Jaromír Typlt: Zaživa

Píšu o tom

a nechci na to myslet

Nemám potuchy

proč se vždycky upnu na jedno slovo

nějaké takové slovo

na kterém nakonec ztroskotám

"To se ti stalo ještě

zaživa?"

Toho odpoledne jsem se v tom trochu potácel

vzadu po louce

a z trávy mě sledovala černobílá kočka

Byl to můj konec

Najednou jsem viděl že k ní všechno vede

a že se jí

jak tam sedí

nedokážu vyhnout

Viděl jsem se jak natruc měním směr

a mířím jinam

jenom kvůli ní

ale stejně průhledně marně

zase jinam zase nazpátek

Buď nepřímo k ní

Nebo rovnou

Uzel se stahoval dokud přede mnou neutekla

Uzel

zase jedno z těch slov

Sotva se za nějakým takovým pustím

už na jeho místě začne číhat něco

s čím jsem si vůbec nikdy neměl začínat

A pak už nepomůže ani škrt ani útěk

za jiným slovem

Žádné není jiné

A všechna si to navzájem umějí připomenout

Necítím už báseň ale jen studený stisk

že nikdo z nás živých

by asi nechtěl doopravdy vědět

natož prožít

co může taky znamenat

zaživa

Dokud to přede mnou neuteče

Jako tenkrát

Profil:

Prozaik, básník a editor Jaromír Typlt se narodil v roce 1973, vystudoval filozofii a bohemistiku na FF UK. V letech 2000 - 2008 byl odborným pracovníkem liberecké Malé výstavní síně, 2008 - 2009 kurátorem Galerie U Rytíře v Liberci. Nyní ve svobodném povolání. Z díla: Koncerto grosso (90), Ztracené peklo (94; Cena Jiřího Ortena), Pohyblivé prahy chrámů (91), Opakem o překot (96), Víra v únavu (2003), Stisk (2007).