Přímá volba prezidenta — otevřený dopis Jiřímu Pehemu

Jaroslav Bican

Autor formou otevřeného dopisu polemizuje se sloupkem Jiřího Pehe o přímé volbě prezidenta a připomíná některá její úskalí ve specificky českém kontextu.

Vážený pane Jiří Pehe,

jak možná víte, nepatřím mezi příznivce zavedení přímé volby prezidenta v České republice. Své názory na tuto problematiku zveřejňuji ve svých komentářích na Českém rozhlase 6. Nerad bych však, co se týče přímé volby, upadl do nějakého dogmatického a zaslepeného odporu, kdy nevidím, neslyším a pouze tepám její nesmyslnost a vyzdvihuji nebezpečí, ke kterým může vést. Snažil jsem se proto velmi pozorně a bez předsudků přečíst Váš poslední text „Přímá volba prezidenta nebude katastrofa“ zveřejněný v Deníku Referendum, ve kterém se tohoto způsobu volby prezidenta zastáváte. Přesto se však v souvislosti s přímou volbou hlavy státu nemohu zbavit některých otázek a pochybností, se kterými bych se Vám rád svěřil.

Musím se přiznat, že stále nerozumím tomu, proč reakcí na frašku spojenou s nepřímou volbou muselo být zrovna zavedení volby přímé. Ve svém textu, který jsem zmínil, píšete: „Nepřímou volbu bylo samozřejmě možné používat dál a doufat v postupnou kultivaci politického prostředí tak, aby volba netonula v různých velmi podivných zákulisních hrách a spekulacích o korupci, ale zároveň není nic tragického na tom, že se zákonodárci nakonec rozhodli vyzkoušet volbu přímou.“ Opravdu bylo v případě nezavedení přímé volby jedinou variantou čekání na postupnou kultivaci politického prostředí? Nebylo by mnohem jednodušším a spolehlivějším řešením než zavádět přímou volbu upravit tu nepřímou tak, aby bylo menší riziko toho, že se zvrhne ve frašku, které jsme byli svědky v případě minulých voleb?

V tomto smyslu mně přijde velmi zajímavý návrh Václava Žáka, abychom se inspirovali Německem, kde se prezident volí bez rozpravy a pokud v prvních dvou kolech není zvolen, tak je ve třetím kole zvolen ten, kdo získá nejvíce hlasů. Výsledkem tak je, že volba prezidenta trvá pouhý den a není zde tolik prostoru pro vydírání a kupčení s hlasy jako v České republice. O této možnosti jsem ve Vašich textech žádnou zmínku nenašel. Vypadá to, že o změně způsobu nepřímé volby jste vůbec neuvažoval a že jako alternativu k tomu, jak u nás nepřímá volba probíhala, jste vždy považoval pouze volbu přímou. Proč? Myslíte, že Václavem Žákem navrhované řešení je nevhodné a že přímá volba je v tomto případě spolehlivějším lékem na zmiňovanou frašku?

Ve Vašem textu také píšete: „Pokud jde o střety přímo zvoleného prezidenta s vládou a parlamentem, nebyly nikde v EU nikterak dramatické, navíc zdrojem i méně dramatických střetů nebylo ohánění se „mandátem od lidu“ ze strany prezidenta. Jediná země, kde lze o dramatických střetech mluvit, je Rumunsko, jenže tam střet vyprovokovala v první řadě vláda, nikoliv přímo volený prezident. Největší střety o kompetence mezi vládou a prezidentem jsme tak zakusili z celé EU u nás, kde byl ovšem prezident dosud volen parlamentem.“

Nejsem si jistý, co z Vašich vět vyvodit. Myslíte, že po zavedení přímé volby střety mezi vládou a prezidentem, které zmiňujete, ustanou? Z toho, co popisujete, by se to zdálo pravděpodobné. Pokud ale vyjdu z toho, že ani ve standartních parlamentních republikách není důvod pro střety mezi prezidentem a vládou, je otázka, co přesně o českém politickém systému vypovídá stav, kdy se u nás tyto střety vyskytují. Není to signál toho, že kombinace silné a politicky expanzivní osobnosti (což je bezesporu případ prezidenta Václava Klause) a tradičně velké úcty prezidentského úřadu vede ke konfliktům mezi prezidentem a vládou dokonce i v naší parlamentní republice, kde by k nim za normálních okolností nebyl vůbec důvod?

Vrtá mi hlavou, k čemu v tomto kontextu může vést přímá volba. Pokud u nás už nyní prezident nemá problém jít do konfliktů s vládou, nebude si do nich troufat ještě o něco více, když bude mít v zádech legitimitu danou přímou volbou? Tato otázka mě velmi trápí. Kde podle Vás hledat naději na to, že přímá volba nepovede k posílení už nyní se vyskytujících konfliktů mezi prezidentem a vládou?

Ve svém textu píšete: „Především je třeba znovu zopakovat, že Česká republika se připojí k dvanácti zemím Evropské unie, kde se už delší dobu volí prezidenti přímo. V sedmi zemích se volí nepřímo, sedm dalších jsou konstituční monarchie. Žádná ze zemí, kde se používá k volbě hlavy státu plebiscit, nezmutovala kvůli přímé volbě z parlamentní demokracie do prezidentské republiky.“

Moc rád bych věřil tomu, že když se něco takového nestalo v žádné z těch dvanácti zemí, tak se to nemůže stát ani u nás. Přesto musím hodně přemýšlet o souhře několika faktorů, která se v případě České republiky zdá být pravděpodobná a o které nevím, že by v případě jiné země EU nastala. Nejde jen o to, že se u nás už tradičně prezident těší velké úctě a lidé k němu přirozeně vzhlíží. Ale rovněž o fakt, že prezident Václav Klaus pozici hlavy státu systematicky posiloval. Neváhal jít na hranu Ústavy a jednat i v případech, které byly velmi sporné (např. když se zdráhal podepsat Lisabonskou smlouvu nebo když nechtěl odvolat ministra školství Dobeše).

Navíc využíval mnohé vládní krize ke zpevňování své pozice např. tím, že si zval různé osoby (např. policejního prezidenta) k sobě na Hrad či se stával garantem některých politických dohod. Další okolností je to, že se příštím prezidentem může stát Miloš Zeman, u kterého je dost možné, že bude k prezidentskému úřadu přistupovat stejným způsobem jako Václav Klaus. K tomu přidejme zavedení přímé volby prezidenta, které všechny zmíněné faktory jen zesílí. Dalším důležitým faktorem je to, že je pravděpodobné, že se v blízké době kolem prezidentských voleb budou konat i volby do Poslanecké sněmovny, ve kterých mohou nemálo křesel získat i SPO-Zemanovci (preference jim rostou spolu s tím, jak pokračuje prezidentská kampaň a je dost možné, že podobným způsobem budou stoupat i dál).

Situace, kdy se přímo voleným prezidentem stane Miloš Zeman a v Poslanecké sněmovně bude relativně silná SPOZ, je podle mne velmi riziková. Navíc je otázka, v jakém stavu bude ODS a zda se v ní v nedaleké budoucnosti neodehrají významné změny ve prospěch lidí blízkých Václavu Klausovi. I kdyby nevznikl nějaký blok pod patronací Václava Klause sestávající z ODS, SPOZ a například lidovců, stačí, když budoucí vláda bude závislá na Zemanově fanklubu SPOZ, což je v našem stranickém systému docela možné. To může být pro prezidenta Miloše Zemana jen další příležitostí k posilování své pozice a k tlaku na realizaci konkrétních politik.

Samozřejmě je možné namítnout, že Václav Klaus měl sobě blízkou ODS. Ale nebyla přeci jen ODS pod Mirkem Topolánkem či Petrem Nečasem méně Klausovo prodlouženou rukou, než SPOZ tou Zemanovou? Navíc Václav Klaus nebyl přímo volený prezident. Co si o kombinaci výše zmíněných faktorů myslíte? Vyskytla se u některé z těch dvanácti zemí, které využíváte ke komparaci? Budu moc rád, když mé obavy rozptýlíte.

Srdečně zdraví

Jaroslav Bican