Občas mi sice není rozumět, ale moje názory jsou jasné. Tak nějak nás z billboardů masíruje Karel Schwarzenberg, muž kterého — přes všechno, co napíšu na dalších řádcích — pokládám za nejserioznějšího a nejakceptovatelnějšího prezidentského kandidáta tuzemské pravice.

Opravdu nám ale musí věšet bulíky na nos? Vždyť někdy sám evidentně neví, co činí. A nemyslím jen krytí „polepšeného pytláka“ Miroslava Kalouska a jeho družiny věrných - experta přes drhnutí nemakačenků a lukrativní veřejné zakázky Jaromíra Drábka či „bílého koně“ z dob Topolánkovy vlády, Vlasty Parkanové. Kalousek je prý pouze cholerický, prchlivý, snadno se nechá unést, nesnese nespravedlnost a je mu křivděno. Howgh!

Nedávno se zase prezidentský adept Schwarzenberg pochlubil, že po Masarykově vzoru by nepodal ruku politikům zapleteným do nechutných afér. Pochopitelně ale své spolustraníky z TOP 09 nemyslel! Dokonce si nevzpomněl ani na jiný příklad z naší politické současnosti. Že bychom žili v rajské zahradě, bez šibalů a jejich kauz?

Ještě nedávno chytaly Karla Schwarzenberga záchvaty zásadovosti. Třeba když nechtěl sedět v jedné vládě s lidovcem Jiřím Čunkem. Dokonce si na něj pořídil soukromé auditory. Výsledek? Nula od nuly pošla. Čunek zůstal Čunkem a Schwarzenberg Schwarzenbergem. Včetně křesla šéfa diplomacie.

Jindy zase Karel Schwarzenberg odcházel z vlády kvůli vypjatému národovci s xenofobními rysy Ladislavu Bátorovi z Akce D.O.S.T., jenž byl za Josefa Dobeše (tehdy VV) zaměstnán na významném postu na ministerstvu školství. První se sice po dlouhých peripetiích vytratil Bátora, ale tlak ministra zahraničí v tom nehrál roli skoro žádnou.

Demisi pan Schwarzenberg už skoro podal i kvůli protievropskému směřování Nečasova kabinetu. Dostali jsme se do situace, kdy má ČR dva evropské tajemníky (Nečasova a Schwarzenbergova), kdy k celá řadě témat projednávaných v rámci EU nemáme názor nebo preventivně mlčíme. Slyšet jsou jen šťavnaté větičky Václava Klause (ten si prý ministra zahraničí nepozval ke konzultacím ani jedinkrát) a občasné silácké prostocviky euroskeptických špiček ODS.

S ministrem Schwarzenbergem to ale ani nehne, naopak nás co chvíli přesvědčuje, že se situace lepší a proevropský proud získává na síle. Naposledy si uložil bobříka mlčení, když se vláda rozhodla nevyslat nikoho na předávání Nobelovy ceny za mír Evropské unii. To už dokonce nevydrželi ani komunisté a označili vládní postoj, navazující na neochotu s evropskými partnery komunikovat, za trapný. Stávající prezident Klaus hovoří o ceně jako o tragickém omylu a Schwarzenberg, jenž by se rád stal prezidentem příštím, ani nedutá.

Dost nejasný je i přístup české diplomacie řízené Karlem Schwarzenbergem k mezinárodnímu právu. Separatistické Kosovo nárok na vlastní stát a na mezinárodní uznání podle ní má. (Dodnes je přitom neuznala většina zemí EU, ani členů OSN, a za nezávislý stát ho navíc neschválila ani Rada bezpečnosti OSN.) Podobná velkorysost, jak zde 4.12. připomněl Jiří Silný, se týká například i státu Palau.

Ovšem Palestinci mají z českého pohledu smůlu, jakkoli rezoluce OSN, přijímané už dlouhá desetiletí, hovoří v jejich prospěch. Karel Schwarzenberg tvrdí: „Je to naše konzistentní politika, nepovažujeme jednostranné kroky za užitečné.“ Vynechává mu paměť, anebo nás má za hlupáky? Politika umí být vypočítavá — jako když politici doma před voliči vydělávají na okázalém válčení, jak před volbami v Izraeli ukazuje premiér Netanjahu. Umí být i cynická — když se do popředí dostává princip „něco za něco“. Neměla by však být nespravedlivá a neměla by si z občanů utahovat.

Nevadil by mi český prezident, který mumlá a pospává, či prezident, který nejzřetelněji pronáší vulgarismy. Přál bych si ale, aby byl zásadový a názorově konzistentní. Nemyslím si, že bych byl bůhvíjak přísný a náročný, ovšem z tohoto hlediska mi přijde nabídka pravicových uchazečů o Hrad více než slabá. Karel Schwarzenberg je v ní pouze jednookým mezi slepými. A to ani ne tak proto, jaký je ministr a partajní předseda, ale jaký by byl prezident — tichý, nenápadný, pasivní. Ale ani to nemusí být vždy výhra.