Hrozba vězení za práci v bytostném veřejném zájmu - i to je dnešní Slovensko.

Zuzana Piussi patří k nejvýraznějším postavám současného středoevropského dokumentu. Jejím bytostným zájmem i tvůrčí strategií ovšem není směřovat k nadnárodním tématům, které snadněji hledají mezinárodní koprodukce, ale zabývá se palčivými problémy slovenské reality od těch intimních až po politické.

Činí to přitom s takovou intenzitou a přesahem, že každý její film posledních let je mimořádnou událostí i z hlediska českého diváka. Pracuje s minimálními prostředky a své dialogické situace staví na své znalosti tématu, osobní otevřenosti a empatii k lidem, s nimiž točí. Pracuje maximálně ve dvou lidech, sama je i kameramankou.

Na posledním Jihlavském festivalu uvedla v mezinárodní soutěži svůj dosud poslední film Krehká identita, který je hlubinnou i citlivou sondou do kořenů národovectví u našich sousedů, včetně ohledávání podmínek vzniku nacionalismu, se kterým už není legrace. Ve stejné době na ní po vlekoucím se soudu bylo podáno trestní oznámení kvůli mimořádnému a v českých podmínkách dosud nevídaně otevřenému portrétu problémů, se kterými zápasí slovenská justice - Nemoc tretej moci. V hodinovém filmu zcela nablízko a krok po kroku odkrývá charaktery i prostředí, které u našich sousedů generuje problém se spravedlností.

Jestliže v Čechách jsme také zaznamenali, že justice trpí problémem, který vykrystalizoval do nepříliš prokreslené metafory soudní mafie, Piussi sestupuje mezi soudce a svojí „drzou kamerou“ a pečlivou montáží buduje pevný obraz, ze kterého mrazí. Zároveň z něj ale vyvstává jasná představa, že nejde o něco abstraktního a sotva uchopitelného, ale že problém reprezentují konkrétní lidé s konkrétními vazbami, sahajícími daleko do minulosti.

Film také obsahuje rozhovor se členkou Soudní rady Slovenské republiky a tehdejší předsedkyní Okresního soudu v Bratislavě soudkyní Helenou Kožíkovou, která podala na Piussi trestní oznámení za narušení důvěrnosti ústního projevu osobní povahy, za což hrozí vězení. Již rok pak běží soud Kožíkové se Slovenskou televizí o 30 000 EUR za odvysílání tohoto filmu.

V Čechách máme na očích aktuální případ originálního performera-samouka Romana Smetany, který svým činem a jeho rozvíjením nutí veřejnost definovat si rozdíl mezi (politickým) billboardem a jinými soukromými věcmi, jakož i přemýšlet o podivných měřítcích justice ve srovnání reakce na Smetanovu soustavu akcí s kauzami posledních let.

Piussi se v tuto chvíli stává takovým slovenským Smetanou - a není sama, jen ve svém gestu dociluje analytického dopadu, který zasahuje systém jako celek i jako soubor výmluvných příkladů. Pokud bychom hledali definici uměleckého díla ve veřejném zájmu, tento film by mohl sloužit jako kalibrační pomůcka. Díky souhlasu producenta je možné jej shlédnout také na konci tohoto textu. Kořeny problému sahají hluboko do společné minulosti našich států a jak už bylo řečeno, je to dílo hodné zájmu i v našich podmínkách.

Vzhledem k tomu, co film vypovídá o možnostech dosažení spravedlnosti, lze předpokládat, že soudní proces s autorkou může nabýt velmi temného průběhu i výsledku. Slovenské občanské iniciativy organizují na 16. listopadu v 17 hodin protest před bratislavským Ministerstvem spravedlnosti. Pevně věřím, že alespoň část české filmařské obce se přidá ve stejný den a stejnou hodinu před pražskou slovenskou ambasádou. 

Film je ke streamování a stažení v dvd kvalitě na portálu DAFilms.

Text vychází v rámci spolupráce se zastoupením Friedrich-Ebert-Stiftung v České republice.