Všechno, co je moje, je mé teritorium

Roman Sikora

Premiéra inscenace Teritorium tvůrčí platformy Boca Loca Lab byla spíš zklamáním. Jakoby se tvůrcům obrácení pozornosti od politických a společenských témat k tématům intimním nevyplatilo a zůstali před nimi trochu bezradní.

Tvůrčí platforma Boca Loca Lab patří přinejmenším v Praze k tomu zajímavějšímu, co se na poli experimentálního divadla děje. Nejen systematičností s jakou buduje a zdokonaluje svůj formální jazyk, vystavěný především na řeči, na jejím rozbíjení a opětovném skládání do nových a mnohdy nečekaných významů, ale také tématy zaměřenými ke společnosti a politice. K jejich nejúspěšnějším inscenacím patří zejména Tiká, tiká politika a Evropané. Nový projekt, Teritorium, který měl premiéru 23. ledna v pražském klubu Roxy NoD vzbuzoval předběžně mnohá očekávání. Nakonec, bohužel, nebyla příliš naplněna.

Inscenace jakoby se snažila o vyjevení intimní stránek zúčastněných herců, jejich ryze soukromého světa. Jakoby byli středobodem pozornosti právě oni. Tomuto dojmu napomáhá také projekce na dvou kolmých zdech. Na každé je promítána stejná skupina herců, kteří jsou právě na scéně, jen v jiné situaci. Ve filmových sekvencích sedí vedle sebe na židlích, družně spolu hovoří, pojídají ze stolu třeba sušenky. Na každé promítací ploše běží ovšem dvě sekvence odlišné. A herci jakoby na plátnech seděli proti sobě a také naproti divákům. Jakoby vytvářeli další dvě strany arény, do níž je uspořádáno hlediště. A shlíželi na sebe na jevišti.

Předchozí inscenace Boca Loca Lab byly konstruovány mnohem rafinovaněji. Teritorium v tomto směru selhává. Jeho režisér Jiří Adámek prohlašuje, že zdaleka nejde o hotový tvar. Že se na něm bude nadále pracovat. Bylo by to zapotřebí. V této podobě jde totiž spíš než o ucelené a tematizované jevištní dílo, jen o jakési cvičení stylu, o etudu, která by si nakonec mohla vystačit s mnohem menším prostorem než je jedna hodina. V rámci ní se mohlo třeba i na něco narazit, cosi nového objevit, i když není příliš patrné na co, a je zapotřebí to artikulovat. Najít adekvátní jevištní jazyk. I to ale může být nakonec smyslem Teritoria. Být přechodem k něčemu dalšímu a ucelenějšímu. Třeba k dalším pozoruhodným inscenacím. Na hledání není nakonec ve světě permanentního chrlení definitivně výsledných produktů nic špatného. Naopak.

Teritorium. Scénář a režie Jiří Adámek, dramaturgie Martina Musilová, scénografie Kristýna Täubelová, video Eva Jiřička, choreografická spolupráce Zuzana Sýkorová, hrají Pavol Smolárik, Anna Synková, Daniel Šváb, Ivana Uhlířová, Petr Vančura. Premiéra 23. ledna 2010 v klubu Roxy NoD Praha.