Výrok ekonomky Ilony Švihlíkové: „S gaunery se nevyjednává, gauneři se trestají,“ vzbudil v senátoru Kuberovi obavy. Chráněn imunitou označil vystoupení za nacistické. Podívejme se, čeho se vlastně bojí.

Kubera je v ODS považován za hrdinu. Bez problémů vyhrává komunální i senátorské volby. Teplice jsou vydávány za město bez dluhů a Kuberovi se daří držet se dál od korupčních kauz. Podívejme se ovšem blíže na Jaroslava Kuberu a místo jeho působiště.

Lounský rodák, bývalý komunista a vedoucí obchodního oddělení národního podniku Elektrosvit patřil od osmdesátých let mezi teplickou smetánku. Teplice byly v té době proslulé vekslováním, prostitucí, čachry mezi tamními firmami a komunistickou nomenklaturou. Na tom se nic nezměnilo ani po roce 1989.

Jaroslav Kubera okamžitě nastartoval svou politickou kariéru a stal se tajemníkem městského úřadu v Teplicích. V roce 1994 pak byl zvolen do zastupitelstva a následně se stává starostou. Tím je až dones. Od roku 2000 je pak také senátorem.

Důležitým bodem Kuberovy kariéry je spojení s faktickým zakladatelem PPF, nenápadným, ale o to mocnějším kmotrem ODS, Štěpánem Popovičem. Tento perestrojkový prominent KSČ byl na konci osmdesátých let jmenován stranou do funkce ředitele závodu Sklo Union Teplice a posléze se stává i generálním ředitelem podniku. To byla po sametové revoluci nejlepší pozice k získání kapitálu i moci.