V Ostravě se nedávno roztočilo nové kolo zcela veřejné soutěže o největšího obecního blba. Hlavními kandidáty jsou tamní radní a zastupitelé, kteří si po dvou letech, co v ulici Přednádraží přestala fungovat kanalizace a začala řádit žloutenka, vzpomněli, že by chátrající a už poněkud nasmrádlé domy mohly začít ohrožovat zdraví a životy nájemníků z řad sociálně vyloučených občanů. Tato situace má v našich dějinách dvacetileté svobody samozřejmě logický vývoj. Metody se jen efektivizují. Lumpen-elita si už mezitím nakradla, společensky se etablovala a zdokonalila.

Mnozí z pamětníků si jistě vzpomenou na všemožné kauzy z devadesátých let, kdy se někteří čerství restituenti činžovních domů snažili zbavit původních nájemníků s regulovaným nájemným. Už tehdy člověk nestačil žasnout nad vynalézavostí novopočených zbohatlíků, kterou dokázali udělat lidem ze života peklo. Odpojovali vodu, vyráběli hluk, vypínali elektřinu, nebo spravovali střechu tak, aby mohl prudký lijavec konečně vytopit pár partají a nejlépe několikrát za sebou. Doba nám ovšem pokročila a z některých dřívějších restituentských hochštaplerů se nám stali takzvaní developeři. Ti se poznají podle toho, že už jim nestačí vystěhovat pár bytů, ale podnikají ve velkém. A vyhánějí celá sídliště. Nejlépe v součinnosti s místními politickými elitami, jimiž jsou ovšem začasté oni sami.