, - a toho, kdo mu bude prát kalhoty. -- A co tomu vlastně říká "STARÝ HYLDEBRANT" ... paní Květoslavo?

a velice mě to znepokojuje...
Připravuji otevřený dopis B. Sobotkovi - ještě je naděje, ale každým dnem se zmenšuje...
Uvítám jakékoli návrhy na to, jak Dienstbierovi a jeho kampani pomoci.