Ekologové objevili na Frýdlantsku nebezpečný odpad

Vratislav Dostál

Vysoké koncentrace dioxinů a polyaromatických uhlovodíků obsahuje materiál, který leží mimo jakoukoli kontrolu úřadů v údolí potoka jihozápadně od Frýdlantu. Podle ekologů odpad nejspíš pochází z liberecké spalovny komunálních odpadů Termizo.

Ekologické sdružení Arnika v úterý upozornilo na vysokou koncentraci dioxinů a polyaromatických uhlovodíků, který obsahuje materiál ležící mimo jakoukoli kontrolu úřadů v údolí potoka jihozápadně od Frýdlantu.

Odpad podle Arniky pochází s největší pravděpodobností z liberecké spalovny komunálních odpadů Termizo, která tuto směs strusky, popele a popílku prodává jako stavební materiál SPRUK. Přitom ani ten se podle platného certifikátu nesmí nalézat na povrchu terénu, natož bezprostředně u potoka, kde odborníci ze sdružení Arnika odebrali vzorky. Ekologická organizace se již proto obrátila na Českou inspekci životního prostředí s podnětem na prošetření celého případu.

„Tento případ je bohužel pouze symptomem obecnějšího problému zcela nedostatečné kontroly, jak jsou používány zbytky ze spaloven odpadů v České republice. Ročně se touto cestou mimo kontrolu úřadů dostávají tisíce tun popílků s obsahem nebezpečných dioxinů a dalších toxických látek. Nikdo tedy neví, kolik toxických látek se může dostat do potravního řetězce, přičemž riziko je velmi vysoké a nelze ho vyloučit ani u případu u Frýdlantu,“ uvedl předseda sdružení Arnika Jindřich Petrlík, který se osobně zúčastnil odběru vzorků z postižené lokality.

Chemické analýzy, které zadala Arnika nezávislé laboratoři Axys Varilab, podle něj prokázaly vysoké koncentrace nebezpečných látek dokonce i přesto, že odpad na místě leží pravděpodobně už několik let. Směs strusky, popele a popílku, kterou liberecká spalovna prodává jako stavební materiál, byla na místě nejspíš použita jako zásyp drenážní rýhy a posléze i vysypána k potoku v lese. Ekologové přitom na problémy s činností firmy Termizo upozorňovali již v minulosti.

Podle Petrlíka se v České republice plánuje výstavba několika dalších velkých spaloven komunálních odpadů. „O to více je případ alarmující. Počítá se totiž s nárůstem produkce problematických odpadů, která by se měla zvýšit až o cca 200 tisíc tun ročně,“ vysvětlil předseda Arniky.

„Co se s nimi stane je dosud nejasné. Provozovatelé spaloven se nejspíš budou snažit ušetřit peníze za ukládání těchto odpadů a pokusí se je, podobně jako liberecká spalovna, nechat certifikovat na takzvaný výrobek. Tato praxe se ukazuje jako neúnosná pro naše životní prostředí. Neznámo kde s odpady ze spaloven končí totiž i vysoká množství dioxinů, těžkých kovů a dalších nebezpečných látek,“ uzavřel Petrlík.

Směs popele, strusky a popílku z liberecké spalovny sice nepřesahují žádný stanovený limit, ale při použití na povrchu terénu existuje nebezpečí kontaminace potravních řetězců. Podle ekologů tyto koncentrace vedly například v anglickém Newcastlu anebo francouzském Maincy k deseti až čtyřicetinásobku evropského limitu ve vejcích doma chované drůbeže.

Ekologové také upozornili na to, že některé spalovny komunálních odpadů, jako například právě ta liberecká, míchají strusku dohromady s popílkem (byť propraným v kyselé lázni) a mísí tak méně toxickou část s tou toxičtější. Na takto smíchanou směs mají vydaný certifikát jako na stavební materiál.

To podle nich umožňuje provozovatelům vyhnout se finanční odpovědnosti za odpady ze spaloven, neboť nemusí za směs platit poplatky za její uložení na skládce. Naopak se spokojí s jejím prodejem i za symbolickou cenu, aby bylo možné prokázat, že jde o prodejný výrobek. Firmě, která takový materiál levně koupí, nečiní pak problém se ho zbavit například jeho vyklopením kdesi v lese, obzvláště má-li ho přebytek.

„Z každé tuny spáleného tuhého komunálního odpadu zůstane zhruba třetina hmotnosti v podobě popele, strusky, popílku. Liberecká spalovna tak ročně vyprodukuje kolem třiceti tisíc tun takovýchto odpadů,“ upozornili ekologové s tím, že Česká republika doposud nevyčerpala možnosti, které nabízí důkladná recyklace.