Sedm cest k překonání rozpočtového deficitu

John Cavanagh

Studie Institutu politických studií rozebírá situaci ve Spojených státech, ale přináší mnoho analogií využitelných pro nás. Deficit státního rozpočtu lze snadno zvládnout, je ale zapotřebí změnit přístup.

Kongres Spojených států se právě chystá ke kruté a vyčerpávající bitvě o to, kde seškrtat v rozpočtu sto dvacet miliard ročně s cílem zvládnout tak řečenou rozpočtovou krizi. V ohrožení se ocitnou i základní vymoženosti jako místa učitelů či zdravotní pojištění.

Pravice už shromažďuje síly k prosazení úsporného rozpočtu, volá po seškrtání „rozmařilých vládních výdajů“, k nimž řadí i sociální a zdravotní programy pro nejzranitelnější občany. Říkají, že Amerika si žila nad poměry, že bankrotujeme. To jim ale nebrání v obhajování Bushových daňových úlev a výdajů na zbrojení, které k deficitu podstatně přispěly.

Nemusí to tak být. Se svými kolegy v Institutu politických studií (IPS) jsme dospěli k návrhu sedmi kroků, díky nimž by bylo možné eliminovat deficit a současně učinit Spojené státy spravedlivějšími, zelenějšími, bezpečnějšími.

Tyto návrhy, které podrobněji rozvádí studie nazvaná Amerika nebankrotuje (America Is Not Broke), míří k zvládnutí dvou deficitů, o nichž hovoří David Korten jako o hrozbě ještě větší, než jakou představuje deficit fiskální: o deficitu sociálním (narůstající chudobě a nerovnosti) a deficitu ekologickém (jehož ohniskem je nynější klimatická krize).

Větší spravedlnost, nižší deficit

První tři z našich návrhů by přinesly 329 miliard dolarů ročně, což by samo o sobě umožnilo deficit zvládnout a současně výrazně snížit čím dál propastnější sociální a majetkové rozdíly.

  1. Zdaňme Wall Street: 150 miliard dolarů ročně. Drobná daň z transakcí akcí a derivátů, k níž se kloní řada evropských zemí, by odradilo Wall Street od spekulací, vyplnilo by mezeru, která zeje v rozpočtu po Bushově snižovaní daní, a ještě by zůstala spousta prostředků na financování státních programů. Za tuto daň vede boj odborový svaz zdravotních sester a má v něm mnoho spojenců.
  2. Zdaňme korporace a zatrhněme zneužívání daňových přístavů: 100 miliard dolarů ročně. Korporace ve Spojených státech mají ze zákona platit daň 35 % ze zisku, ale to se jim daří obcházet díky daňovým přístavům natolik, že reálně platí pouze 18,5 %. Aliance organizací za daňovou spravedlnost (Tax Justice Network) navrhuje zákonné opatření, které by tuto praxi znemožnilo a přineslo by rozpočtu právě zhruba sto miliard.
  3. Zdaňme férově bohaté: 79 miliard dolarů ročně. Náš zvrácený daňový systém umožňuje ředitelům velkých firem platit nižší daně, nežli platí jejich sekretářky (jak často podotýká Warren Buffett). Navrhovaný Zákon férového zdanění by zavedl pět nových daňových pásem pro příjmy přes milion dolarů.
Richard Wilkinson a Kate Pickettová

Ve Spojených státech, které bývaly relativně rovnostářskou společností ještě v sedmdesátých letech, se nůžky příjmových i majetkových rozdílů v posledních desetiletích rozevřely mimo všechna přijatelná měřítka. Nemusí to tak být. Stejně tak jako se nám podařilo vytvořit životem kypící ekonomiku a silnou střední třídu mezi 40. a 80. léty 20. století, může se nám to díky progresivnímu zdanění podařit dnes znovu.

Zelenější Amerika, s nižším znečištěním

Druhý zdroj příjmů by navíc přispěl k ozelenění ekonomiky, což je klíčový úkol ve světě, který je ekologickou krizí postižen ve stejné míře jako krizí ekonomickou. Dospěli jsme ke dvěma prostým metodám, jak pomoci rozpočtu i životnímu prostředí.

  1. Zdaňme znečištění: 75 miliard dolarů ročně. Daň z uhlíkové složky

    fosilních paliv by snížila naši závislost na ropě, přičemž by současně

    snížila znečištění ovzduší a emise skleníkových plynů. Jak poznamenal

    ekonom Robert Frank v New York Times: „Sama zpráva o tom, že se chystá

    uhlíková daň, by vedla k bouřlivému vývoji technologií spořících

    energii.“

  2. Ukončeme dotace pro fosilní paliva: 12 miliard dolarů

    ročně. To je požadavek, v němž by mohla být levice s pravicí zajedno.

    Proč by vůbec někdo měl chtít dotovat průmysl, který je největším

    světovým zdrojem emisí uhlíku? Organizace 350.org toto téma učinila svou

    ústřední kampaní. A má dobré šance s ní uspět.

Úspory a méně válek

A konečně, je tu několik jednoduchých cest jak snížit výdaje na zbrojení a přitom současně učinit svět bezpečnějším. Více nežli polovina volných výdajů federální vlády jde nyní do armády. Kongres se dlouho vyhýbal škrtům v této oblasti, částečně s poukazem na pracovní místa, které armáda vytváří, ale Institut politických studií prokázal, že prakticky jakékoli jiné odvětví vytváří na investovaný dolar větší množství pracovních míst nežli armáda. Nadto je dnes v obou stranách shoda na dvou souborech zásadních škrtů.

  1. Zamezme armádnímu plýtvání: 109 miliard dolarů ročně. Pestrý soubor

    expertů se dopočítal k částce přesahující sto milirad, kterou je možné

    uspořit, aniž by sebeméně utrpěla americká bezpečnost. Tři nedávno

    ustavené komise, dvě z nich se zastoupením obou parlamentních stran,

    doporučily armádní škrty ve výši zhruba jednoho biliónu v následujících

    deseti letech.

  2. Uzavřeme třetinu vojenských základen v zahraničí a 

    operace v Iráku: 21 miliard dolarů ročně. Ačkoli od konce studené války

    uplynula už více nežli dvě desetiletí, Spojené státy posud provozují v 

    zahraničí zhruba tisíc vojenských zařízení. Většina z členů prezidentem

    jmenované komise pro řešení rozpočtového deficitu, jejímiž členy jsou i 

    tři republikánští senátoři, se postavila za návrh uzavřít třetinu ze 

    současných vojenských základen v zahraničí.

Jinak řečeno, plán popsaný v daných sedmi bodech by mohl překonat nebezpečný sociální a ekologický deficit Spojených států. Mnohé organizace ze všech sfér občanské společnosti nyní formují aliance s cílem vzdorovat snahám pravice o zneužití rozpočtového deficitu k omezení sociálních programů i záchranné sítě. Je třeba všude znovu a nahlas vysvětlovat, že Amerika nebankrotuje. Naskýtá se nám spousta možností jak ve Spojených státech obnovit všemi sdílenou prosperitu.

Článek vyšel v Yes! Magazine. Do češtiny jej s přihlédnutím ke znění studie America Is Not Broke přeložil Jakub Patočka.

V Deníku Referendum vychází článek v rámci projektu Evropa a my ve spolupráci se zastoupením Friedrich-Ebert-Stiftung v České republice.

    Diskuse
    MN
    September 25, 2012 v 21.45
    Bez násilného převzetí České televize se u nás podobného cíle nikdy nepodaří dosáhnout.
    JJ
    September 29, 2012 v 8.51
    Budu se opakovat, ale jedna drobná námitka k bodu o progresivním zdanění - "Navrhovaný Zákon férového zdanění by zavedl pět nových daňových pásem pro příjmy přes milion dolarů."
    To je asi tak účinné, jako by v SRN v rámci zvýšení bezpečnosti silničního provozu omezili rychlost na dálnici na 260 km/h...
    Ale jinak pěkný, jasný a celkem konkrétní text... Něco takového bych jednou rád četl v nějakých předvolebních novinách. Takový článek obsahuje víc informací, než 200 bilboardů...
    MT
    September 29, 2012 v 11.38

    Bravo, pane Janečku!

    S tím přirovnáním k maximální rychlosti - tomu říkám trefa !!
    September 30, 2012 v 12.17
    Jak by asi těch 7 bodů vypadalo v případě České republiky?
    1. Zdaňme bankovní transakce (zaveďme Tobinovu daň) zejména pro obchodování na finančních trzích, jak to navrhuje EU. Viz např.
    http://www.mesec.cz/clanky/dan-z-financnich-transakci-bankovni-poplatky-nezdrazi/
    2. Omezme daňové úlevy (odpisy z daní) pro korporace, neposkytujme investiční pobídky a ustanovme, aby byly daně placeny tam, kde probíhá výroba, obecně tam, kde firma provozuje svou činnost. Netolerujme odchod do daňových rájů. - Ale ano, dá se to ošetřit zákony, jen by politici museli chtít a nehledat výmluvy, proč to nejde.
    3. Zdaňme příjmy bohatých. Zaveďme daňová pásma až do výše 90% příjmu pro nejbohatší (až 90% bylo zdanění podle R. Reicha v 60. letech v USA)
    4. Neodpouštějme firmám placení emisních povolenek (jde o desítky miliard). Zaveďme daň z těžby fosilních paliv a použijme ji na program úspor energií.
    5. Stop dotacím na těžbu fosilních paliv. - I u nás totiž stále některou těžbu dotujeme. Viz např.
    http://aktualne.centrum.cz/domaci/zivot-v-cesku/clanek.phtml?id=676680
    6. Zamezme armádnímu plýtvání. - Diskuze o promrhaných finančních prostředcích v minulosti ukazují, že je čemu zamezovat. I poloviční rozpočet ministerstva obrany než stávající by jistě bohatě stačil.
    7. Omezme zahraniční mise, nejlépe tak, že se jich vůbec neúčastněme! Chtělo by to ovšem šikovného ministra zahraničí a prozíravou vládu.

    V případě ČR se nabízí přidat další body:
    8. Zmenšeme parlament a senát, zmenšeme počet ministerstev - na polovinu. I tak by byl počet dostatečný pro tak malou zemi jako je ČR.
    9. Omezme provozování hazardu a řádně jej zdaňme.
    10. Zaveďme registrační pokladny, omezme černou a šedou ekonomiku tím, že budeme řádně vybírat daně.
    11. Privatizované služby, které dříve vykonával efektivněji stát, vraťme zase státu (železnice, strategické zásobování vodou a energiemi, zdravotnictví, 2. pilíř penzijního systému, ...)
    12. Přijměme spravedlivější zákon o státních zakázkách, který bude minimalizovat možnost korupce.
    13. Navrhněme nový zákon o vztahu státu a církví a neschvalujme stávající paskvil, který je dokonce protiústavní.
    14. Pokračujme v reformách první republiky ohledně velkých majetků. Držme se Masarykova odkazu!

    A jistě jsem na mnoho zapomněla.
    Kolik miliard by se touto strategií ušetřilo a mohlo věnovat na snížení nezaměstnanosti? A se snížením nezaměstnanosti by se snížila i částka vyplácená na podpory v nezaměstnanosti a sociální podpory v nouzi, které jsou vypláceny převážně lidem dlouhodobě bez práce - čili další úspory!
    JJ
    October 1, 2012 v 19.27
    Já se obávám pane Tejkle, že ani s tak skvělým podobenstvím neprorazíte ani v rámci vaší strany... Navíc to odradí i řidiče, kteří svým vozem střední třídy jezdí běžně 160 km/h... A dokonce i řidiči stodvacítek budou remcat, protože sní o tom, že si jednou pořídí BMW.
    K bodu 2 příspěvku paní Švandové bych měl jednu poznámku - já bych korporacím jeden velký odpis klidně věnoval. A sice za každého zaměstnance ať si n-krát odečtou zaplacené sociální pojištění. To je elegantní nástroj proti švarcsystému a podpora zaměstnanosti skoro pomocí "neviditelné ruky trhu". Dobře platící zaměstnavatelé by byli navíc mírně zvýhodněni proti špatně platícím a možná by se nemusela ani zavádět speciální sazba pro banky a investiční společnosti (jak o tom myslím uvažuje ČSSD). Akorát nemám vůbec ponětí kolik by mělo být "n", aby to jakžtakž fungovalo a přitom se nějaká DPFO vůbec vybrala.
    A k bodu 9 - nevím, co přesně myslíte "řádným zdaněním", ale já bych se spokojil s odváděním běžné DPH ze vsazené částky...