Copak neznáte Kalouska?
Blažena ŠvandováV informační mlze kolem Kalouskových telefonátů Lessymu se ztrácí fakta. Z Kalouskova nepřípustného ovlivňování policejního vyšetřování se stává pouhý přešlap, zatímco korektního Lessyho novináři i samotný Kalousek trhají na cucky.
Po páteční konfrontaci dvou verzí telefonátů Miroslava Kalouska Petru Lessymu - té Kalouskovy a té Lessyho - na zasedání bezpečnostního výboru se sobotní Lidové noviny obsáhle věnovaly opakovaným pokusům ministra financí Miroslava Kalouska ovlivnit vyšetřování policie v kauze CASA. Celostránkový rozhovor Daniela Kaisera s Miroslavem Kalouskem byl ale pořízený už ve čtvrtek, těsně po zveřejnění zprávy o Kalouskově telefonátu Lessymu. V sobotu by čtenář čekal aspoň poznámku o nových faktech, která v pátek uvedená konfrontace přinesla. Bohužel marně.
Je nad slunce jasnější, že to byl ministr financí Kalousek a nikoli policejní prezident Lessy, kdo se dopustil v demokracii netolerovatelného přečinu. Právě Kalousek totiž opakovaně ovlivňoval vyšetřování policie v kauze letounů CASA, na jejímž nedošetření má eminentní zájem. Přesto je pro média zjevně daleko důležitější, že policejní prezident nenahlásil okamžitě Kalouskovy telefonáty ministru vnitra Kubicemu (stranícímu Kalouskovi), ale řekl o nich až devět dní poté členům bezpečnostního výboru parlamentu.
Pro každého, kdo sleduje chování aktérů v kauze CASA, je velice dobře čitelné jednání Lessyho, který byl Kalouskovým telefonátem uveden do prekérní situace. Jenomže místo toho, aby média pranýřovala Kalouskovo počínání, pasou se na prekérní situaci policejního prezidenta.
Je to ale spravedlivé k ostatním loutkám?
--Nejvyšší místodržící Petr Nečas přece řekl „poměrně tvrdou a jasnou tezi“ na adresu „party plukovníků a podplukovníků“.
--Nejvyšší z dvořanů Karel Schwarzenberg doporučil policejnímu presidentovi vznešeně „pro příště držet hubu“.
--A nemytý, neholený a většinou zamlklý bodyguard, Jan Kubice, se odkudsi vynořil, aby zamumlal své repliky: že „chování Lessyho není slučitelné s funkcí šéfa policie“ (v září 2011), že „je nejspíš neslučitelné, aby Kalousek i Lessy zůstali ve funkcích“ (v pondělí).
Než ale začneme protagonisty odměňovat potleskem nebo bučením, měli bychom si připomenout slova Josifa Brodského. Ruský básník při udělování Nobelovy ceny v roce 1987 řekl:
„Ve skutečné tragédii nezahyne hrdina – zahyne chór.“ (В настоящей трагедии гибнет не герой -- гибнет хор.)