Miloše Zemana a Václava Klause spojuje mnohé. Minulost, napojení na pochybné zdroje peněz a především touha po moci a snaha být středem pozornosti.

„Dřív měli politici svůj sen, vizi, program, koncepci. Ty byly často velice protikladné, ale aspoň byly. Dnes se redukovala politika na souboj o mocenské pozice.“ Zlatá slova. Jen kdyby je nepronesl Miloš Zeman, jenž je spolu s Václavem Klausem od časů opoziční smlouvy považován za symbol transformace ideového zápasu v mocenské výměnné obchody. Prezident a předseda Strany práv občanů v úterním dopoledni za ohromujícího zájmu fotoreportérů vypili šálek kávy a stopečku padesátiprocentní hruškovice.

Podle Zemana hlava státu vyjádřila nové straně „jisté sympatie“. To už bylo moc i na pravicové účastníky internetových diskusí. Copak se Klaus definitivně zbláznil?

Nebuďme ale k prezidentovi-šachistovi nespravedliví. Určitě by se nikdy nesnížil k nepromyšlené podpoře vyhraněné levice, ani k podpírání malých politických stran, jež v jeho očích pouze komplikují chod politického soustrojí.

Jistě, za úterním přijetím Miloše Zemana na Hradě též může být obyčejné sentimentální přátelství dvou veteránů. To by však nesmělo jít o politiky, kteří po letech ostrých mediálních přestřelek přistoupili v roce 1998 pod pláštíkem smlouvy o  vytvoření stabilního politického prostředí k parcelování politické, ale i ekonomické moci. Dnem jejího uzavření se zásadní ideová bitva změnila v kašírovanou hru na kočku a myš. Aktéři se měli v rolích střídat. A pouze nečekaným úspěchem ČSSD pod vedením Vladimíra Špidly k tomu v roce 2002 nedošlo.

Hvězdná éra Zemana s Klausem skončila, sociální a občanští demokraté se rozhodli dál obejít bez jejich služeb a naší dvojici nezbylo, než si zajistit budoucnost mazaným taktizováním. Klausovi vyšlo: rozložil středolevou koalici a získal prezidentský post. Zeman svoji partii prohrál: atomizovaná ČSSD se nedokázala shodnout na žádném uchazeči, natožpak na něm. Zhrzený Zeman se uchýlil do vysočanských hvozdů. Ve volných chvílích velkoryse hostil návštěvy pocházející snad ze všech koutů politického spektra a jen tak od boku vypálil program Strany důstojného života Jany Volfové. Při tom všem trpělivě čekal na okolnosti příznivé návratu.

Dnes se domnívá, že nastaly. Obklopil se starými kumpány, oprášil pár starých bonmotů a nastartoval nový Zemák. Organizace celého cirkusu se chopil normalizační armádní generál Zdeněk Zbytek.

Jenže Miloši Zemanovi nedochází, že jinak je ceněn špičkový sólový bavič a jinak prodavač konzistentního programu dobře známé značky. Bez svých stran jsou Zeman s Klausem přinejlepším poloviční. Václav Klaus nejspíš dobře ví, že k návratu do proudu stranické politiky potřebuje ODS. Jakmile Topolánek odejde a marně bude hledán alternativní vůdce s autoritou, nastane jeho chvíle. Zemanův comeback se ale může povést jen přes „nadstranický“ Pražský hrad, jen co jej Klaus uvolní.

V mezičase Zeman více či méně poškodí ČSSD. Ke Klausově nemalé radosti. Coby eventuálnímu znovusjednotiteli pravice se mu bude hodit oslabená levice. A tak si kamaráda Miloše hýčká, jak jen to jde.

Nezapomínejme ale také, že Klaus se Zemanem mají společný stín. Jmenuje se Miroslav Šlouf. Někdejší Zemanův nejbližší spolupracovník byl zapůjčen do Klausovy druhé prezidentské kampaně. Odvedl dobrý výkon, hlasy sehnal a Klaus má být Zemanovi a hybateli SPO Šloufovi zač vděčný.

Miroslav Šlouf je synonymem pro lobbing, byznys prorostlý do politiky, ale též pro peníze, které nesmrdí, například ty ruské. Šlouf a další z architektů — a sponzorů! — SPO Martin Nejedlý patří k českým emisarům ruské společnosti Lukoil. A sotva je jen náhoda, že stejný Lukoil pomáhá i Václavu Klausovi, kupříkladu s umístěním knihy „Modrá, nikoli zelená planeta“ na ruský trh.

Šlouf s Nejedlým podle médií píchli Lukoilu s výbornou zakázkou: stal se dodavatelem pohonných hmot pro České aerolinie. Společnost Lukoil je poslední tři roky spojována i s českými státními hmotnými rezervami, které schraňují mimo jiné benzín a ropu pro případ jakékoli krize. Státní hmotné rezervy sice nakupují pohonné látky od prostředníků, několik na sobě nezávislých zdrojů ale serveru Aktuálně.cz potvrdilo, že za některými z překupníků fakticky stojí Lukoil.

Bulvární spekulace, kdo je agentem jaké mocnosti a s jakým cílem, ale pouze překrývají mnohem prostší a brutálnější problém — hustou síť politických, ekonomických a osobních vazeb, ve kterých jsou zapleteni dva muži s klíčovým obtiskem do historie České republiky, jeden z nich dokonce v prezidentském šatu. Kdepak ruská hrozba. Tito maňásci ochotně poslouží každému, kdo jim slíbí, že budou dál moci ukájet své ego a hrát tolik vzrušující politické šachy, nejlépe mezi sebou samými.

    Diskuse
    January 28, 2010 v 7.46
    Budiž, s většinou článku lze souhlasit, už i proto, že některé věci neškodí opakovat.

    Není mi ale jasné, kde a kdy probíhala ta "zásadní ideová bitva"?!

    Tohle si skutečně žádá vysvětlení. Je to jen rétorická figura, anebo jste přesvědčen, že v české stranické politice (zejména v ODS a ČSSD) byla nějaká slibná fáze, a pak to někdo pokazil? A jestliže ano, za jaké ideje tu politikové nasazovali zdraví a kariéru?

    Ano, byli a jsou i mezi vyššími funkcionáři ČSSD lidé, které lze označit za sociální demokraty a nemuset se přitom červenat (Ivan David, Jan Kavan a j.). Miloš Zeman k nim však nikdy nepatřil a věnovat mu proto opakovanou pozornost je kontraproduktivní a zatemňující, protože to odvádí od skutečné politiky, tedy od skutečných problémů této společnosti.

    Za případnou odpověď děkuji a zdravím
    JK
    LJ
    January 28, 2010 v 21.40
    Dobrá otázka. Šlo o bitvu ideovou a bitvu zásadní zároveň. Odlišná rétorika, cílení na odlišné cílové skupiny.
    Z roviny programu lze pro příklad uvést daňovou či zahraniční politiku. Dokonce bych ani ČSSD a ODS tolik nevytýkal sblížení v otázce nepřímých daní nebo vojensko-politických závazků ČR. Miloš Zeman však nebyl symbolem programové modernizace soc.dem., ale pouze účelového vycházení vstříc tu modrým partnerům, tu klíčovým hráčům světa byznysu.
    Souhlasím s Vámi, aniž bych to jakkoli citově zabarvoval, že Miloš Zeman nebyl sociální demokrat a že si nezaslouží pozornost, kterou mu věnují stěžejní média či prezident republiky... Hezký den :-)