Zdravím Vás pane Veselý, stejně tak Vaše kolegy z Nejvyššího soudu. Dali jste mi možnost se k projednávané věci písemně vyjádřit a já toho s radostí tímto využívám, rád bych shrnul a doplnil svůj postoj k věci, motivaci, vyjádřil se k samotnému činu, i k přístupu, který jsem užil v řízení u soudu. Vím, že si ve svém oboru potrpíte na dodržování jistých právních formalismů a že můj případ se tomuto vymyká. Ani v tomto vyjádření se nebudu snažit užívat právnický jazyk, hodlám popsat věci tak, jak je cítím, jak se staly, a pokusím se být přitom zcela upřímný. V této kauze jsem nevyužil služeb právníka, a to i přesto, že se mi jeden nabídl i zdarma. Nechtěl jsem žádného, naopak jsem chtěl vést případ po svém, hájit se svými slovy, nesnažit se kličkovat mezi paragrafy zákona. Věřím, že člověk, který nic špatného neprovedl, by se měl být schopen u soudu obhájit, aniž by musel využívat služeb advokátů. I přes tento můj postoj musím konstatovat, že text stížnosti pro porušení zákona podaný ministrem spravedlnosti je dobrý, srozumitelný a nemám problém se s ním ztotožnit.

Motivací k pomalování reklam politických stran pro mne bylo prosté znechucení z dlouhodobého sledování politické scény, jednání politiků a medializovaných korupčních kauz. S nelibostí jsem dlouhodobě vnímal i polistopadový vývoj v zemi, rozkrádání společného majetku, zotročování lidí - dnes lidských zdrojů - ve jménu trhu, konkurenceschopnosti, produktivity.

Politici napříč politickým spektrem mají dle mého mínění na tomto stavu podíl a profitují z něj. Zejména pohled na vyumělkovaný obraz politiků na reklamních polepech, vysmívající se tváře a prázdná hesla, mne popouzely natolik, že jsem uvažoval, že odmítnu s takovouto reklamou vylepenou na boku svěřeného autobusu jezdit a požádám o jeho výměnu. Nakonec jsem se ale rozhodl zakoupit lihové fixy a dokresloval jsem politikům tykadla a připisoval různá hesla. Zpočátku jen na mně svěřeném autobusu, později i na autobusech kolegů, často i s jejich souhlasem. Zaznamenal jsem i kritiku nízké kvality mého vyjádření. Zde bych chtěl podotknout, že původní sdělení nebyla o nic víc oduševnělá. Měl jsem tedy motiv, příležitost a rozhodl jsem se proto čin spáchat.

Mým původním záměrem nebylo provést čin veřejně a následně se k němu přiznat. Při prvním vyšetřování Policií ČR jsem proto zapíral, později jsem tohoto přístupu ovšem litoval. Bylo mi líto, že jsem se nedokázal k věci postavit čelem a svůj čin obhájit i u soudu. Při pozdějším znovuobnovení vyšetřování Policií jsem se rozhodl složit v tomto směru reparát a zaslal jsem Policii své vyjádření a doznání k činu, které jsem později opakovaně potvrdil. Již před líčením u soudu jsem věděl, že mne bude soudit paní Markéta Langerová, manželka významného představitele ODS, nechvalně známého Ivana Langera.

Vzhledem ke skutečnosti, že mimo jiných i Ivan Langer byl mým činem přímo zasažen, neb i on byl vyobrazen na reklamních polepech, a vzhledem k faktu, že ve volbách následně neuspěl, jsem přítomnost paní Langerové u soudu považoval za krajně nevhodnou a podivoval jsem se, že neměla dost soudnosti se sama vyloučit. U soudu a později i v médiích jsem se vyjádřil, že paní Langerovou osobně za podjatou nepovažuji. Toto mé vyjádření bylo chybné, paní Langerová je v této kauze z principu podjatá, takto jsem to od začátku vnímal, zvolil jsem ovšem jistou taktiku, v jejímž rámci jsem nehodlal námitku podjatosti oficiálně vznést. Zvolená taktika je i důvodem, proč jsem nevyužil žádných opravných prostředků, ačkoliv jsem si takové možnosti byl vědom. Věděl jsem, že přítomnost paní Langerové udělá z kauzy mediální frašku a vnímal jsem toto i jako pokračování mého protestu novými prostředky.