Kritici nedemokratických poměrů kdekoli po světě jsou často kritizováni pro výraznou selektivnost svých postojů — pro takzvaný dvojí metr. Někde porušování lidských práv vidí více než jinde, někde ho nevidí vůbec.

Nejinak tomu bylo také u Jana Rumla, který v roce 2001 ostře protestoval proti přiklepnutí letních olympijských her Pekingu. Jan Ruml je klasickým příkladem politika, který kritizuje a nenávidí vše „komunistické“. Na počátku 21. století totiž ještě nepostřehl, jak to s tím čínským „komunismem“ doopravdy je. Že se nám zde rodí nová velmoc, se kterou jsou ekonomicky provázány USA, Rusko i Evropská unie a která využívá nerostné bohatství celého světa, africký kontinent nevyjímaje. A že tato velmoc se pro neoliberály stává po USA novým tahounem kapitalismu. Tento systém se radikálně mění — ztrácí svou demokratickou tvář. V praxi se to projevuje především významnou redukcí evropského sociálního státu, která má za následek rozbití sociálního smíru.

Jan Ruml kritizoval obě nejsilnější parlamentní strany, že prodávají demokracii za misku čočovice. „Místopředseda poslanecké sněmovny pan Brožík napsal pro deník Právo, že jeden prodaný trolejbus do Číny váží víc než všechna lidská práva dohromady. Poslanec Payne si po návratu z Číny nemohl vzpomenout, jestli tam lidská práva vůbec jsou porušována.“